Říká se, že šachy jsou hra králů. Ale můžu vám z vlastní zkušenosti říct, že nebudete úplně za kinga, když třeba na prvním rande vytáhnete šachovnici a pochlubíte se svým skvěle vedeným matovým útokem v poslední partii. Existují dva typy reakcí, když někomu řeknete, že jste šachista. Buď rychle odejde (většinou právě ženy), nebo se mu naopak rozsvítí oči a začne se vyptávat. Za dobu, co hraju šachy, jsem od těch, kteří je nehrají, dostal spoustu otázek. Je to pořád dokola, a tak jsem se rozhodl, že na ně odpovím jednou provždy.

• Jé, ty fakt hraješ šachy? Já teda umím jenom základní pravidla, nezahrajeme si?

Ne.

• Šachy, jo? U toho se asi moc nezadýcháš, co?

Tak to pozor, šachy jsou fyzicky náročný sport. Nikdy jsem se u ničeho tak nezapotil, nikdy mi u ničeho víc nebušilo srdce, nikdy jsem tak dlouho nevydržel nejít na záchod, nikdy jsem nezažil většího týmového ducha, nikdy jsem u ničeho nezažil větší euforii a nikdy jsem se u ničeho tak nevytočil.

• Sport? Děláš si srandu?

Sport, který má vlastní olympiádu a ve kterém proti sobě může ve vyrovnaném souboji zasednout osmdesátiletý dědek a desetiletý kluk. Boj na život a na smrt, který skončí dětskými slzičkami nebo infarktem.

• Co tě na tom baví?

Otázka, kterou může položit jen někdo, kdo šachy nikdy nehrál. Ale dobře. Co mě na tom baví? Že si můžeš někoho nesympatického, kdo tě štve už jen od pohledu, pouze silou svého mozku pomalinku připravit, a pak ho úplně rozsekat na nudličky, úplně si ho namazat na chleba tak, že na to měsíc nezapomene.

• Co je na tomhle sportu nejtěžší?

Že si tě může někdo nesympatický, kdo tě štve už jen od pohledu, pouze silou svého miniaturního mozku pomalinku připravit, a pak tě úplně rozsekat na nudličky, úplně si tě namazat na chleba tak, že na to měsíc nezapomeneš. A ještě se ti vysměje, že to hraješ jak ponocnej. Nebo ti dá strašnou bombu úplně malej kluk, takzvaný „talent“. Nebo škaredá tlustá holka.

• Patří k tomuto sportu i nějaká zranění?

Občas ti malí drzí talenti, co poráží starší šachisty, někde po cestě ze záchodu „zakopnou“ a jsou pak slzičky. Většina zranění u zkušených šachistů ale vzniká až po turnaji nebo po zápase, v hospodě, při takzvaných bleskových partiích. Nejčastěji jde o vymknutá zápěstí z mlácení do šachových hodin, pořezané ruce z rozbitého půllitru nebo otravu alkoholem.

• Co to jsou ty šachové hodiny?

Speciální hodiny, které odměřují čas na partii a které si šachisté hodně půjčují, ale málokdy je vrací. Každý šachista jich má doma asi patnáct, různé typy, s různými jmenovkami a štítky šachových oddílů a také nálepkami s nápisem „Nekrást!!!“

• Jak dlouho trvá taková šachová partie?

Šachová partie může trvat několik vteřin, ale i několik let. To druhé například v případě takzvaného korespondenčního šachu, který se hraje poštou a kdy má každý z hráčů na jeden tah třeba i týden. Váš soupeř tak může během partie třeba dvakrát změnit zaměstnání, umřít nebo se dokonce oženit, což většinou znamená definitivní konec šachové kariéry.

• To je škoda, že tady nemáme nějaké šachy, že bysme si jako zahráli.

Když umíš hrát šachy, nepotřebuješ ani šachovnici ani figurky. Každý průměrný šachista zvládne hrát šachy i takzvaně naslepo. Tahy svému soupeři jen říká, aniž by se díval na šachovnici, a partii si pouze představuje. Ve vlaku jsme takhle někdy frajeřili před holkama, které to vždycky tak zaujalo, že si raději vyděšeně odsedly. Šachoví velmistři dokáží hrát naslepo i několik partií najednou.

• Jaká je nejcennější figura v šachu?

Kupodivu to není král ani dáma. Je to kůň. Přesněji kůň v celku. Tahle figura se totiž často láme. Šachisté si zlomené koně ze svých domácích sad nosí na turnaje, kde je ve vhodný moment šikovně vymění za nové. Nejvzácnější je celodřevěný kůň, kterého umějí zlomit jen ti nejzkušenější šachisté.

Koně má ve znaku dokonce i mezinárodní šachová federace FIDE. Pod ním je napsáno heslo všech šachistů, které zní: „Gens una sumus“. Což šachisté volně přeloží jako „Zlom koně“.

• O šachistech se říká, že jsou to tiší blázni…

Žádného tichého blázna jsem mezi šachisty zatím nepotkal. Za to jsem potkal spoustu hlasitých šílenců, kteří se vydrží hádat nad analýzou partie několik hodin nebo hrají bleskové partie do rána, zničí několik šachových hodin i židlí, a u toho hodně pijí, smějí se a zpívají. Ubytujte se vedle šachistů v hotelu a uvidíte, jak se vedle těchto tichých bláznů vyspíte.

• Co je největší utrpení pro šachistu?

Vidět někoho hrát šachy ve filmu. Většinou stojí na šachovnici úplně nesmyslná pozice, nad kterou si herci dramaticky lámou hlavu a ještě u toho filozofují o smyslu bytí. Pak jeden z nich okázale zahraje nesmyslný tah a řekne: „Šach!“ A ten druhý se jen pohrdavě podívá, zahraje velmi dramaticky jiný nesmyslný tah a řekne: „Mat!“ Je to asi jako byste se koukali na fotbal a tam někdo místo míče nakopnul spoluhráče, a ten by si vysvlíkl trenky, mával s nimi nad hlavou a řval Góóól.

• Jak vlastně poznám šachistu?

Podle igelitky, kterou vyhrál na posledním turnaji. V té igelitce je propiska, nakousané jabko, šachové hodiny se samolepkou „Nekrást!!!“ a fungl nový koník.