Kódy neonacistické scény

Při krátké hádce mezi matkou a dcerou dojde k obnažení boku patnáctileté dívky. Ukáže se tetování: osmdesát osmička, malá, černá, ručně vytetovaná. „Nejsi na to ještě moc mladá?“ ptá se s obavou matka. Dcera se brání: „To je politický postoj. Na to člověk nemůže být dost mladý,“ vpálí matce do tváře. Ta jen kroutí hlavou: „Politický postoj? Vždyť je to osmdesát osmička.“

Scéna z filmu Bojovnice je příznačná pro neznalost běžných nacistických signálů. Číslice 88 je totiž vpravdě politickým postojem, ačkoli dnes patří mezi „tajnými nacistickými kódy“ k těm známějším: osmé písmeno abecedy je H, čímž vzniká HH – „Heil Hitler“.

Hrátky s čísly a značky oblečení

Neonacistická scéna inklinuje k hrátkám s čísly. Číslice 18 je proto podle stejného principu znakem pro „Adolfa Hitlera“. Osmdesát osmička by teoreticky mohla představovat i osmé písmeno odzadu, tedy „SS“, obávaný ochranný oddíl. Dál je tu 28 – kód pro „Blood & Honour“, neonacistickou síť, která je dnes již v Německu zakázaná. Příkladů je mnoho: 444 – „Německo Němcům“, 420 nebo 204 – Hitlerovy narozeniny, 1919 – opět „SS“. Číslo 14 odkazuje na citát amerického neonacisty Davida Edena Lanea, který jednou pronesl: „Musíme chránit existenci našeho národa a budoucnost bílých dětí.“ Ve filmu Bojovnice si nechala hlavní protagonistka vytetovat na paži nápis „14 words“.

Řada z těchto symbolů již dnes naštěstí není tak tajná. Většina lidí ví, že neonacisté rádi zneužívají germánské znaky a runy, že rádi nosí oblečení značky Thor Steinar a že barvy červená-černá-bílá, jimiž se příznivci scény často zdobí, mají původ v dřívější říšské vlajce. Krátká komická vsuvka k této barevné kombinaci: módní značka Fred Perry je, stejně jako pár dalších značek, nacisty zvlášť vyhledávaná. Oblečení prý působí sportovně a elegantně, vavřínový věnec je interpretován jako znamení síly a vítězství. Obzvlášť červeno-černo-bílý límeček polo triček je oblíbený, přičemž většina jeho nositelů z řad nacistů neví, že bývalá tenisová hvězda Fred Perry byl žid.

Stejné je to mimochodem s KISS, o nichž se začala šířit zvěst, že jsou neonacistickou skupinou: obě S v logu byla stylizována do podoby blesku, který se velice podobá zakázané runě vítězství (Sig). Oba členové a zakladatelé kapely Gene Simmons a Paul Stanley přitom mají židovský původ. Kvůli koncertům v Německu skupina proto speciálně pozměnila svoje logo: blesky byly na koncích zahnuté, takže bylo písmeno S patrné jako takové.

Jak ale poznat neonacistu? Jistě, druh mladých, namakaných, vyholených chlapíků s koženicí a kanadami ještě existuje. Většina neonacistů chce ale raději zůstat nepoznaná. Kanady či slavné martensky jsou dneska beztak v módě, nosí je všechny scény a tyto boty stojí dokonce ve skříni „docela normálních“ lidí. To, že se smýšlení daného proudu v této monotónní mase pozná podle barvy tkaniček, ovšem bylo a je mýtem!

Které „symboly“ neonacistická scéna převzala odjinud a přetvořila, vysvětluje na svých stránkách Síť proti náckům. Hlavně levicově orientované skupiny například dřív nosily takzvané arafat šátky a někdy je používaly jako symbol solidárnosti s Palestinou. V dnešní době ale tento šátek najdeme i v krajně pravicovém šatníku: neonacisté ho někdy interpretují jako antisemitismus a postoj proti Izraeli. Pozor: ne každý, kdo takový šátek nosí, mu zároveň přikládá nějaký politický význam!

S jiným oblečením je to už jasnější, třeba se svršky od firmy Consdaple. Když si navrch vezmete bundu a nezapnete ji, zůstanou z nápisu jen písmena NSDAP – jednoznačné znamení a mimochodem současně naplněná skutková podstata trestného činu, protože jde o použití znaků protiústavních organizací. Z tohoto důvodu také nelze svršky Consdaple nosit tímto způsobem.

Napravo, či nalevo?

Převážně krajně pravicové scéně se dnes také přiřazují určité slogany a fráze. Platí to třeba pro slogan „Trest smrti pedofilům“, který někdy najdeme na předním skle aut, „Sociálně = jedině nacionálně“, „100% německé“, „Azylový podvodník“ a samozřejmě heslo „Cizáci pryč“. Frázi „určitá menšina“ používají neonacisté pro židy, pojem „národně osvobozená zóna“ pro „čistku“ celých obcí a regionů – tedy pro cílené vyštvání cizinců a dalších nežádoucích skupin.

Simone Rafael ze Sítě proti náckům varuje: „Demokrati by neměli tyto neologizmy přebírat! Je to součást normalizačního procesu krajně pravicových názorů.“ I zdánlivě vtipné novotvary nejsou při bližším pohledu na svoje kořeny již zdaleka tak zábavné – kupříkladu „zeleninový koláč“ namísto pizzy a „e-pošta“ místo e-mailu. Neonacisté tato slova vymýšlejí, aby se obešli bez cizích slov a anglicismů a německý jazyk tak očistili od „špatného vlivu“.

Přesto by neměl člověk chodit po světě s předsudky a měl by se spoléhat na svůj zdravý rozum a intuici. Řadu symbolů bohužel nelze konkrétně přiřadit pravicově extremistické scéně a tyto znaky se objevují i u fandů středověků, dark wave, heavy metalu anebo obecně u lidí se zájmem o nordickou kulturu. Zneužití těchto znaků neonacisty nemění nic na jejich původním významu. Používání mnoha symbolů, třeba run nebo keltského kříže, je navíc trestné jen tehdy, kdy je jednoznačně daná souvislost s národním socialismem.

Přechody mezi scénami nejsou čistě podle vnějších projevů vždycky snadno rozpoznatelné. Platí to dokonce pro extremisty na opačném pólu politického spektra. Na demonstracích se jak krajní levice, tak krajní pravice shromažďuje v takzvaných „black blocs“ a není od sebe na první pohled vůbec k rozeznání. V těchto situacích může přece jenom pomoci vyznat se v kódech té které scény.