Rozhovor s živou komiksovou postavou
Projekt Karl Toon je tak trochu zahalen tajemstvím. Teprve po určitém váhání svoluje jeden z jeho tvůrců k rozhovoru. V sobotu odpoledne mi volá na mobil – z anonymního čísla. Naše schůzka se koná v malé kavárně v centru Mnichova. Při otázkách na svou osobu však můj spoluřečník vždycky jen mírně svraští čelo, protože nechce, aby se v článku objevilo jeho jméno. „Důležitý je charakter, postava,“ říká během našeho povídání opakovaně. Tak se začíná odvíjet rozhovor o streetartové postavě, žijící vlastním životem.
Co bylo motivací pro vytvoření postavy Karla Toona?
Okruh přátel Karla Toona vzešel z prostředí graffiti. Bývali jsme často v Berlíně, samolepky a plakáty byly ve streetartu v roce 2002 nové a líbily se nám. Ale nechtěli jsme, aby v centru pozornosti byly pořád jen osoby, které všude píší své jméno. Naší ideou bylo, že by mělo jít jen o postavu Karla, ne o její autory.
Proč se nechcete jako výtvarníci představit veřejnosti?
Nikdy jsme neusilovali o to, abychom se prostřednictvím této postavy stali veřejně známými osobami. Je to sice neobvyklé, ale my chceme, aby byl středem pozornosti jen Karl Toon. Tato postava symbolizuje toleranci a může být projekční plochou pro každého.
Jaké povolání mají lidé, kteří stojí za postavou Karla Toona?
To je nezajímavé. To by se mělo úplně zamlčet. Možné je všechno, možná, že jsme hudební producenti, anebo pracujeme u pokladny v supermarketu.
Co ta figurka představuje?
Napadlo nás vytvořit postavu, která by se vyskytovala vždy v závislosti na příslušné situaci. Například s kolem u stojanu na kola nebo s novinami v ruce na lavičce v parku. Charakter by měl být integrován do celkové podoby města.
Proč jste zvolili jméno „Karl Toon“?
Ta věc přece potřebuje nějaké jméno. Ta postava je koneckonců komiksová kresba, karikatura, tedy „cartoon”. Vzhledem k tomu, že tu figurku vnímáme jako osobu, použili jsme slovní hříčku a ze slova „cartoon“ vzniklo jméno „Karl Toon”.
Na webové stránce je Karl Toon popisován jako fajn soused, jako symbol všednosti. Umění ve veřejném prostoru by ale mělo být spíš nápadné a provokativní. Není v tom rozpor?
Ne. Fajn soused znamená, že se každý může s Karlem ztotožnit, protože ho nelze přiřadit k žádné skupině. Nepatří ani sprejerům, ani ženám v domácnosti. Ten plakát vidí hodně lidí a podle mě jim připadá veselý nebo z něj prostě mají radost. Karl čte noviny, kupuje housky, dívá se na hodinky – jako každý z nás. Všichni to s ním mohou sdílet a brát si ho i s sebou na cesty. Jeden náš kamarád mu dokonce ukázal Kubu.
Ukázal mu Kubu? Znamená to snad, že tam tu postavu vylepoval?
Řekněme to takhle: Cestovali jsme s ním na Kubu. Kubánci byli nadšení, i když tam streetart v podstatě neznají. Ta postava funguje obzvlášť dobře v mezinárodním kontextu. Na Kubě nikdo nespojuje streetart s poškozováním majetku. Jestli to někde odmítají, tak nejspíš v Německu.
Proč je v tomto ohledu Německo jiné?
Protože se tady hned myslí na majetek a vandalismus. V jiných zemích mají z té postavy větší radost a vnímají její uměleckou stránku.
Karl Toon vystupuje v různých situacích. To, co zůstává stejné, je jeho lebka ve tvaru fotbalového míče a plachý pohled, jako by byl při něčem přistižen. Odráží se v tom strach každého streetartového umělce, že ho chytnou při činu?
To ani ne. Výrazná hlava je symbolem jinakosti. Jenom hlava ho odlišuje od jiných lidí. To se nemění, ta postava se tak narodila.
Jak hledáš místa, kam se bude ta figurka vylepovat?
Dřív jsme postavy často dávali do souvislosti s různými akcemi. Když se například v Halle konal Händelův festival, „běhal“ Karl po městě společně s Händelem. O narozeninách drží postava v ruce dort.
Kdyby někdo tuhle postavu kopíroval, odrazovali byste ho od toho?
S odrazováním jsem zdrženlivý. Vadí mi akorát to, když chce někdo tenhle projekt komerčně využít. Proto například neexistují trička s Karlem Toonem a nechceme na tom nic měnit. Ale neexistuje ani oficiální copyright.
Polepování veřejného majetku je právně zakázáno. Měli jste kvůli svým akcím nějaké problémy s policií?
Plakátování je od roku 2008 chápáno jako poškozování majetku, pokud plakát nelze beze zbytku odstranit. Karl měl opakovaně potíže s policií, ale žádné extrémní důsledky to nemělo.
Byla pro vás právě nelegálnost tím pravým adrenalinem, kvůli kterému jste se streetartem začali?
Na začátku to určitě byl adrenalin táhnout nocí ulicemi s Karlem. Ale člověk si je vědom toho, že to může být vnímáno jako trestný čin. Zůstává to pořád v hlavě, ale já bych přesto neutíkal pryč, kdyby nás při tom někdo načapal. Ale přece jen je samozřejmě nutná opatrnost.
Co se v příštích deseti letech stane s postavou Karla Toona?
Zeptej se mě znovu za deset let (smích). Karl už v poslední době není tolik na cestách. Ale nemá deprese, jen se zavírá doma. Když si společně vyrazíme, tak cestujeme do dálek.
Copyright: Goethe-Institut Prag
duben 2013