Rainer Werner Fassbinder
Krev na krku kočky

Trvalo to přes 50 let, ale divoká hra Rainera Wernera Fassbindera, kontroverzního „enfant terrible” německé nové vlny, bude poprvé uvedena na českém jevišti: Od září se s ní setkáme v pražském Divadle DISK. Nahlédněte s námi do pestrého fassbinderovského světa.
 

Od: Tomáš Moravec

Jmenuje se Phoebe a má hodně přátel – ne, nejsme teď uprostřed populárního amerického seriálu, který donekonečna reprízují české i německé televize. Jsme jinde: V západním Německu roku 1971, konkrétně na jevišti norimberského divadla, kde šestadvacetiletý Rainer Werner Fassbinder (1945—1982) uvádí svou novou hru s poměrně neotřelým názvem Krev na krku kočky. A neotřelá je, jak se shodla i soudobá kritika v novinách Die Zeit, i celá hra.

Touha po troše lásky

O co v „Kočce“ jde? V dnes již klasické fassbinderovské divadelní hře mezi diváky z vesmíru sestupuje Phoebe Zeitgeist, tedy personifikovaný duch doby. Její úkol? Byla vyslána na Zemi, aby napsala reportáž o demokracii v lidské společnosti. Phoebe je krásná (alespoň to o ní všichni říkají), ale má problém: ačkoli se naučila lidskou řeč (předpokládejme, že němčinu), přece jí nerozumí: ví, co lidé říkají, nerozumí ale tomu, proč. Obsahově jí lidské povídání, toužení a láteření zkrátka nedává smysl.

A není divu. V první části hry se totiž Phoebe setkává s celou řadou lidí, jakýchsi personifikovaných archetypů, kteří se před ní zcela bez skurpulí odhalují až na dřeň. Zatímco ona mlčí, oni jí útržkovitě a zdánlivě bez kontextu vyprávějí o svém životě: „Jsem řeznický mistr a mlátím svého učně stejně, jako kdysi můj mistr mlátíval mě. Proč to dělám? Toužím po troše lásky,“ říká třeba Metzger, tedy Řezník. „Hledám dívku, která pro mě bude tím, čím pro mě byla moje matka, ale nemůžu takovou najít,“ zoufá si Voják. „Můj otec mě bil. Často a na holý zadek. Moc se mu to líbilo,“ dodává Dívka. „Díky svému povolání se setkávám s mnoha muži, a s mnoha z nich se taky vyspím. Nemám s tím vůbec problém, proč taky? Ale žádný mě neumí pohladit tak, jako to zvládnu já sama,“ zpovídá se Modelka.

Poté, co se před Phoebe bez zjevného důvodu, ladu a skladu představí devítka nesourodých charakterů, zapředou spolu dialogy: v různých konstelacích a z různých úhlů pohledu na sebe reagují, vyprávějí si. Stěžují si, pláčí, nadávají, milují se i nenávidí.

Co je hezké, to skončí nejdříve

Fassbinder nám poměrně syrově ukazuje, že lidé se v různých kontextech chovají jinak, v odlišných životních situacích zastávají různé názory a i když všichni mají (máme) své konstantní sny, touhy, přání a strachy, v podstatě jen situace, do nichž jsme vrháni, formulují to, jak se (za)chováme. Tak se například Milovník dokáže proměnit ze zbožňujícího Romea v gigola pro homosexuální klientelu. Z Modelky může být prostitutka. Policista a Voják, kteří v jedné situaci mohou být nejlepší přátelé, se v jiné nemohou ani vystát. Z dialogů jich všech si mlčky naslouchající Phoebe do své „reportáže“ odnáší kusé věty, zvolání a výkřiky typu Člověk si zvykne na všechno. Je správné, že na světě existují rozdíly mezi lidmi. Tvoje matka je svině. Všichni lidé si ubližují. A také Co je hezké, to skončí vždycky nejdříve, což je mimochodem Fassbinderův oblíbený výrok, který se objevuje i jeho slavnější hře Hořké slzy Petry von Kant.

V závěru hry se všechny postavy sejdou na večírku. Na takovém, který si klidně umíme představit v 70. letech někde u Fassbindera doma: vzhledem a názory dost pestří lidé pevně drží své sklenky s whiskey, kouří a vedou rozhovory, které jsou stejně neukotvené jako oni sami. Mezi nimi Phoebe, o níž nikdo netuší, kým byla pozvána, poprvé porušuje mlčení a doprostřed debat svých „přátel“ začne bez kontextu vykřikovat věty a názory, které se z jejich konverzací naučila: Smíš mi lízat chodidla! Lepší být tlustý než chudý! Chci se s tebou vyspat! A světe div se: Phoebiny bláznivé, hysterické výkřiky nacházejí odezvu. Nebo vlastně ne? Každopádně je na ně reagováno: Tu s údivem, jinde s pochopením, často však s rozladěním.

Krev poteče poprvé i v Praze

Divadelní kritika Die Zeit dospěla po premiéře hry v roce 1971 k názoru, že Fassbinder chce prostřednictvím běžného, lidového jazyka vyjádřit utrpení, jež lidem přináší život v (konvencemi svázané) nelítostné společnosti a činí svět, který záměrně produkuje šalbu a klam, za toto utrpení zodpovědným. Nutno dodat, že tyto úvahy nestárnou ani více než 50 let poté, co si Krev na krku kočky odbyla svou norimberskou premiéru.

Názor si ostatně můžete udělat sami: nejnovějšího nastudování hry se ujala režisérka Klára Vosecká v pražském Divadle DISK. Raný společenský protest Rainera Wernera Fassbindera, kontroverzního „enfant terrible” německé nové vlny, bude vůbec poprvé na česká jeviště uveden 16. září 2022 při příležitosti 40. výročí jeho smrti, za což DISKu patří velký dík. A to samozřejmě není vše: fassbinderovské jubileum nezůstane nepovšimnuto ani Goethe-Institutem, neboť Fassbinderovi v rámci německojazyčného festivalu Das Filmfest věnujeme celou jednu sekci. Více již brzy na www.dasfilmfest.cz.

Co? Rainer Werner Fassbinder: Krev na krku kočky
Kde? Divadlo Disk, Praha
Kdy? Premiéra 16. září 2022

Viz www.divadlodisk.cz/repertoar/krev-na-krku-kocky-124
Hra Krev na krku kočky v pražském Divadle DISK | © Divadlo DISK Více k tématu:

Zajímá Vás Rainer Werner Fassbinder a jeho dílo? Pak si rovněž přečtete skvělé interview s filmovým publicistou Vladimírem Hendrichem Spát mohu, až budu po smrti.