Život

Detroit je mnohými považován za divoký západ dnešní doby. Desítky tisíc prázdných parcel zarostlých po kolena vysokou trávou připomínají doby, kdy se v americkém středozápadu rozprostíraly prérie, ceny vybydlených nemovitostí spadly na historická minima a zákony se snadno obcházejí, protože nad nimi nemá kdo dohlížet. To je ale jen jedna tvář města, které kralovalo americkému automobilovému průmyslu až do poloviny minulého století.

I přesto, že Detroit prošel několika desetiletími úpadků a s dosazením krizového manažera a následným vyhlášením bankrotu městské kasy dopadl v tomto roce na pomyslné dno, atmosféra ve městě je fascinující. Přichází sem mladí lidé a umělci přitáhováni možností podílet se na přerodu města, malé podniky hledající inspiraci a snadný start ve městě, kde zatím neexistuje velká konkurence, a také velké společnosti, které slyší na nízký nájem kanceláří v mrakodrapech uprostřed Downtownu a potenciál budoucího rozvoje města.

Nejviditelnější je v „městě aut“ ale snaha obyčejných lidí a neziskových organizací o obnovu města a podporu místní ekonomiky. Desítky let špatné městské správy, politické korupce, problémů automobilového průmyslu, chybějící koncepce rozvoje města a vylidňování, donutily obyvatelé města vzít věci do vlastních rukou. Za Detroit tady tak „kope“ skoro každý, kdo je na tom finančně jen trochu dobře. Během několika týdnů ve městě duchů, jak média Detroit přemenovala, mě setkání s lidmi z různých organizací utvrdila v tom, že Detroit ještě neřekl své poslední slovo.

Menší projekty, jež jsou iniciováný „zespoda“ a nespoléhají se jen na činnost orgánů města tak postupně mění tvář města. A podle starousedlíků, se kterými jsem měla možnost mluvit, nebyl Detroit už dlouho tak oživlý aktivitou, jako v posledních několika letech.

Například hnutí městských zahrad využívá prázdné parcely a vytváří tak ostrůvky zeleně, které k sobě stahují místní komunity. Za pozornost také stojí projekt Sit on it, jenž se také zaměřuje na veřejný prostor. Díky příspěvkům od dárců vyrábějí dva studenti městského plánování z nalezeného dřeva lavičky/knihovničky pro prázdné autobusové zastávky. Dalším příkladem občanské aktivity je recyklační centrum Recycle Here, které je dnes sponzorované městem. To ale vzniklo před osmi lety na popud několika sousedů, kterým chyběla možnost třídit odpad.

Motor city nebo Bike city

Pokud se člověk pohybuje mimo Downtown, který oproti jiným americkým velkoměstům není tak rozlehlý, na první pohled se zdá, že tady auta už dojezdila a celá jedna epocha vzala za své. Na širokých, několikaproudových silnicích jen občas projede auto a i na hlavních třídách je doprava poměrně řídká. Dostat se ve městě, které v dobách své největší slávy narostlo díky výstavbě nízkých rodinných domků do rozlehlé a nekoncentrované podoby, kamkoliv pěšky je skoro utopie. Veřejné dopravě tady navíc nikdo nedůvěřuje, a tak na autobusy, které projíždějí jen sporadicky a často se neřídí jízdními řády, čekají pouze ti nejchudší.

Alternativou je tedy pro mnohé kolo a cyklistické kultuře se v „motor city“ skvěle daří. V různých částech města vznikají cyklo krámky s přestavěnými koly, dílnami a lokální módou potištěnou hesly na podporu města jako „Detroit Hustles Harder“. Během letních měsíců je navíc téměř každý den možné vyjet si na poloorganizovanu cykloprojížďku po městě s jednou z místních organizací. Jezdí se tady za turistickými lákadly, po hospodách, po městských zahradách, anebo přes most do Kanady. A pokaždé je to zážitek.

Sedni do sedla a poznávej své město

Z jedné z takových akcí se v posledních letech však stal fenoménem: Slow Rolls, které pořádá skupina lidí nazývající se „Bikes and Murders“. Slow Rolls začínaly před pár lety jako zábava několika přátel, kterým se však časem podařilo vybudovat silnou cyklistickou komunitu a nyní se cyklojízd každý týden účastní stovky lidí. Po celé léto tak v pondělní večery patří detroitské ulice hromadné cyklozábavě, která má objevovatelského ducha a jasný podtext — ukázat, že život v Detroitu může být docela příjemný.

Místo odjezdu a trasa se týden co týden mění, aby místní i lidé, kteří přijíždění na Slow Roll z předměstí Detroitu a dalších měst v jihovýchodním Michiganu, poznali nejrůznější části a zákoutí města. Dorazit do města autem s kolem naloženým v kufru jen proto, aby se člověk projel v davu cyklistů, je poměrně bizarní. Ale párty nálada, kterou vytvářejí cyklo DJové promísení s davem a dechberoucí scenérie při projížďce mezi opuštěnými domy, továrními halami, které na večer v šeru dominují neosvětleným ulicím, a černošskými čtvrtěmi plnými pouličního života, vytváří atmosféru, která lidi láká, aby si místo do hospody zajeli se známými popovídat na kolo. Závěrečné párty, které jsou nedílnou součástí Slow Roll a jež rovněž střídají lokace — jednou v bowlingovém centru, jindy pod sochou „Myslitele“ od Rodina, anebo „block party“ s DJem a domácimi hot dogy — jsou skvělou příležitostí jak představit spřátelené podniky.

V Detroitu, kde rasová segregace rozdělila společnost na dvě části, mají podobné akce mnohem větší význam než kdekoliv jinde. Organizátoři Slow Roll hledají pro jednotlivé jízdy nová témata, a tak se dav cyklistů často proplétá uličkami, kam by jednotliví cyklisti neměli důvod zajíždět, anebo si tam ani netroufli. Během Slow Roll po stopách Motown Records (jednoho z nejvýznamnější labelu černošské hudby minulého století) jsem zaslechla řadu detroiťanů říkat, že v určitých částech města, kterými jsme projížděli, nikdy nebyli. Zdálo se mi, že poznat Detroit se všemi jeho stránkami bylo pro všechny na Slow Roll stejně přitažlivé jako pivo a pizza v cíli.