Zničení Kachovské přehrady  Historie pod vodou

Ukrajinská básnířka Julia Stakhivska je pobouřena diskurzem o zničení Kachovské přehrady ve světových médiích. A kromě lidí, kteří se stali „zajatci vody“, chce upozornit na něco, co se z titulků hlavních stran novin nedozvíte. V důsledku této povodně byla zničena i umělecká díla, jako například dům Poliny Rajko, svébytný příklad ukrajinského naivního umění.

Myšlenky stoupají stejně, jako stoupaly vody Dněpru poté, co Rusové vyhodili do povětří Kachovskou přehradu. Nejdřív vidíš, jak ve společnosti narůstá vlna hněvu, v některých případech možná šok – oni to vážně udělali. Pak, jak postupně „stoupá“ úroveň informovanosti o katastrofě – přibývají komentáře, prohlášení, reportáže, fotografie, statusy tvých přátel, výzvy k pomoci a tak dále –, překvapuje tě diskurs „nejednoznačnosti“ pachatele ve světových médiích. Po nejednoznačnosti tu však není ani památky, je to prostě cílevědomá taktika spálené země.

V zajetí vody

Nejvíc líto je mi lidí, kteří se stali rukojmími v zajetí vody. Kolik se jich nemohlo zachránit proto, že Rusové ostřelováním brání evakuaci na ukrajinské straně a o nějaké pomoci na okupovaných územích nemůže být řeč. Voda zaplavila mnoho lidských sídel, chybí pitná voda a základní humanitární pomoc. Okupanti záchranu neumožňují, jejich propagandistická pomoc spočívá v tom, že lidem, kteří už za okupace „dostali“ ruský pas, nabídnou, aby odjeli někam do Čeljabinsku. Tvrdohlavě touží po ukrajinské zemi a na ceně jim nesejde. Ukrajinský národ (který si jejich „bratrských“ záměrů kdovíproč vůbec neváží) chtějí zničit.

Obětí této katastrofy se stala příroda. Došlo ke zničení velkého ekosystému, jeho fauny a flóry. Vlna vyvolaná katastrofou zasáhne globální Jih ve chvíli, kdy se ještě víc sníží dodávky obilí. Bez vody se totiž z polí na jihu Ukrajiny časem dost možná stane poušť. Ryby umírající na mělčině, to je eschatologický motiv. I na tyto hrozby přece svými akcemi upozorňují světoví ekologičtí aktivisté? Nebo se pletu a Ukrajiny se to týká jen zprostředkovaně? Už vůbec tu nemluvím o efektu motýlích křídel, to tady, v Evropě, se dnes koná „happening“, zatímco v Oleškách, které jsou už půldruhého roku okupované, se noří pod hladinu unikátní dům umělkyně Poliny Rajko, jehož zdi jsou celé pomalované fantastickými obrazy a zvířaty – skvělý příklad ukrajinského naivního umění.
 

Nezvyklý dům

Polina Rajko byla umělkyně samouk, která vytvořila nezvyklý dům – svůj ráj. Narodila se roku 1928 v Oleškách, kde také celý život bydlela, hodně pracovala, měla komplikovaný rodinný život. Štětce se chopila v devětašedesáti letech, kdy na vrata namalovala bílého holuba. Malovala až do své smrti v roce 2004: ozdobila celou usedlost. Po nějaké době její práce upoutaly pozornost kunsthistoriků a obdivovatelů ukrajinského naivního umění.

Pokud vás toto téma zajímá, doporučuju vám prohlédnout si díla Marije Prymačenko nebo třeba Kateryny Bilokur. Zničení takového uměleckého artefaktu, jakým byl dům Rajko, je další drobnost, další poznámka na okraji války, která v určitém smyslu (sic!) trvá už stovky let.
 

Pod hladinu

Kachovská přehrada byla stejně jako DněproGES vybudována v dobách sovětské meliorační mánie na prostoru Velkého Luhu, na historickém území ukrajinských kozáků, Záporožské Siče. Pokud chcete v rychlosti pochopit význam této epochy pro Ukrajinu, vygooglujte si Kyjevskopečerskou lávru nebo kyjevský chrám svaté Sofie. Spatříte názorné architektonické příklady ukrajinského kozáckého baroka, vzniklé nebo přestavěné na náklady mecenášů na přelomu 17. a 18. století za vlády ukrajinského hetmana Ivana Mazepy. Je to celá vrstva vědy a kultury, jedna ze součástí ukrajinské identity.

Roku 1775 ruská carevna Kateřina II. Záporožskou Sič zničila. Část zbývajících Záporožců tam už dožila, část se přestěhovala – třeba do Černomoří nebo na Kubáň. Historie se zase jednou noří pod hladinu. Ale ne, stop, to není historie, to je naše současnost a lidské životy.

červen 2023