Smíšená čtyřhra | Visegrádská čtyřka

Slovensko je rozbitý stát a naše bezpečnost pouhá iluze

Illustration: © Ulrike Zöllner

#9 | SLOVENSKO

Xenofobie, korupce, policejní násilí – Slovensko začíná být nebezpečné samo sobě, domnívá se autor našeho sloupku Michal Hvorecký.

Milá Terezo, milá Moniko, milý Mártone,

ve středu 19. června 2013 se v Moldavě nad Bodvou na východě Slovenska konala policejní razie. Šedesát po zuby ozbrojených policistů násilně zaútočilo na třicítku Romů, včetně malých dětí, a strhlo jejich domy stojící v nuzné osadě.

Desítky Romů byly následně zbity na policejní stanici. Krajská prokuratura a později i Ústavní soud stížnosti obětí odmítly. Případ Moldava se stal symbolem brutality a zvůle slovenské policie.

V poslední době to byla vražda mladého investigativního novináře Ján Kuciaka z 21. února 2018, která ukázala, že pokud jde o právní stát, je situace v mojí zemi katastrofální.

Zjištění, že bezpečí je pouhou tužbou, dokáže nahnat strach – a právě to je cílem.

Obyvatelstvo reagovalo smutkem a vztekem. Ona strašlivá smrt zničila kolektivní iluzi, že žijeme v bezpečné zemi, že nás stát ochrání před násilním. Zjištění, že bezpečí je pouhou tužbou, dokáže člověku nahnat strach – a právě to je cílem.

Navzdory jarním masovým protestům teď v Bratislavě pevně sedí v sedle stejná vládní koalice panikářů a dál šíří konspirační teorie. Změnu kursu lze sotva očekávat. Vláda se nestydatě snaží dostat pod přímou kontrolu justici a média a podřídit práva menšin a opozice vůli většinové moci.

To vážně ohrožuje rovnováhu sil ve státě. Už pravicový populista Mečiar v 90. letech předvedl, jak lze prostřednictvím korupce a z pozice síly efektivně oslabit principy týkající se dělby moci. Dnes se bezpodmínečná vůle po absolutním a nerušeném udržení moci opakuje.

V červenci 2017 šokoval mou zemi případ vietnamského podnikatele Trinh Xuan Thanha, jehož zhruba před rokem unesli z Berlína.

Podle německé justice a policie je jasné, že k jeho únosu bylo použito slovenské vládní letadlo, letící přes Bratislavu! Spolkové státní zastupitelství dokonce hovořilo o „státem zorganizovaném únosu“ provedeném prostřednictvím vietnamské komunistické tajné služby.

Bratislava sice tento průběh událostí až dosud popírala, avšak vláda se ocitla ve značných potížích. Copak lze takhle pokaženému státu projevovat respekt? A kolik úcty prokazuje taková vláda svým vlastním občanům? Může svým obyvatelům ještě vůbec garantovat bezpečnost?

Rétorika namířená proti EU a proti NATO a odmítání demokratického politického systému se staly mainstreamem.

Ficův klan je známý tím, že pohrdá svými kritiky a zostouzí je, že zesměšňuje pozorovatele zabývající se lidskými právy a že přímo hýří nacionalistickou a xenofobní rétorikou. Jsou-li pravicově-populistické strany silné a státní instituce slabé, rozdávají se významné funkce často s ohledem na stranickou knížku, nikoli na kvalifikaci.

Diskriminace okrajových skupin mezitím stále beztrestně pokračuje. Děti slovenských Romů musejí i nadále navštěvovat zvláštní školy, jsou bez šance na profesní a společenský vzestup.

Rétorika namířená proti EU a NATO, autoritářský obraz společnosti a odmítání demokratického politického systému se staly mainstreamem. Je tedy pramálo překvapivé, že se nové hlavní sídlo kontroverzního motorkářského gangu „Noční vlci“, známého blízkým vztahem ke Kremlu, nachází v obci Dolná Krupá na západě Slovenska.

Snímky z dronů ukazují, že v areálu, jež se nachází nedaleko atomové elektrárny (!), jsou zaparkované i tanky a vojenská vozidla, budovy jsou přetřeny maskovacími barvami, celý areál se skrývá za vysokými zdmi s ostnatým drátem.

Policie k tomu u lapidárně říká: „Neškodná výstava historických exponátů“. Kromě toho v místě cvičí pravicově extremistická paramilitaristická organizace Slovenskí branci.

Stálé hlavní sídlo bylo oficiálně otevřeno 23. června 2018 – za přítomnosti delegace z ruského velvyslanectví.

Noční vlci budí svými pravidelnými jízdami po stopách historických výpadů Rudé armády během druhé světové války rozruch i na Slovensku a zvýrazňují neprůhledné vztahy mezi Bratislavou a Moskvou.

Ruská propagandistická média vzkvétají a efektivní strategie proti dezinformačním kampaním naprosto chybí.

Členové gangu mávají ruskými vlajkami, vychvalují Stalina a Putina a vyřvávají nacionalistická hesla. Polsko jim až dosud pokaždé zakázalo průjezd svým územím. Varšava vnímá Noční vlky jako bezpečnostní riziko a důležitou součást hybridního ruského vedení války.

Naproti tomu Slovensko je na ruské ekonomice závislé, mezi obyvatelstvem se šíří rusky zabarvený antiamerikanismus, ruská propagandistická média vzkvétají a jakékoli efektivní strategie proti dezinformačním kampaním chybí.

Noční vlci nejsou žádní neškodní milovníci motorek, nýbrž nástroje propagandy tyranského režimu, který přesně před 50 lety obsadil Československo, stejně jako v roce 2014 části svého souseda, Ukrajiny.

Dlouhá léta jsem Slovensko považoval za bezpečnou zemi. Teď jsem šokovaný a ustaraný. Navěky patřit k Rusku? Ne, díky!

Milá Terezo, jak bezpečné je Česko, kde se na samém vrcholku politické i ekonomické moci nachází bývalý estébák, který chce vést zemi jako soukromou firmu?

Michal Hvorecký
překlad: Michaela Škultéty

8. srpna 2018
Copyright: ostpol.de | n-ost e.V.


Smíšená čtyřhra #8 | Polsko
V neposlušnosti je naděje
Smíšená čtyřhra #10 | Česko
Člověk věří tomu, čemu věřit chce


Ve smíšené čtyřhře zaznamenávají veřejnou debatu ve svých zemích Michal Hvorecký (Slovensko), Tereza Semotamová (Česko), Márton Gergely (Maďarsko) a Monika Sieradzká (Polsko). Zkoumají témata jako je dnešní význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice.

Goethe-Instituty v Polsku, Česku a online magazín jádu zveřejňují příspěvky série sloupků s přátelským svolením a v kooperaci s ostpol – platformou pro informování o východní Evropě.

    Michal Hvorecký

    Michal Hvorecký (* 1976) je spisovatel a překladatel. Na podzim roku 2018 vyjde v nakladatelství Tropen/Klett-Cotta jeho nový román Trol. Jeho knihy byly přeloženy do deseti jazyků. Michal Hvorecký se věnuje také překladu beletrie a divadelních her z němčiny do slovenštiny (Robert Walser, Martin Pollack, Dea Loher). Žije se svojí rodinou v Bratislavě, kde pracuje v tamním Goethe-Institutu.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...