Anne Franková jako komiks
Životní příběh oběti holocaustu v komiksovém románu.
Anne Franková se stala po celém světě symbolem pronásledování Židů nacisty za 2. světové války. Její smutný příběh představuje pro historiky a umělce, kteří se zabývají tímto obdobím německých dějin, značnou výzvu. Výjimečný osud Anne Frankové nabízí na jedné straně příležitost, jak pro nějaké historické téma získat obrovskou cílovou skupinu. Zároveň je s tím ale spojeno riziko komercionalizace jejího životního příběhu. Autoři komiksové podoby, která nyní vychází i v češtině pod názvem „Anne Franková, komiksový životopis“, pro své zpracování příběhu rodiny Frankových zvolili citlivý umělecký přístup. Celkově zdařilý komiks má ale jednu velkou slabinu, a tou je jeho grafická podoba.
Otázka přiměřeného zpracování tématu holocaustu formou komiksu jitří emoce nejen mezi odborníky. Zatímco někteří historici a publicisté ve zjednodušeném, ilustrovaném ztvárnění historie Třetí říše a jejích obětí spatřují bagatelizaci tématu, pro jiné je to příležitost, jak dějiny srozumitelnou formou zpřístupnit širšímu publiku. V Německu komiks jako pedagogická pomůcka nemá tradici, a to i přesto, že již krátce po konci 2. světové války začali lidé, kteří přežili holocaust, se svými dětmi válečné prožitky zachycovat v podobě ilustrací.
Tvůrci komiksu Sid Jacobson a Ernie Colón si za téma svého komiksového románu vybrali život Anne Frankové. Spojili v něm příběh rodiny s citacemi ze známého deníku a historickými vsuvkami, ve kterých se obracejí na mladší čtenáře. Tvůrcům se podařilo specifický příběh rodiny Frankových zařadit do obecného historického rámce. S ohromující precizností popisují místa, na kterých Anne Franková se svými rodiči žila a trávila všední dny. Zavádějící je z pohledu čtenáře jen až příliš pohodové vylíčení odchodu rodiny do emigrace poté, co se moci chopí nacionální socialisti. Ačkoliv je řečeno, že Frankovi v regionu kolem Frankfurtu nad Mohanem žili po celé generace, je jejich emigrace do Nizozemska v komiksu popsána spíš jako dobrovolné stěhování než jako krok, k němuž byli donuceni nacistickou strategií brutálního pronásledování.
Hitler jako odlidštěný zloduch
Skutečnou slabinou komiksu je ale grafické ztvárnění nacionálních socialistů. Je bez pochyb, že komiks daleko víc než jiné literární formy musí pracovat s nadsázkou a karikaturou. V tomto komiksovém románu došlo ale k tomu, co se často stávalo v dřívějších vědeckých nebo uměleckých pracích na téma holocaustu, a dnes je ale považováno za fatální chybu - a sice k démonizaci nacionálních socialistů. Hitler je tu zobrazen jako odlidštěný zloduch a jeho přisluhovači z řad SS jsou zčásti vykreslení zcela bez tváře, což mohl být i prostředek pro vyjádření jejich absolutní bezostyšnosti.
Adekvátní zobrazení pachatelů a obětí v umění a literatuře je obrovskou výzvou - a ne méně také otázkou dobrého vkusu. I přesto se moderní dějiny snaží dnes již přežité zobrazování pachatelů jako personifikovaného zla nahrazovat diferencovanější podobou. Skutečná nepochopitelnost holocaustu spočívá totiž právě v tom, že za vraždy a pronásledování byli zodpovědní normální lidé. Černobílé popisování skutečnosti vede vždycky k určité relativizaci, protože velkou část společnosti zbavuje její zodpovědnosti. Pro mladé čtenáře musí být pak záhadou, jak se Hitlerovi, nakreslenému jako šílený outsider, mohlo podařit získat pro svůj program, který byl založený na opovrhování lidmi, miliony voličů.
Vinou stylu klasického komiksu působí životopis Anne Frankové místy jako příběh superhrdinky, která v boji se zlem v závěru podléhá. Bylo by však chyba z toho vyvozovat, že zpracování historie komiksovou formou není možné. Životopis Anne Frankové jasně naznačuje, jaké příležitosti pro nekonvenční pojetí historiografie existují - a také na čem umělci v budoucnosti ještě musejí zapracovat.
