Cyklistika v Berlíně
Životní styl, nebo život v ohrožení?

Jízda na kole představuje pro mnoho obyvatel Berlína životní styl, ideální formu přepravy a přesvědčení, že kolu patří i 200 let od jeho vynalezení budoucnost.

Od: Alexandra Lau

„Představa města, ve kterém je víc místa a lepší vzduch, mi připadá skvělá,“ říká třeba jedna berlínská cyklistka, která do sedla ráda naskočí i za deště. Zatím je to ovšem jenom představa: Nejen na berlínských hlavních tazích se den co den řadí auto za autem, od semaforu k semaforu. V automobilech sedí osamělí, usoužení bojovníci, kteří se dívají, jak se kolem nich míhají cyklisté. Jenže i ve zkostnatělých hlavách mnoha řidičů se začíná něco měnit. Automobilová doprava v centru Berlína sice polevuje, přesto činil začátkem roku 2018 podíl cyklojízd stále pouze 13 procent. Například v Münsteru, což je německé cykloměsto číslo jedna, je to zhruba 40 procent.

IDEALISTICKY, PRAGMATICKY, BOJOVNĚ: BERLÍNŠTÍ CYKLISTÉ

Když v Berlíně naskočíte na kolo, nepotřebujete předvídavost pouze ve vztahu k nejbližší přeplněné křižovatce. Německá metropole má k hlavnímu městu cyklistiky ještě hodně daleko. Pohybovat se na kole po berlínských ulicích je málokdy příjemné: jsou příliš úzké, doprava je příliš hustá. Cyklisté, automobilisté, autobusy, tramvaje, chodci – na mnoha místech panuje tvrdý boj o vlastní prostor.

Cyklostezky? Je jich příliš málo, příliš úzké, příliš neviditelné. Občas se s oblibou využívají jako parkovací plochy. Není tedy divu, že pověstná berlínská nevlídnost často ještě poněkud zdrsní. Gestikulace, křik, strkanice – platí to stejnou měrou pro automobilisty i pro cyklisty. Cyklisté sice nejsou o nic tišší, jednoznačně však coby účastníci silničního provozu tahají za kratší konec provazu. V roce 2017 zemřelo v berlínském provozu devět cyklistů, v roce 2016 jich bylo dokonce sedmnáct. K tomu je třeba rok co rok připočíst stovky těžce zraněných. Idealismus berlínských cyklistů se přesto nenechá zbrzdit statistikami ani výfukovými plyny. „Jezdím na kole, protože je to nejhezčí možnost, jak jezdit celý rok v kabrioletu,“ dozvídáme se třeba. „Člověk nikdy neuvázne v zácpě a víc vnímá počasí, je to ekologický způsob dopravy, jste flexibilní a nezávislí na jízdních řádech autobusů a metra – a k cíli dorazíte včas a v pohodě.“

Cyklistika – to je jednak možnost dostat se z bodu A do bodu B. A potom je to samotná cesta. Ta může na kole přinést mnohem víc zážitků než za volantem. Třeba jízda městem za teplé letní noci, když auta skoro nejezdí, když člověk splyne s pedály a ocitne se ve flow, což mu umožní na chvíli zapomenout na všechno, co leží před ním i za ním – kromě provozu.
 

SDÍLENÁ KOLA VYTVÁŘEJÍ OBRAZ MĚST

Pokud jste teď i vy propadli okouzlení a chystáte se vyměnit auto za kolo, máme pro vás jeden tip: Momentálně už vlastní kolo nepotřebujete. Sdílená kola k Berlínu neodmyslitelně patří. Týden za týdnem je to patrnější: Stojí všude, s neonově oranžovými výplety, tyrkysová nebo stříbrná, záplava barevných skvrn, v houfech nebo osamoceně. V roce 2018 to bylo přes 16 000 bicyklů od šesti různých poskytovatelů – a tendence je stoupající. Sdílená kola vzbuzují i nelibost, množí se námitky, že ještě víc ucpávají chodníky. Městský poskytovatel Nextbike – jeden z prvních v Berlíně – zaznamenává navzdory rostoucí konkurenci stoupají počet výpůjček.

MÍSTO HLUKU AUT TICHÉ BZUČENÍ PEDÁLŮ

Cyklistů stále přibývá, a tak se nelze divit, že toto téma proniklo už i do politiky. Je jasné,  že pro podporu cyklistiky je toho třeba udělat víc. Na začátku roku byl v rámci „berlínského zákona o mobilitě“ schválený první cyklistický zákon v Německu. Přinesl alespoň závan naděje: V Berlíně má vzniknout více a širších cyklostezek se zelenou vlnou, rychlocyklostezky bez křižovatek a také ulice a parkovací domy pro jízdní kola – což jsou pouze některá z plánovaných opatření. „Díky zákonu o mobilitě konečně začne nová éra dopravní politiky, kdy město nebude patřit už jen automobilistům, nýbrž všem lidem,“ raduje se ADFC, Německý cyklistický klub, zastupující zájmy cyklistů. V malém měřítku už se město pro cyklisty rozvíjí; stále více iniciativ požaduje zóny bez aut a ulice pro kola. Rovněž větší záměry nabírají konkrétnějších forem, například projekt „Radbahn“ – cyklostezka vedoucí pod viaduktem metra, devět kilometrů napříč Berlínem.
  Samotní obyvatelé Berlína mají jasnou představu, jak by mělo jejich cykloměsto jednou vypadat: „Berlín budoucnosti bude disponovat cyklistickými rychlostezkami, které budou na dlouhé vzdálenosti bez semaforů. Z parkovišť se stanou místa pro odstavení kol plná zeleně. Semafory budou nařízené tak, aby chodci a cyklisté měli přednost. Místo hluku motorů budou jen tiše bzučet pedály,“ prorokuje jeden obzvláště nadšený cyklista.
Ano, kdo by v takovém případě nechtěl přesedlat na kolo?