Olympiáda na hrobech předků
Zimní olympijské hry v Soči jsou Putinovým projektem, který má prezentovat prestiž jeho Ruska. Minulost tohoto města u Černého moře ale Putinovi smělý koncept poněkud narušuje. Soči je totiž někdejším hlavním městem Čerkesů. Před necelými 150 lety tento národ z Kavkazu vyhnala carská vojska a nyní žije roztroušen po celém světě. Jedna obzvlášť velká menšina Čerkesů žije v Turecku. Hlásí se k ní také Emre (23) a Merve (25).
Je neděle a dav chodců plynule proudí po ulici Istiklal v centru Istanbulu. Tu se všichni náhle zastaví. U pasáže Odakule, kde se dlouhá ulice plná obchodů mění v malé náměstí, stojí skupinka lidí s vlajkami, někteří z nich dokonce v historických krojích. Patří k čerkeské menšině žijící v Turecku a jejich protestní akce s názvem „kNOw Sochi 2014“ právě začíná.
Jsou tu i pětadvacetiletá Merve Tram a její o dva roky mladší kolega Emre Tletseruk. Patří k týmu dobrovolníků, kteří tuto akci koordinují, a červené pásky na jejich pažích značí, že kolemjdoucím rádi vysvětlí, o co se jedná. Právě mají plné ruce práce: rozdávají vícejazyčné letáky, vítají nově příchozí a poskytují krátké rozhovory tureckým novinářům.
Myslet kavkazsky
Černovlasá Merve studuje práva v Ankaře a už od roku 2008 spolupracuje na různých projektech Kavkazského fóra. Tato mládežnická a studentská organizace se už od roku 2003 zasazuje za práva čečenských utečenců a deportovaných. V uplynulých letech se jejich aktivity rozšířily i o zájmy dalších národnostních skupin a menšin z kavkazské oblasti. Jako dcera šapsugské Čerkesky a Karačajce se sice považuje za Čerkesku, ale okamžitě dodává, že myslí „kavkazsky“: „Společný osud jednotlivých kavkazských národů by nás vlastně měl sjednocovat v boji o uznání a nápravu,“ říká Merve. Proto se nezasazuje pouze za zájmy Čerkesů, ale spolupracuje i na projektech proti porušování lidských práv v Čečensku.
Emreho rodiče jsou také šapsugští Čerkesové, od roku 2011 je členem Kavkazského fóra. Dokáže problémy a zájmy různých národů zformulovat tak, že stanovené požadavky mají jednoho společného jmenovatele. Proto se oba shodují na tom, že protesty proti Olympijských hrám v Soči dodaly kavkazské menšině něco jako novou společnou identitu.
„Chceme Rusku připomenout, že existují i lidé, kteří jsou proti Soči 2014,“ vysvětluje Merve a Emre dodává, že půjdou na konzulát s pochodní. Ta vypadá skoro stejně jako oficiální pochodeň Olympijských her, ale tato je černá a symbolizuje jiné Soči: „Soči, na které by ruská vláda nejraději zapomněla.“
„Když už se Olympijské hry konají doslova na hrobech našich předků, pak by atleti a diváci alespoň měli vědět o masakrech, které se staly před 150 lety v místech, kde dnes stojí všechny ty sportovní arény a luxusní hotely, a také o vytrvalém mlčení ruské vlády na toto téma,“ říká Emre.
A po olympiádě?
Merve a Emre si jsou jistí tím, že kavkazské národy za svá práva musí bojovat i v budoucnu. „Genocida je součástí naší historie, ta už jen tak nezmizí. Tento rok v květnu od našeho vyhnání z Kavkazu uběhne už celých 150 let a my stále pracujeme na tom, abychom do našeho snažení zahrnuli spolupráci všech postižených národnostních skupin. I nadále tedy budeme rozšiřovat osvětu a vyzývat veřejnost k akcím.“
Přibližně 15 minut poté se nezvykle tichý protestní pochod blíží ke svému cíli. Několik metrů před ruským konzulátem ale demonstranty zastaví šik policistů s ochrannými štíty a helmami. Účastníci demonstrace drží symbolické náhrobní kameny vyrobené z lepenky a vytváří dlouhou uličku, skrze kterou kráčí demonstrant s pochodní. On a jeho doprovod mohou jako jediní projít šikem policistů. V obklopení fotografů a kameramanů mlčky pokládají pochodeň ke zdi konzulátu. Po přečtení tiskového prohlášení demonstrace pomalu končí a lidé se rozcházejí. Zůstává tu jen ta černá pochodeň, omotaná ostnatým drátem.
