LGBTQ na Ukrajině  Queer lidé ve válce

Queer lidé na Ukrajině bojují na frontě, shání peníze pro armádu a uprchlíky, organizují speciální úkryty a bezpečná ubytování. Jejich volání po zrovnoprávnění ale neutichá. Naopak. Překvapivé úspěchy ukazují aktuální výsledky studie, odhady aktivistů a online petice za manželství pro všechny, k níž má na žádost prezidenta Volodymyra Zelenského ukrajinská vláda nyní zaujmout stanovisko.

„Válka Ukrajině pomáhá akceptovat queer lidi. Je to i pro nás obrovské překvapení,“ raduje se Rostyslav Milevskii, ředitel neziskové organizace Gender Zed zabývající se LGTBQ lidmi v Záporoží. „Aktivisté/ky bojují už roky, ale nyní prostě někteří lidé odstartovali úspěšné petice,“ diví se Tymur Levčuk a Tetiana Kasian z organizace Fulcrum činné po celé Ukrajině. „Škoda, že musela nejdřív přijít válka, abychom se posunuli směrem k Evropě,“ konstatuje Nika Wenhelovska z mládežnické neziskové organizace Partner v Oděse. „V této válce mají všichni stejné starosti, lépe se teď drží pohromadě,“ říká Oleh Kryščenko z kyjevské Alliance.Global.

Zatímco na východě a jihu Ukrajiny pokračují brutální boje o získání území, asi pětina země je stále ještě okupována ruskými vojsky, miliony lidí jsou na útěku a celou zemi denně terorizuje nepředvídatelné bombardování, komunita LGBTQ na Ukrajině zažívá jedno pozitivní překvapení za druhým.

Podle studie Kyjevského mezinárodního sociologického institut (KIIS) a neziskové organizace Naš svit publikovaná v květnu 2022, že již více než polovina dotázaných osob měla vůči LGBTQ lidem v zásadě pozitivní nebo alespoň lhostejný postoj. Jejich podíl od výsledků studie z roku 2016 vzrostl ze 34 procent na 57,6. Podíl lidí s negativním postojem vůči queer lidem klesl ze 60,4 na 38,2 procent. Během šesti let se tedy situace téměř obrátila. Ještě výraznější je tento vývoj u otázky, zda mají LGBTQ osoby mít stejná práva jako jiní Ukrajinci/ky: zde se souhlas téměř zdvojnásobil ze 33,4 na 63,7 procent, odpor klesl ze 45,2 na 25,9 procent.

Doslova vybojované uznání

Důvodem pro stoupající otevřenost vůči LGBTQ je rozhodně dlouholetá práce s veřejností queer vojáků/ček. Pozitivně se k tomuto aspektu vyjádřilo přece jen 81,2 dotazovaných. Od roku 2018 se čím dál více členů armády vyoutovalo. Tyto osoby zastupuje spolek LGBT military. Jeho nejznámější tváří je Viktor Pylypenko, veterán dobrovolného praporu během antiteroristické operace na východě Ukrajiny v letech 2014-2015. Tehdy ještě tajil, že je gay, stejně jako spousta vojáků/ček si vymýšlel příběhy, aby své tajemství skryl. Po svém coming outu v roce 2018 se skrze fotoprojekt Antona Šebetka Byli jsme tu (We were here) dočkal především podpory od svých spolubojovníků/nic, ale mezi reakcemi byly také fyzické útoky. Cílem LGBT military je dát jasně najevo: „Když my sami jednotlivým skupinám neposkytujeme základní práva, nejsme o moc lepší než okupanti Putinova režimu.“ Proto vyprávěli své příběhy, pořádali výstavy a točili filmy.  

Od té doby, co Rusko 24. února 2022 napadlo Ukrajinu na velkém množství území, je Viktor Pylypenko zase zpátky v řadách armády, jako zdravotník jednotky, která proti neurvalým útokům ruských vojsk nejdříve bránila hlavní město Kyjev a nyní v oblastech na východě, kde jsou momentálně ostré boje. Odpovídá stručně přes messenger přímo z fronty. Oproti situaci před šesti lety vnímá velký rozdíl: „Od mých bratrů ve zbrani zakouším pouze podporu!“

Potom mi pyšně posílá fotografie své jednotky při nasazení. Tváře jeho spolubojovníků/nic musí být rozmazané: „Ruská propaganda fotky jinak může ukrást a zneužít je pro svoje účely.“

Viktor Pylypenko jakožto armádní zdravotník se svojí jednotkou na cestách. | Foto: © privat Trochu kritičtější je Paša Lajhojda, který se před svými spoluvojáky vyoutoval jen náhodou. Na svém instagramovém kanálu píše: „V armádě je velmi mnoho LGBTQ lidí! Ale bohužel se pořád ještě stává, že když je člověk gay, tak je automaticky za nulu. Z nějakého důvodu spousta lidí tento fakt klade na první místo!!“ O měsíc později vypráví ve video pro Gender zed z fronty: „Zažil jsem těžký bullying, trvalo to dlouho, tak tři čtyři měsíce.“ Ale nyní je to prý už lepší.
   

Nenávist vůči queer lidem jakožto součást „ruského světa“

Od konce června je Ukrajina také kandidátskou zemí EU. Den předtím země ratifikovala Istanbulskou úmluvu zaměřenou na potírání a prevenci násilí na ženách a domácího násilí. Už několik týdnů předtím vzbudila velkou pozornost malá online petice: v aktivistických kruzích zcela neznámá Anastasija Sovenko žádá legalizaci manželství stejnopohlavních párů. Ve zdůvodnění píše: „Momentálně může být každý den ten poslední. Dejte lidem stejného pohlaví možnost založit rodinu a oficiální dokument, aby to mohli dokázat. Potřebují stejná práva jako tradiční páry.“ Spouštěčem této akce byly totiž tragické příběhy stejnopohlavních párů, lidé nemohli své ve válce padnuvší partnery/ky pochovat, protože nemohli dokázat žádný příbuzenský vztah. Během několika málo dní byl z petice virál, potřebných 25 000 podpisů se našlo rychle, aby se peticí musel zabývat prezidentský úřad Volodymyra Zelenského.

Dosavadní pokusy podobných kampaní v posledních letech před válkou nikdy nezískaly více než 5000 podpisů, vzpomíná si Rostyslav Milevskyj ze Gender Zed ze Záporoží. „Jenže teď se toho v hlavách lidí hodně mění.“ Na jednu stranu je to znak toho, že lidé rozumí, že homofobie a transfobie jsou součástí brutální ruské ideologie. Na druhou stranu si hodně lidí od takových iniciativ slibuje rychlejší vstoupení do EU. „Momentálně neexistují jiné formy protestu než petice, protože demonstrace jsou kvůli válečnému právu zakázané,“ vysvětluje Milevskyj. „Lepší by bylo takové zákony dělat po válce, aby se jim nemohlo vyčítat, že jim chybí transparentnost.“
  Milevského NGO Gender Zed od začátku války zásobuje vnitřně vysídlené osoby a queer lidi v Záporoží antigenními a HIV testy, penězi, potravinami, hygienickými produkty a léky. „Asi 2000 osobám jsme nyní pomohli finančními humanitárními příspěvky a evakuacemi z okupovaných a ostřelovaných oblastí,“ popisuje Milevskyj. „Podporujeme také místní vojenské oddíly.“ Dva měsíce strávil se svým partnerem a jeho rodinou ve vesnici ve střední Ukrajině, poté se zase vrátili – stýskalo se jim a měli pocit, že ve městě najdou dostatek bezpečí díky ukrajinské armádě. Hodinu po našem online rozhovoru generální štáb v Záporoží hlásí ostřelování. „Fyzicky to jde, dvě exploze v jiné části města,“ odpovídá – přece jenom vystrašený – na otázku, jak se má.

Protiletecké kryty proti diskriminaci a bombám

Díky dlouholetým snahám mnoha LGBTQ organizací na Ukrajině, které jsou kromě vlastního státního Fondu ministerstva zdravotníctví podporovány také zahraničními stipendii, existuje díky válce flexibilní a efektivní síť pomáhajících, kteří už dlouho nezásobují a nepodporují pouze queer osoby. Kromě finančních sbírek vzniklo na mnoha místech bezpečné ubytování, speciálně pro queer lidi, které válka vyhnala z jejich bydliště a kteří přišli o blízké, byty a práci.

Například v Kyjevě existují dvoje takové azylové ubytování, jedno provozuje nezisková organizace KyivPride a druhé fungovalo už před válkou a přijímá oběti domácího násilí, diskriminace a pronásledování (provozované Alliance.Global Ukraine, za pomoci neziskové organizace na pomoc nemocným HIV 100% Life mají na východě Ukrajiny v Dnipru a na západě Ukrajiny v Černovicích ještě dva takové azyly.

Oleh Kryščenko (uprostřed) koordinuje provoz v queer azylovém ubytování v Kyjevě a snaží se o rodinnou atmosféru. | Foto: © Peggy Lohse V kyjevském azylu momentálně žije 14 osob v jednom dvoupokojovém bytě v přízemí. Ubytovaní/é pocházejí ze Sum, Charkova, kyjevského předměstí a dokonce původně z Ruska. „Jsme tu jako taková malá rodina,“ říká koordinátor azylového ubytování Oleh Kryščenko. Hodně ubytovaných je traumatizovaných, přišli o bydlení a rodinu. Kryščenko sám v den našeho setkání dopoledne přišel o příbuzní ve Vinici , jejíž centrum bylo ostřelováno ruskými raketami. Přesto je v práci, za války na odpočinek není čas.

Adresa tohoto azylového ubytování je z bezpečnostních důvodů držena v tajnosti, bylo tomu tak už před válkou. Stejně jako v hostelu tu jsou palandy a skříně. Kuchyň a koupelna je společná. Sex, drogy a alkohol jsou zakázané, kouřit se musí venku. Ubytování je zdarma, jsou tu k dispozici potraviny – a kromě toho také nabídka lékařského vyšetření, psychologické a právnické poradenství a také pomoc s hledáním práce. Místo tu člověk dostane až po individuálním pohovoru s provozujícími. Poté zde může maximálně tři měsíce zdarma bydlet. V azylovém ubytování KyivPride mohou LGTBQ osoby bydlet maximálně 2 týdny. V Oděse, která leží u Černého moře, v srpnu mládežnická organizace MOD Partner nové azylové ubytování speciálně pro trans osoby. Tuto neziskovou organizaci mající pobočky v Zakarpatí (přesunuto z Rusy okupovaného Chersonu), Charkově, Mikolajivu, Dnipru a Lvově plus nový azyl pro trans osoby financuje ukrajinský Fond ministerstva zdravotnictví. V tomto zařízení pak je k dispozici psychologická, právnická a byrokratická asistence při výměně dokladů, je možné zprostředkovat lékařské vyšetřené s místní trans friendly lékařem/kou a nechat se otestovat na HIV, hepatitidu a Covid-19. V kanceláři organizace jsou nashromážděné spousty krabic s testy. Nachází se v suterénu, takže tu lze jako v protileteckém krytu poměrně v pohodě přečkat dobu, kdy je poplach.

„Hodně lidí k nám přichází z oblastí, kde se bojuje, takže Charkov a okupovaný Cherson,“ vypráví sociální pracovnice organizace MOD Partner Nika Venhelovska. „Váleční uprchlíci z východu to u nás mají často těžké, trans lidé jsou obzvlášť zranitelní.“ Zároveň i přes válečný stav a aktuální zákaz koupání lidé do Oděsy přijíždějí na dovolenou.

Společně se svým kolegou měsíčně zpracuje kolem 100 žádostí o pomoc. Ve všech případech jde aktuálně o tranzici z muže na ženu. Pouze jeden trans muž nyní dostane nové doklady. Jakmile někdo na Ukrajině získá nové doklady jako muž, platí pro něj všeobecná mobilizace mužů mezi 18 a 60 lety. A protože jediný místní queer klub je kvůli válce zavřený a hodně jeho zaměstnanců je nasazených na frontě, organizuje Venhelovska nepravidelné online párty pro trans lidi za účelem sdílení v rámci komunity.

Nika Venhelovska je sociální pracovnice v mládežnické organizaci MOD Partner v Oděse. Poskytuje poradenství a podporu trans osobám při tranzici, hledání práce a bydlení. | Foto: © Peggy Lohse Ve východoukrajinském Lvově se organizátoři/ky neziskové organizace Fulcrum momentálně rozhodli svůj stálý azyl pro LGBTQ osoby zavřít. „Nabízíme nadále finanční podporu lidem, kteří zde na nějakou dobu hledají ubytování,“ vysvětluje Tymur Levčuk. Dvě ubytovací zařízení na způsob hostelu, které Fulcrum provozoval během prvních čtyř válčených měsíců, se však neukázaly jako dlouhodobě udržitelné.

První zařízení jim poskytla zdarma queer friendly firma. Po šesti týdnech ale už museli pro tyto účely pronajmout byt. „Tehdy nájmy ve Lvově extrémně rostly, platili jsme se za tyto prostory v přepočtu skoro 8000 eur, k tomu podobná částka za proud a vodu. Do toho vybavení, potraviny. Bylo to moc drahé.“ Kromě toho se podle nich hodně queer lidí ze západu Ukrajiny vydalo zase zpět do Kyjeva nebo úplně jinam, protože se v tradičně spíše konzervativní a queer unfriendly západních regionech necítili dobře. Rezignovali tu také celkovou asistenci. „Chceme jim pomoci, aby své problémy jako hledání práce nebo bydlení zvládali časem sami,“ vysvětluje Levčuk. „A tak v současné době přechází od nouzového zařízení k dlouhodobě udržitelnějšímu poradenství ohledně hledání práce a jazykové kurzy. Jde nám o empowerment.“

Co zůstane po válce?

Tím chtějí předcházet dlouhodobým válečným následkům, kterým už nyní Ukrajina čelí. „Lidé skutečné konsekvence ještě nevidí. Vidí zatím jen mrtví. Ale ono toho bude mnohem víc: očekáváme obrovskou hospodářskou krizi!“ zdůrazňuje Levčukova kolegyně Tetiana Kasian. „Směnné kurzy se propadají, ceny stoupají. Firmy končí, protože jejich majitelé odchází do zahraničí nebo mají zničené provozovny. Bombardování narušuje práci veřejných služeb. Nezaměstnanost stoupá, kriminalita časem taky a to vše bude mít dopad na psychiku obyvatelstva.“

A i pro samotnou LGTBQ komunitu lze očekávat ještě spoustu potíží, myslí si Levčuk. „Hodně aktivistů/ek odešlo do ciziny. Spousta z nich se určitě nevrátí. A protože si tam budou muset vydělávat na živobytí, budou mít méně času a energie na aktivistickou práci pro queer lidi na Ukrajině. Hodně ostatních aktivních lidí musí narukovat nebo na frontu odcházejí dobrovolně. Někteří z nich tam zemřou. Kdo pak vlastně po válce tady bude pracovat na tom, aby se komunita nadále rozvíjela?“

Tetiana Kasian a Tymur Levčuk z neziskové organizace Fulcrum ve Lvově otevřely dvě azylová zařízení pro queer lidi, nyní je proměňují ve středisko poradenství, vzdělávání a self empowerment. | Foto: © Peggy Lohse Kromě toho organizace Fulcrum momentálně do konce roku dostává stipendia a dotace. Nové programy právě vznikají, ale válka ničí i všechnu jistotu plánování – pro sponzory a organizace. Pro Kasian je už nyní „privilegium, že vůbec můžeme plánovat budoucnost. Nejdříve jsme nedovedli předvídat ani to, co nás čeká další den.“

Ale rozhodně dodává: „Válka je sama o sobě proti lidsýkm právům. Ale to neznamená, že za ně přestaneme bojovat!“

Překvapení pod duhou

Že se vyplatí se angažovat, ukázala nyní i Zelenského reakce na online petici za manželství pro všechny: „V moderním světě se úroveň demokratické společnosti měří také podle toho, jak moc je její politika zaměřená na zrovnoprávnění všech občanů. Každý občan je neoddělitelnou součástí občanské společnosti, všechna práva a svobody patří všem, jak je to zakotveno v ukrajinské Ústavě. (…) Ukrajinské rodinné právo definuje, že rodina je primárním středobodem společnosti. Rodina sestává z individuí, která společně žijí, spojuje je společný život a vzájemně přebírají práva a povinnosti.“ Ovšem dle ústavy „uzavření manželství vychází z dobrovolného souhlasu ženy a muže (článek 51)“ a během válečného stavu ústavu nelze měnit, a tak má vláda vypracovat alespoň zákon o registrovaném partnerství. A to v době, kdy se země zároveň musí bránit ruské válečné agresi.

23. července je KyivPride kvůli válce na letošním solidárním varšavském Pochodu rovnosti zastoupena samostatným blokem. I v Kyjevě se toho dne nakonec na náměstí Kontraktova plošča duhová a ukrajinská vlajka společně tančí za otevřenou svobodnou budoucnost.

srpen 2022