Svobodní, divocí a kontroverzní
Frei.Wild [Svobodní.Divocí, pozn. překl.] patří v současnosti k nejpopulárnější a nejúspěšnější hudební skupině německy mluvící rockové scény. Zároveň ale budí tito čtyři muzikanti z Brixenu v Jižním Tyrolsku a jejich texty značné kontroverze. Je jim vyčítáno, že krajně pravicovými motivy fungují jako pojítko k pravicově extremistické scéně a že svými skladbami oslavují myšlenky národního socializmu.
Je to jako bumerang: když se ohlásí koncert rockové kapely Frei.Wild z Jižního Tyrolska, ozvou se protesty a konají se demonstrace. Koncerty se poté pravidelně zase ruší. Z důvodu bezpečnosti či kvůli textům kapely, která prý šíří předsudky vůči jinak smýšlejícím, jak zní posléze častý argument. Proto byli například hudebníci v roce 2013 také vyškrtnuti z nominace na německou hudební cenu Echo, jelikož hrozilo, že se udílení ceny zvrtne v debatu o politických názorech skupiny.
Ale pěkně popořádku: jihotyrolská kapela Frei.Wild existuje od roku 2001 ve čtyřčlenném složení Jochen Gargitter, Christian Fohrer, Jonas Notdurfter a Philipp Burger. Bylo prý důležité najít nějaký německý název, vysvětluje zpěvák Burger. Frei.Wild zpívají hlavně německy a pohybují se v žánru německého rocku. „Jde o dvě slova, která jsou typická pro postoj mládeže,“ okomentoval Burger v rozhovoru na stránkách punkrocknews.de obě adjektiva, z nichž se název kapely skládá.
Hra s nacionalistickými kódy
Podstatné jméno „Freiwild“ ale také zároveň znamená zvíře na odstřel a metaforicky rovněž člověka bez ochrany, který je vystaven svévolnému pronásledování. I to lze chápat zcela programově – vždyť Frei.Wild inscenují svou tvorbu jako boj národnostní menšiny. „V Jižních Tyrolích, v italském státě máme díky naší mateřštině němčině zcela konzervativní hodnoty, podle nichž jsme byli vychováni a které nám také umožnily vytrvat i přes radikální italské pokusy o převýchovu za éry fašismu v naší příkladné jihotyrolské autonomii, která je v této formě celosvětově jedinečná,“ říká Phillip Burger.
V některých textech kapely to zní trochu méně diplomaticky: „Jazyk, tradice a víra jsou hodnoty vlasti. Bez nich zanikneme, náš malý národ zemře“ (z písně Wahre Werte / česky: Opravdové hodnoty, album: Gegengift / česky: Protijed, 2011) anebo „Jižní Tyrolsko, odtrženo od svých bratrů, vykřič to, ať to všichni vědí. Jižní Tyrolsko, ty ještě nejsi ztraceno. Ať se tvoji nepřátelé smaží v pekle“ (z písně Südtirol / česky: Jižní Tyrolsko, album: Hart am Wind / česky: Proti větru, 2009). Kvůli takovým pasážím ve svých skladbách se Frei.Wild opakovaně potýkají s výtkou, že si vědomě zahrávají s nacionalistickými kódy a prezentují národovecké hodnoty.
Skupina se však od extremismu v jakékoli podobě vždycky distancovala. Ve skutečnosti mají ale Frei.Wild na neonacistické scéně mnoho fanoušků. Burger, který byl do roku 2008 členem pravicově populistické jihotyrolské politické strany „Svobodní“ to ale vnímá jako nepochopení: „Soudržnost, víra, rodina, bezpečí domova, poklidné soužití všech jazykových a kulturních skupin jsou nesmírně důležité a zároveň krásné hodnoty, které opěvujeme doposud v pěti z více než 250 písniček, které jsme za svou kariéru napsali.“
Naivita, anebo kalkul?
Burger předstírá, že nechápe, proč jsou Frei.Wild opakovaně škatulkováni jako pravičáci. Domnívá se ale, že to bude souviset s jeho vlastní minulostí. „Od začátku jsem považoval za důležité zůstat v pravdě a své tříleté působení u skinheadů, od svých 15 do 17, nezametat pod koberec.“ To není žádný obchodní model, jak si zajistit pozornost, zdůrazňuje Philipp Burger, jehož dřívější kapela „Kaiserjäger“ (Císařští lovci) aktivně působila na pravicové rockové scéně. „Od chvíle, co jsem vystoupil, jsem si vždycky přál, abych právě skrze svůj největší životní omyl šel ostatním příkladem a abych zkušenosti z této oblasti využil pro prevenci a lidem jasně ukázal, že žádný pól politických extrémů není správný a že bychom se místo radikálního „boje proti sobě“ měli zasazovat o vzájemné poklidné soužití.“
Proto se stále znovu stává, že Burger na koncertech křičí „Náckové pryč“ a neúnavně opakuje, že texty skupiny nejsou krajně pravicové. Je to naivita? Je to kalkul? Ne všichni Burgerově nápravě věří a kapele Frei.Wild, která dobývá hudební žebříčky, předhazují, že se vždy od krajně pravicové scény distancuje jen potud, pokud je to nutné. Politolog Christoph Schulz pro to našel v roce 2012 při rozhovoru s deníkem Berliner Zeitung jasná slova: „To, že Burger tvrdí, že jeho hudba není krajně pravicová, je asi takové, jako kdyby někdo plaval jeden bazén za druhým a přitom vykřikoval, že neumí plavat.“
překlad: Martina Fejfarová
Foto: Leo Glatzel, CC BY-ND 2.0