Překlady
Lichožrouti neboli Sockenfresser
Česká literatura pro děti našla své místo v německém jazykovém prostoru nejpozději ve chvíli, kdy Otfried Preußler převyprávěl do němčiny Kocoura Mikeše (Kater Mikesch, 1962) Josefa Lady. Po období intenzivního kontaktu mezi německojazyčnou a českou literaturou pro děti se s pádem železné opony vazba mezi nimi víceméně přerušila. Od roku 2010 se obrázkové knížky, knihy pro větší děti a komiksy českých autorů objevují na německém, rakouském a švýcarském knižním trhu opět častěji. Dětské knihy přitom přinášejí nové hrdiny jako Lichožrouty či Překlepa a Škraloupa a obohacují německojazyčnou scénu dětské literatury o neobvyklé obrázkové tituly a dětskou literaturu naučného charakteru.
Od: Dr. Katja Wiebe
Co se české literatury pro děti a jejího zastoupení v německém jazykovém prostoru týče, vrcholným obdobím byla 70. léta minulého století. Mezi roky 1969 a 1979 se téměř každý rok objevila na seznamu titulů nominovaných na Německou knižní cenu za literaturu pro mládež alespoň jedna česká kniha pro děti či mládež. Jenom Jan Procházka, český autor tohoto typu literatury, se na seznamu objevil šestkrát. V 80. letech pokračoval intenzivní kontakt mezi českou a německojazyčnou literaturou pro děti a mládež díky knihám Ivy Procházkové. Také po pádu železné opony a velkých společenských a kulturněpolitických změnách na českém knižním trhu se na německojazyčný knižní trh dostávalo stále méně nových titulů dětské literatury z Česka. V nezávislém Česku ustoupila původní literatura pro děti do pozadí ve prospěch překladů z jiných jazyků a v důsledku toho i ze zorného úhlu německy hovořících čtenářů.
Klasika a kontinuita – česká literatura pro děti v německém jazykovém prostoru v letech 2000 až 2010
Zatímco se v České republice od přelomu tisíciletí formuje nová česká literatura pro děti a mládež s mladší generací autorů a novými tématy i spektrem žánrů, zůstává čtenářům v německém jazykovém prostoru mnohé z tohoto vývoje utajeno: nových překladů vznikalo pomálu. Stejně jako dříve vycházejí klasické tituly dětské literatury a obrázkové knížky, které si oblíbili jak čtenáři v německém jazykovém prostoru na Západě, tak i v NDR, např. Krteček (Der kleine Maulwurf) Zdeňka Milera, Ferda Mravenec (Ferdinand) Ondřeje Sekory, Kocour Modroočko (Kater Schnurr mit den blauen Augen) Josefa Kolára či Birlibán (Birliban) Eduarda Petišky. Mimoto opakovaně vycházely knihy pro děti Oty Hofmana, podle nichž vznikaly v 70. a 80. let televizní seriály (Pan Tau, Lucie). Nové tituly z Česka se k německy hovořícím čtenářům dostávaly zřídka a omezovaly se především na díla etablovaných autorů a ilustrátorů, jako byla Iva Procházková.Spojení mezi českou a německojazyčnou scénou v oblasti literatury pro děti zůstalo zachováno díky románům pro mládež jako Nazí (Die Nackten, 2008) či Uzly a pomeranče (Orangentage, 2012), které byly v prvních letech nového tisíciletí publikovány zároveň v češtině i němčině. Rovněž obrázkové knihy ilustrátorky Květy Pacovské, která se po roce 2000 věnovala zejména pohádkám bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena, reprezentovaly společně s knihami ilustrátora Petra Síse českou literaturu pro děti v německém jazykovém prostoru. Ačkoliv Sís emigroval již roku 1984 do USA, pojednávaly některé jeho obrázkové knížky jako například Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou (Die Mauer. Wie es war, hinter dem Eisernen Vorhang aufzuwachsen, 2007) o životě v Československu.
Sugestivní pohled do minulosti, zejména té společné, nabízely čtenářům hovořícím německy rovněž Pražský deník (Prager Tagebuch) Petra Ginze (vyd. Chava Pressburger, 2006) a komiksy Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99, jejichž hrdinou je Alois Nebel (2008): Zatímco Pražský deník dokumentuje zápisky čtrnáctiletého Petra Ginze z terezínského ghetta mezi roky 1941 a 1942, zpracovává Alois Nebel prostřednictvím reminiscencí vyhnání Němců a sovětskou okupaci Sudet po druhé světové válce.
Novým knihám pro děti zdar! Česká literatura pro děti v němčině po roce 2010
Jako jeden z mála příkladů „nové“ české literatury pro děti, vydané v německém jazykovém prostoru již roku 2002, platí obrázková knížka Martina Skaly Strado & Varius, pohádkový příběh o houslistovi Variovi a jeho mluvících houslích Strado. V roce 2011 následovala kniha Anny Vovsové Josef a Ly (Josef und Li). Na pozadí příběhu zpracovávajícího téma migrace vypráví o česko-vietnamském přátelství překračujícím kulturní hranice.Jako v řadě evropských literatur pro děti se i v Česku od přelomu tisíciletí rozvíjely nové formy vyprávění prostřednictvím slova a obrazu, jež jako by rušily hranice mezi žánry a médii: Vedle vizuálních forem vyprávění, inspirujících se ve filmech a videoklipech, se zejména v českých dětských a obrázkových knížkách naučného charakteru objevují formy kombinující fiktivní vyprávění s faktografickými poznatky. Německy hovořící čtenáři mohli tento vývoj sledovat díky naučným obrázkovým knihám Hlava v hlavě (Kopf im Kopf, 2016) a Jak se dělá galerie (Wie kommt Kunst ins Museum, 2017), které ilustracemi doprovodil David Böhm. Poté, co tyto tituly vyšly v němčině, a Hlava v hlavě byla nominována na Německou cenu za literaturu pro mládež za rok 2017, se v německém jazykovém prostoru výrazně zvýšila vnímavost vůči aktuální literární produkci pro děti a mládež v Česku.
V roce 2018 následovaly hned tři další překlady literatury pro děti, vesměs narativního charakteru: V případě debutového titulu Vratislava Maňáka v oblasti dětské literatury Muž z hodin (Der Mann in der Uhr) jde o vytříbený detektivní příběh zasazený do období secese; velkoformátový, bohatě ilustrovaný román pro děti Tomáše Končinského a Barbory Klárové Překlep a Škraloup (Tippo und Fleck) vypráví o zubu času, jemuž padají za oběť všechny věci. Se zpožděním deseti let vyšli v roce 2018 rovněž Lichožrouti (Sockenfresser) Pavla Šruta a Galiny Miklínové těšící se v Česku extrémní oblibě. V roce 2019 tento trend pokračuje interaktivní naučnou obrázkovou knížkou Terezy Vostradovské Hravouka (Komm mit raus, Entdeckermaus), jež je dokladem skutečného oživení vztahů mezi českou a německojazyčnou literaturou pro děti.