Zatímco se v Německu ještě diskutuje o sledovacím potenciálu služby Google Street View, zahájil zde Facebook na začátku října 2010 zcela bez povšimnutí ochránců dat svou mnohem výbušnější geolokační službu. Places (Místa) provozovatelům sítě v budoucnosti teoreticky umožní vytvořit kompletní profily o pohybu svých členů.

Princip aplikace adaptované pro smartphone z amerických geolokačních služeb Gowalla a Foursquare je stejně tak jednoduchý jako fascinující: uživatelé Facebooku jsou přes svůj mobilní webový prohlížeč upozorňováni na zajímavá místa a nabídky v okolí – hospody, obchody, kulturu – a kromě toho si po přihlášení mohou nechat ukázat, kteří přátelé se právě nacházejí v blízkosti.

Co na první pohled vypadá tak prakticky a neškodně, skrývá při důkladnějším prohlédnutí několik záludností. A tím nejsou míněny jen poruchy jako ty při zavádění v USA, kde při předvolení softwaru bylo všem přátelům umožněno vzájemné označení a tím i nevyžádané odhalení místa pobytu ostatních. Také vyhlídka, že po uplynutí běžné hravé testovací fáze podobných inovací bude člověk bombardován reklamou nebo nabídkami slev všude, kudy projde, se nezdá být obzvlášť lákavá.

Otázka financování

Nejvíce problematické se však ukázalo právo na ochranu údajů. To pokládá Peter Ruppel z Institutu informatiky na Univerzitě Ludwiga Maxmiliána (LMU) v Mnichově za podstatu věci: „Z pohledu poskytovatele platformy je nyní zajímavé vědět o uživateli co nejvíce. Vůbec ne proto, aby ho vyšpehoval, ale aby zaměřil reklamu na cílovou skupinu. Konec konců poskytovatel musí z reklamy žít, když nabízí svoje služby bezplatně.“

Uživatel má však také zájem o co nejvhodnější reklamní doporučení. Ochrana dat je pro Ruppela tedy nakonec otázkou financování. „Nejlepším příkladem jsou spamy, kterými jsme dennodenně zahlcováni. Příčinou jsou nepatrné náklady na každý e-mail, které jsou fakticky nulové. Zavedením minimálních příspěvků by se mnoho problémů s ochranou dat samo vyřešilo.“

Tento vědec, který se na katedře mobilních a distribuovaných systémů pod vedením Claudie Linnhoff-Poppien už řadu let zabývá anonymizací komunitních služeb závislých na lokalitě, je vcelku rád, že si lidé konečně tento problém více uvědomují. I navzdory tomu, že diskuze kuriózně začala právě kvůli Google Street View, který působí se svými neškodnými panoramatickými pohledy spíše jako gigantický virtuální atlas pohlednic.

Vedlejší bojiště Street View

Je přeci příjemné virtuálně prozkoumat trojrozměrné pamětihodnosti jako koloseum v Římě nebo na 360° náhledu zkontrolovat, jestli okolí rezervovaného hotelu odpovídá katalogu. Ovšem při představě, že zakrátko by mohl být pohled přes zahradní plot pokud možno na útulný rodinný čajový dýchánek na terase součástí panoramatické fotografie na internetu, zábava u mnohých často končí. Vzhledem k relativně bezproblémovému zavedení Street View ve 20 státech světa – devět z nich je v Evropě – se ukazuje, že Němci po historických zkušenostech se dvěma dohlížecími státními systémy reagují mimořádně citlivě, pokud se jedná o možné zásahy do soukromí.

Internetoví aktivisté se nevzdávají

Aby se vzal iniciativě hamburské spolkové radě za Lex Google (zákon Google) vítr z plachet, na žádost vlastníků je firma ochotná udělat nemovitosti v panoramatech Street-View neropoznatelné. Tato zdánlivá kapitulace přilákala okamžitě hrst internetových aktivistů kolem Jense Besta - samozvaného „mluvčí digitální armádní frakce“.

„Zmizelé domy – Přivádíme publikum zpět do digitálního Německa“ („Verschollene Häuser – We bring the public back to Digital Germany“) – tak zní motto aktivistů, kteří chtějí zaplnit rozmazané mezery ve virtuálním obrazu ulic vlastními fotografiemi, jež hodlají vystavit na Google Maps. Odvolávají se přitom na „panoramatickou svobodu“ v zákoně o autorských právech, jež dovoluje „kopírovat, šířit a veřejně reprodukovat díla, která se trvale nacházejí na veřejných cestách, ulicích a místech, za použití prostředků jako jsou malba nebo grafika, fotografie nebo film“.

Zatím ale informatici na LMU cítí více než kdykoliv jindy nutnost vyvíjet instrumenty, díky nimž zůstává uživatel pánem svých dat. Možnosti konfigurace nastavení ochrany osobních údajů přitom Ruppel považuje za plně využité: „Náš výzkum ukázal, že když je příliš složitých možností, velmi rychle se dosáhne bodu, kdy si lidé již vůbec nevyberou.“ Nejrozumnější mu připadá jednoduché tlačítko na mobilu, kterým se dají přerušit veškeré geodatové signály.