„Nikdy stejné, ale pokaždé krásné“
Cirk La Putyka byl založen v roce 2009 a od té doby se stal největším českým souborem věnujícím se novému cirkusu. V létě sotva zastihnete některého z akrobatů pro interview – může se vám ale poštěstit popovídat si s divadelní vědkyní Veronikou Štefanovou, která se Cirkem La Putyka zabývá ve své disertační práci.
Čím se Cirk La Putyka liší od ostatních cirkusů?
Bylo to první české uskupení, které se samo oficiálně označilo za nový cirkus. Rozhodně nebyli v Česku první, kdo přišli s nápadem kombinovat cirkusová umění s divadelním – dělalo to už Divadlo Continuo nebo Décalages – divadlo v pohybu, a například festival Letní Letná sem vozil celou řadu zahraničních novocirkusových představení. Zařadit se ale do kategorie nového cirkusu, to bylo v Čechách nezvyklé. V roce 2009 vystoupil Cirk La Putyka poprvé. Tím se prolomily ledy: nejen Čechům připadala jejich představení především vtipná, ale i v zahraničí se nadchli pro český výklad nového cirkusu. Zvláštností Cirku La Putyka také je, že jeho artisti zpočátku nebyli profesionální akrobaté, ale šlo o herce nebo sportovce hledající nové výzvy.
Co to znamená pro jejich vystoupení?
Mezi prvními členy Cirku La Putyka nebyli akrobati, ale herci a tanečníci, kteří se akrobacii nevěnovali odmala jako rození cirkusáci, což má výhody i nevýhody. Nejdříve bylo pro herce samozřejmě těžké zvyknout si na neznámý druh pohybu. V cirkusu totiž musí sednout každý pohyb a triky musí pokaždé vypadat stejně, jinak představení nefunguje. V tomto ohledu se cvičili a do úplně nového výcviku investovali spoustu času i energie.
Na druhou stranu je samozřejmě skvělé, že původní profese představitelů Cirku La Putyka přináší svěží tvůrčí přístupy a cirkus je obohacen o výrazný divadelní aspekt. Vzniká určitý druh dramatického cirkusu, který nejen že oslovuje příjemnou estetikou, ale dokáže být také neuvěřitelně vtipný.
Když jsem tě poprosila o rozhovor, byla jsi překvapená, že se zajímám o Cirk La Putyka – copak to není obvyklé?
Myslíš to, že se jako cizinka ptáš na český nový cirkus? To je vskutku neobvyklé. Je ale dobré, že pro hodně Čechů se nový cirkus stal už samozřejmostí. Mají ho rádi a jsou zvědaví. Prostě jdou a podívají se na něj. Ve světě se bohužel moc neví, že Česko je známé také tradičním cirkusem. Ten má u nás dlouhou historii. Za komunismu byl zestátněn, ale paradoxně byl v té době na vrcholu. Po revoluci byl zase zprivatizován a dnes se o něj skoro nikdo nezajímá. Peníze nedostává, jedná se o komerční podniky, kde jsou lidé závislí na výdělku ze vstupného a komerčních akcí. Cirk La Putyka je ale umělecký soubor. České ministerstvo kultury sice nemá žádnou speciální kolonku pro nový cirkus, ale uznává ho v rámci množiny pohybového divadl a tance.
Dochází při představeních Cirku La Putyka k nebezpečným momentům?
To určitě dochází, zvláště proto, že si Cirk La Putyka vybírá disciplíny jako je teeterboard nebo trampolína. Ale rozhodně jim nejde o to na toto nebezpečí poukazovat. Krajní nebezpečí nehraje vlastně v českém novém cirkusu významovou roli. Kdo hledá obzvláště nebezpečné provazochodectví, najde uspokojení spíše v tradičním cirkusu, kterému jde o to risk předvádět a vyžadovat si tak od diváků obdiv a potlesk. Ale to je v pořádku, na základě toho byl tradiční cirkus založen.
V novém cirkuse jde o estetický dojem, akrobacie přitom představuje pouze použitý výrazový prvek. Zajímavé je, že sami novocirkusáci mnohdy vnímají tyto pohyby spíš jako typ fyzického divadla. Někdy říkají, že je to více tanec než cirkus, jindy víc činohra něž cirkus – nikdy to není to stejné, ale pokaždé je to krásné.
Jakými vzory ze zahraničí se Cirk La Putyka nechal inspirovat?
Samozřejmě stavějí na základech nového cirkusu, „cirque nouveau“, který se ve Francii provozuje už od 70. let 20. století. Ale především organizačně má Česká republika a také Cirk La Putyka před očima západoevropské a severoevropské vzory – na rozdíl od zemí jako právě Francie, Skandinávie, Itálie, Španělsko nebo Velká Británie nemáme v Čechách žádné specializované cirkusové školy. Ty si tady samozřejmě přejí všichni lidé s novým cirkusem spjatí. I přes neexistenci škol má ale český cirkus v Evropě své specifické postavení, Důvodem může být jeho původ - tedy to, že vychází a vzniká v divadelním prostředí. Díky tomu Cirk La Putyka zaujímá v mezinárodním srovnání specifické postavení a zvládl to i bez cirkusové školy.
Takže Cirk La Putyka už získal jméno na mezinárodní scéně?
Ano, v každém případě. Soubor spolupracuje například s Maximem Komarem z Finska, slavným žonglér a dnes i novocirkusovým režisérem. A také se Švédy a Francouzi mají společný projekt: Lacrimae a CARE. Vystupují také na nejrůznějších místech světa od Sydney, přes Šanghaj a Edinburgh až po Marseille.
Když se člověk tak dlouho a intenzivně zabývá cirkusem jako ty, nemá pak sám touhu si to jednou taky vyzkoušet?
Cirkus už můžu zkoušet maximálně jako zájmovou aktivitu. To vřele doporučuju všem a naštěstí jsou v České republice místa, kam i amatéři můžou zavítat a trochu se v artistice proškolit (v Praze je to CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus nebo KD Mlejn, v Brně například Cirkus LeGrando). Ale pokud se někdo chce stát profesionálním artistou, musí začít mnohem mnohem dřív, nejlépe už v dětství; i když i mezi profesionály najdete talenty, kteří se na cirkus dali až po v dospělosti.
