Umělá inteligence a umění
Těchto sedm umělců probouzí algoritmy k životu
Nechávají algoritmy tančit a vdechují život softwaru. Umělci, kteří experimentují s umělou inteligencí, zkoumají ji a stírají hranice mezi člověkem a strojem. Kdo má rád sci-fi seriál Černé zrcadlo (Black Mirror), bude tyto umělce milovat.
Od: Johannes Zeller
Dělají algoritmy lepší rozhodnutí než lidé? A může být umělá inteligence také hloupá? Podobnými otázkami se zabývá mnoho uměleckých tvůrců ve svých projektech zaměřených na umělou inteligenci. Aktivní scéna umělců tvořících v německém jazykovém prostoru a pocházejících z tohoto prostoru zkoumá lidskou existenci v éře učících se strojů a velkých dat.
Sebastian Schmieg
Už vám někdy Amazon nabídl v rámci doporučování produktů popruh ke kulometu? Umělá inteligence, kterou vyvinul Sebastian Schmieg ve svém projektu Other People Also Bought, dospěla velmi rychle do tohoto bodu: Počínaje prvním produktem, který byl kdy na Amazonu prodán (byla jím kniha Douglase Hofstadtera), připojoval skript k vybranému produktu průběžně doporučení ke koupi dalšího zboží ze seznamu: „Ostatní zákazníci, kteří si koupili tento produkt, koupili také...“ Schmiegovy práce nacházejí absurdnost v algoritmu a neváhají tuto absurdnost dále rozvíjet. Jeho Segmentation.Network průběžně přehrává přes 600.000 animovaných segmentů, které byly vytvořeny pro soubor dat k rozpoznávání obrazu, vyvinutý společností Microsoft. Velký počet zaměstnanců sestavil tento soubor na základě fotografií z Flickru. S pomocí takových souborů dat se algoritmy „učí“, jak odlišně vypadá kráva, osoba nebo pohovka v závislosti na úhlu pohledu a na perspektivě kamery – a jsou následně schopny poznat například krávu i z poloprofilu. To ukazuje, kolik lidské práce je zapotřebí k „nakrmení“ umělé inteligence, než tato umělá inteligence bude moci přijímat selektivní rozhodnutí místo lidí.Florian Egermann
Florian Egermann z Kolína nad Rýnem označuje sám sebe za umělce, aktivistu a astronauta. Přinejmenším v prvním případě je tento zakladatel sítě Failed Artists International velmi úspěšný. Naposledy zavedl tento umělec svou vlastní virtuální měnu. S měnou označovanou jako F€URO lze v burzovní hře Fear Exchange sázet na kurz nejrůznějších druhů strachu. Co způsobí příští paniku – korupce, dohled nebo klimatický kolaps? Hráči mohou zkusit štěstí na burze strachu a stát se tak se svými prognózami možná i „špičkovým makléřem strachu“. Volně podle hesla: „Don't conquer fear. Gamble on it.“ („Nepřekonávej strach. Vsaď si na něj.“)
Co způsobí příští paniku? V burzovní hře Fear Exchange od Floriana Egermanna mohou uživatelé sázet na kurz nejrůznějších druhů strachu. | Foto: © Florian Egermann, „FearExchange“, Web Art, 2017
Matthieu Cherubini
Švýcar Matthieu Cherubini žije v Pekingu a původním povoláním je vývojář softwaru. Dnes však využívá svých kódovacích schopností hlavně k tomu, aby z jedniček a nul vytvářel umělecké projekty podporující společensko-politické aktivity. Jeho VR hra 35.000 Feet simuluje let nad Sýrií. Zatímco venku se to hemží drony a za okny je vidět válečné ruiny, má hráč jako pasažér možnost odreagovat se sledováním hollywoodského filmu nebo luxusního časopisu. Kdo si všimne těchto kontrastů a chce je komentovat, může přímo z letadla poslat tweet. Koncept navazuje na Cherubiniho projekt Afghan War Diary (Afghánský válečný deník) z roku 2010, který promítal virtuální zabíjení ze hry Counter Strike prostřednictvím Google Earth na skutečná válečná bojiště v Afghánistánu.
Manu Luksch
Jak názorně dokládá její film Dreams Rewired (2015), který je kompilací utopií o moderních komunikačních technologiích, jsou pozoruhodné účinky nových technologií na společnost a na každodenní život pro Manu Luksch nepřekonatelně fascinující. Jakkoli se dílo této Rakušanky jeví jako celek „technofóbní“, je ve své realizaci až láskyplně „technofilní“. Její poslední práce související s umělou inteligencí – série ALGO-RHYTHM – se zabývá tím, že umělé inteligenci jsou svěřována rozhodnutí, která by možná raději měli dělat lidé. Rap Musical against Automated Propaganda je první instalace v této řadě prací, které vyzývají pozorovatele k tomu, aby zvážili, zda své potřebě pohodlí a efektivity obětují svobodu rozhodování.Egor Kraft
Egor Kraft, umělec tvořící ve Vídni, Moskvě a Berlíně, si ve svých interdisciplinárních pracích rád pohrává s vnímáním lidí. Pro svůj projekt The New Color vytvořil falešný web, na kterém neexistující podnik oznámil, že vyvinul zcela novou barvu. Návštěvníci webu nepoznali, že jde o nepravdivou zprávu, a tak projekt brzy vyvinul svou vlastní dynamiku. Denně přicházely žádosti od lidí, kteří chtěli novou barvu konečně vidět. Jejich e-maily byly nakonec publikovány knižně společně s dokumentací k projektu. V kinetické struktuře I Print, Therefore I Am (Tisknu, tedy jsem) se Kraftovi podařilo vytvořit vysoce filozofickou strojovou instalaci. S pomocí pěti litrů inkoustu přiměl upravenou tiskárnu, aby dva měsíce nepřetržitě pracovala a tiskla v papírové smyčce strojovou verzi citátu Reného Descarta „Cogito ergo sum“ (Myslím, tedy jsem).