Na začátku byl vizuál projektu: obrázek dvou pro nás zcela neznámých žen, které se zdály být etnicky i kulturně, věkově i sociálně velmi odlišné, jejichž poloviny obličeje se spojily v nový celkový obraz.
Tato počáteční grafika nás inspirovala. A to natolik, že jsme se rozhodli vyobrazit reálné postavy, skutečné ženy, které jsme v Praze přivítali: v hledáčku fotoaparátu se tak ocitly filmové režisérky, kurátorka umění, překladatelky, vědkyně, moderátorka, zpěvačka či kulturní antropoložka. Jejich snímky jsme půlili a opět skládali k sobě a s podivem zjišťovali, jak skvěle vše funguje, graficky i symbolicky.
Vznikla tak výstava, která mluví obrazem. Tváře žen, které jsou uvyklé mluvit, psát, vysvětlovat či vytvářet umění, na ní mlčky pozorují své diváky. Působí silou pohledu, předávají pouze vizuální dojem a svá jména – vše ostatní je na divácích.