Život

Dobrodružná dovolená nebo únik z reality?

Hobby, o kterém nevyprávíte každému

Jak přesně probíhá takový LARP festival? A co je to vlastně za lidi, kteří na týden vklouznou do nějaké role, postaví se v žhavém slunci na bitevním poli, vzájemně do sebe řežou zbraněmi z pěnové hmoty a ještě za to utrácejí peníze? Je Mythodea vzrušující dobrodružnou dovolenou pro fanoušky fantasy, kteří nejenže čtou knihy a dívají se na filmy, ale sami chtějí také příběh aktivně spoluvytvářet? Nebo se zde tajně setkávají uprchlíci z reality, kteří by svou existenci nejraději zcela přesunuli do paralelního světa?

Ze zkušenosti vím, že je LARP je koníček, k němuž se ne každý přiznává. A pokud to už děláte, pak sklízíte často nepochopení. Jste odsouzen stát se „podivínem“, nebo musíte každou chvíli vysvětlovat, že LARP nemá nic společného s klasickým herectvím či metodou psychoterapie.

Princip je vlastně docela jednoduchý: organizátoři navrhnou průběh děje (plot) a účastníci jednají v mezích tohoto vytyčeného rámce. Nejsnáze se to celé dá přirovnat k počítačové hře: postavy jsou obdařeny zvláštními schopnostmi a poté musejí řešit určité úkoly, čímž se takto v příběhu dostávají stále kupředu. Jako ve hře World of Warcraft , což je živá akce s 6.000 spolubojovníky, je se provozuje celých pět dní v kuse.

Oheň, voda, vzduch, země a ... zombie!

Komu se nechce zůstávat ve své roli celých 120 hodin, ten má možnost zúčastnit se akce jako takzvaného CP (cizí postava). Tito účastníci nemohou zasahovat do děje a obvykle se o něm také příliš mnoho nedozvědí. CP plní svou roli zejména v bitevní vřavě, když hráčům ztěžují život, mohou představovat postavy nemrtvých subjektů, například kráčející morový hlíz. Stručně řečeno: starají se o atmosféru. K tomu samozřejmě patří vypadat co možná nejvěrohodněji. Na výstroj a oblečení se klade velký důraz: „Každý hráč je v podstatě velice samolibý,“ tvrdí Sebastian, který je již deset let nadšeným LARPistou.

Velká námaha, větší účinek

„Normální“ člověk se může rychle a levně proměnit ve fantastického hrdinu: kalhoty a košile z e-obchodu, k tomu třeba ještě opasek a klobouk – hotovo. Pro většinu larpistů je to však dosti nákladný a časově náročný koníček. Moji přátelé a já například pracujeme na našich oděvech již od ledna: v bitvě ztělesňujeme hordu nemrtvých pouštních válečníků. Tento nápad pochází od Holgera, který má rovněž mnoho zkušeností s LARP a u kostýmu klade velký důraz na autenticitu. „Čím lépe se ve svém kostýmu cítíte, tím snadněji můžete ztělesnit svou roli a to víc je to zábavnější,“ shledává Sebastian.

V průběhu šesti měsíců jsme tedy pilně šili kaftany, učili se vázat turbany, navlékali pláště až do obnošení a před zrcadlem zkoušeli, jak líčidly a falešnou krví věrohodně ztělesnit zombie bojovníka. Kromě toho jsme si vlastnoručně vyráběli zbraně a nacvičovali performance, abychom na bojišti působili dobrým dojmem.

Celou hodinu trvá samotné navlékání kostýmu. Mezi larpisty se šušká, že někteří hráči před bitvou až na tři hodiny zmizí do svého stanu a při oblékání nechtějí být v žádném případě rušeni.

Opravdu jen koníček...?

Jsou LARPisti opravdu takovými maniaky, kteří sami sebe a svou roli berou až příliš vážně? „Ano i ne,“ věří Holger. „Aby se člověk mohl takovýmto koníčkem bavit, musí být nejspíš aspoň trochu blázen. Musíte být schopni podvolit se scénáři a sám se trochu ponořit do světa Mythodey – a k tomu zkrátka také občas patří poněkud potlačit realitu. Kdo toto nedokáže, ten se na akcích LARP bude brzy cítit trapně. Takový hráč uvidí v lidech, jako jsme my, skutečně jen partu divných týpků v podivných hadrech.“

„Současně je zapotřebí zachovat si vždy od vlastní role trochu odstup,“ vysvětluje. Takhle to vidí i jeho kolega Thomas: „Dobrá RPG (hra s rolemi) znamená především společenství. Ten, kdo se ve své vlastní roli příliš ztratí, ten přestává také hledět na ostatní a ztrácí samu podstatu RPG, tedy interakci s ostatními. Tak si někdo někdy hraje už jen sám pro sebe a nakonec většinou zůstává sám.“

Brát ohled na ostatní je důležité zejména při bitevních scénách. Obecně platí, že účastníci jsou k sobě ohleduplní a povoleny jsou samozřejmě jen zbraně vhodné pro LARP. Kromě toho je vždy přítomno několik lidí z organizačního týmu: kdo jde do boje až příliš motivován, je usměrněn a pokud je to nutné, dokonce vyloučen ze hry. Mimoto jsou na místě také zdravotníci.

Scénářem předepsaná nepřátelství však nepřetrvávají po bojových scénách. Spíše si po boji – když už aktéři nemusejí hrát svou roli – se soupeři potřásají rukama, jsou chváleny obzvlášť působivé souboje a nezřídka se stvrzují v hostinci u piva nová přátelství, která trvají i mimo Mythodeu.

Kulturní šok z „normálního“ života

Přiznávám, že se po pěti dnech Mythodey opět těším na domov, opravdovou postel, na vymoženosti, jako je sporák, kávovar a televizor. Přesto je návrat do normálního života vždy tak trochu kulturní šok: opět nosím každodenní oblečení, zombie šminkami již nesmím šířit strach a když ze setrvačnosti opět na chvíli propadnu do středověkého slangu, dívají se na mě všichni s podivem – a to samozřejmě naprosto po právu!

Proto se jako většina LARPistů znovu tajně těším na příští rok a nová dobrodružství v Mythodei . Do té doby se musí ještě realizovat mnoho nových nápadů a opravit nebo znovu ušít řada nových kostýmů. Neboť tak zní oblíbená hláška mezi hráči rolí: po LARPu je před LARPem!