Zúčastnil se „boje o Berlín“. Erik Lamprecht to říká dvakrát. Pětadvacetiletý šéf Dělnické mládeže, dorostu pravicově extremistické Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), je starým mazákem ve volebním boji. Svým kolegům z NPD pomáhal nejenom v Berlíně, ale i v Sasku. To se Lamprechtovi líbilo, má pocit, že v Německu skutečně o něco jde. Se svým spolustraníkem Jiřím Petřivalským roznášel noviny a letáky, což nazývá lapidárně „prací na černo“, neboť NPD chybí na tuto činnost dobrovolníci. Důkladnost NPD na ně udělala dojem. „Nevynechali jsme skutečně ani jednu schránku,“ říká Petřivalský.

Na oplátku získali tito při volbách najatí pomocníci jisté knowhow. Lamprecht si od NPD do Čech přivezl jako propagační prostředek jejich Akci školní dvůr . Komiks, který rozdává Dělnická mládež v okolí škol, zprostředkovává žákům pomocí hus, kachen a kuřat jejich údajné privilegované postavení vůči cizincům a „nepřizpůsobivým“, jak se urážlivě říká Romům. Lamprecht byl rád, že se mu jednou povedlo zrealizovat profesionální akci „s dobrým ohlasem“.

Na facebookových stránkách „Dělnické mládeže“ pokládá jeden uživatel zásadní otázku: „chci se vás zeptat český vlastenci nebo německý? Váš názor na odstoupení českého pohraničí německu, mnichovská dohoda vyhnání českého obyvatelstva s pohraničí v roce 1938. Okupace československa německem v roce 1939. Vypálení obce lidice a ležáky němci v roce 1942. Popravy českých vlastenců nacisty. Jaký je váš názor na protektorát čechy a morava? Pořádáte s kamarády s německa s nacionalisty diskuze na téma vztahy mezi čechy a němci, germanizace českého území za dobu 1000 let?“ (převzato bez jakýchkoli úprav. Pozn. redakce)

Přítomnost je důležitá

Toto téma není choulostivé pouze v DSSS, která udržuje styky s NPD, ale i v prostředí přívrženců, kteří se často odvolávají na neonacistické ideje. Dotaz ohledně výkladu dějin odhaluje rozvrácenost pravicově extremistické scény v Čechách. Vnějšímu pozorovateli to přijde jako neřešitelný protimluv. Český neonacista, který se spojuje s neonacistou německým, se v momentech, kdy jde o dějiny, dostává do schizofrenní pozice. Hlavně v otázce národního socialismu, ve kterém byla Čechům přisouzena nanejvýš role „arizovatelných“ otroků.

Administrátor zmíněné facebookové stránky neví, jak má na dotaz uživatele zareagovat. Přiznává, že je to komplikované. Erik Lamprecht takovéto dotazy vůbec nezodpovídá: „příliš choulostivé“. A navíc, jak tvrdí, ve vztahu ke kolegům z NPD nehrají žádnou roli. Soustředí se prý na přítomnost. Údajně vytvářejí Evropu plnou vlastí, v níž vedle sebe žijí národy s respektem, a k tomu je zapotřebí politický partner. A jedním takovým je prý NPD.

„Jako nacionalista jsem se už narodil,“ říká Lamprecht bez ironie. Ve straně je aktivním čtyři roky. Na fotkách z webu Antify je k vidění v tričku neonacistické kapely Skrewdriver. Teď sedí v jedné brněnské kavárně a má na sobě tmavou košili. Myšlenky „národního socialismu“, které hájí DSSS, není schopen dobře vysvětlit. Nechce se prý nechat svazovat pojmy. Zaleží přece na činech.

Jeho spolustraník Jiří Petřivalský, někdejší šéf mezitím již rozpuštěného neonacistického sdružení Národní korporativismus, nyní ústřední postava DSSS, překvapuje odkazem na Rakousko-Uhersko. Druhá světová válka je podle něj bezesporu špatným příkladem, protože česko-německé vztahy zažívaly předtím i lepší časy.

Němečtí přátelé chtějí zrušení Benešových dekretů

Lamprecht s Petřivalským úmyslně ignorují skutečnost, že NPD ve svém programu požaduje zrušení Benešových dekretů a „znovusjednocení Německa v rozsahu dříve nabytých historických hranic“. Petřivalský, který je v DSSS zodpovědný za zahraniční styky, k tomu podotýká, že se drží toho, co jim Němci říkají, ne toho, co je někde psáno. Přitom se nezdá, že by bylo toto téma v užším kruhu tabu. Na stránkách Antify lze spatřit fotografii, na níž je Erik Lamprecht zachycen společně se svými druhy při návštěvě Katrin Köhler, členky městské rady v Chemnitzu za NPD. Společně si prohlížejí mapu Německé říše z roku 1938: na ní je Československo již rozděleno do Sudet a zbytku Čech, nazývaného nacisty posměšně „Rest-Tschechei“.

V Manifestu z Riesy, který roku 2011 podepsal tehdejší předseda NPD Udo Voigtem a šéf DSSS Tomáš Vandas a ve kterém jde o spojenectví těchto stran proti EU, NATO, krizi a migraci, nehrají výše uvedené body žádnou roli. Avšak v rámci DSSS byla zřejmá potřeba tyto věci vysvětlit. „Informoval jsem naše německé přátele, že otázka Benešových dekretů je pro nás uzavřenou záležitostí,“ prohlásil tehdy Vandas ve stranických novinách Dělnické listy. DSSS prý nebude nikdy požadovat jejich zrušení. Přesto oslavovala DSSS Manifest z Riesy a několik setkání stranických špiček v Praze a Bambergu coby milník ve spolupráci. Víc se však již nestalo. „Vandas vybudoval styky s NPD pravděpodobně na základě tlaku ze strany svých druhů,“ předpokládá brněnský expert na pravicový extremismus a dlouholetý pozorovatel neonacistické scény Miroslav Mareš.

V prostředí přívrženců se s historií zachází ofenzivněji, zároveň však i nejednotně. V únoru 2013 pochodovali němečtí a čeští neonacisté s pochodněmi Ostravou, aby připomněli výročí bombardování Drážďan. V samotných Drážďanech je něco takového vzhledem k protidemonstracím čím dál obtížnější. K tomuto pochodu vyzývala Freies Netz Süd (Svobodná jižní síť) , v Bavorsku činná neonacistická síť.

Evropa v tradici Německé říše

Ostrava není ojedinělý případ. Podle pozorovatelů této scény bylo možné na německé pravicové extremisty, ať už v podobě řečníků nebo účastníků, narazit prakticky na každé větší demonstraci v Čechách. V roce 2009 se němečtí, čeští a rakouští neonacisté spojili do Německo-českém spolku přátelství, aby „demonstrovali společnou víru v Evropu složenou z různých vlastí“, jak se píše na stránkách této skupiny. K tomuto spolku patří také členové „Dělnické mládeže“ DSSS. Ke „dni přátelství“ byla pořádána pravidelná setkání, naposledy v roce 2012 v Bavorsku.

Ve stěžejních úmluvách tohoto spolku se lze dočíst, jak by měla „Evropa národních států“ vypadat. Měla by navazovat na „tradici a činnost Německé říše a jejich spojenců coby jádra a bašty Evropy.“ Dokument prohlašuje Benešovy dekrety za neplatné a požaduje „právo na bydlení a život“ pro sudetské Němce a jejich odškodnění.

Kolaborace jako hrdinský čin

Takovýto germanocentrický výklad dějin je i mezi neonacisty předmětem sporu. „Čeští pravicoví extremisté nevidí v Němcích panskou rasu. Chtějí být součástí rovnoprávného evropského boje,“ říká badatel v oblasti pravicového extremismu Mareš. Ale uznání ze strany Němců je přitom velice důležité, protože právě oni představují vzory.

Aby se uznání dosáhlo, pracuje se v neonacistických kruzích na revizi dějin Protektorátu. Hnací silou je na podobné portály napojená stránka Náš směr. Ve stovkách článků se pokouší dokázat, že Hitler byl vlastně přítelem Čechů. „Pro tyto lidi hraje důležitou roli, že Češi bojovali v jednotkách SS, ve wehrmachtu nebo v paramilitantních skupinách,“ říká k tomu Mareš. Poznatky z posledních let ohledně rozsahu české kolaborace v Protektorátu poskytují nyní látku, z níž mohou uplétat domnělou hrdinskou historii spojenou s Němci.

Stranický funkcionář Lamprecht a Petřivalský uvádějí již z politicko-taktických důvodů, že o stránkách jako Náš směr nic nevědí. Germanofilní interpretace dějin totiž není zrovna kompatibilní s hospodským nacionalismem, který zastupuje DSSS. Politického úspěchu však DSSS v posledních volbách stejně opět nedosáhla. Strana nedostala ani jedno procento hlasů. A tak Lamprecht sklízí plody své práce raději v Německu, kde opět probíhá volební kampaň NPD. V novém videu Dělnické mládeže na YouTube ho lze spatřit v kolonii řadových domků se žebříkem a plakáty při „boji o Hesensko“.