Agronauti jsou součástí evropské sítě Access to land – Přístup k půdě. Proč je toto téma pro vás tak zásadní?

Důvodem vzniku iniciativy bylo to, že v evropském zemědělství v současnosti čelíme závažným problémům spojeným s přístupem k půdě. Pokud chybí půda, na níž hospodaří menší pěstitelé a farmáři, nemohou existovat ani alternativní potravinové systémy.

První problém je ten, že kvůli infrastruktuře, rozšiřování měst a stavbě cest ztrácíme velké plochy zemědělské krajiny. Od 90. let jsme v Evropě v důsledku těchto faktorů ztratili kolem 13 procent (25 milionu hektarů) celkové zemědělské půdy v Evropě. Druhý problém je ten, že dochází ke kontinuálnímu procesu koncentrace půdy –zemědělské subjekty jsou stále větší a větší a malé farmy mizí po celé Evropě alarmující rychlostí. A třetím problémem je to, že většina farmářů jsou starší lidé a v mnoha případech nemají, komu by předali hospodářství. Očekává se, že v průběhu dalších deseti let odejde do důchodu asi 3,5 milionu zemědělců, protože již nyní má zhruba 50 procent zemědělců kolem 50 let.

Jsou před námi skutečně velké strukturální změny. Vzhledem k tomu, že předávání hospodářství se již neřídí tradičními postupy – z otce na syna nebo dceru, jak tomu bývalo v minulosti, je zřejmé, že musíme umožnit přístup k půdě nové generaci farmářů. Na mysli mám hlavně agroekologické farmáře, tedy farmáře, kteří jsou skutečně ukotveni v lokálních komunitách a nepracují navzdory přírodě, ale v souladu s ní.

Proč potřebujeme přístup k půdě?

Lidé, kteří se stávají zemědělci poté, co vykonávali úplně jinou práci, mají dobré vzdělání a nápady – ale nemají půdu a peníze. Proto společnost musí spolupracovat. Ale to je teprve začátek, jde o mnohem víc: nové formy hospodářství. Pakliže v dalších deseti letech odejde do důchodu 3,5 milionu zemědělců a my těm lidem, kteří by mohli nastoupit na jejich místo, neposkytneme vhodná řešení, například formy přejímání vlastnictví v komunitě, tak se tito lidé jen velice obtížně dostanou k půdě kvůli tržním cenám a spekulacím. To často znamená, že půda je koncentrována v rukách velkých industriálně - zemědělských subjektů, které nejsou propojeny s udržitelným přístupem k životnímu prostředí ani místním obyvatelům. Na tato nebezpečí upozorňujeme. Samozřejmě pro rozsahem malé iniciativy je velice obtížné bojovat proti tomuto trendu, za nímž stojí velké mocné subjekty. Děláme, co děláme, protože věříme, že je to důležité. A čas běží.

Jedním z nejdiskutovanějších témat, pokud jde o půdu, je její degradace, tedy snižování života v půdě. Jaké jsou její příčiny?

Zhoršování kvality půdy je skutečně masivní problém. Za aktivitami, které Agronauti podporují a které vyvíjíme v iniciativě Access to land, v znovuzavádění společně sdílených statků (commons), stojí určité pojetí vlastnictví půdy. Když se podíváte na industriální zemědělství, je stále méně a méně spojeno s komunitami a konkrétní lokalitou a místo toho je napojeno na globální trh. Odpovědnost za půdu je v tom případě zcela odlišná než u komunity lidí – fyzických osob vlastnících půdu či společně sdílený statek. Ovšem úrodnost půdy se neobejde bez přemýšlení v dlouhodobé perspektivě. Pokud se ale pohybujete na trhu, uvažujete v krátkodobých ziscích, a tím trpí v první řadě úrodnost půdy. Proto musíme nacházet jiné struktury vlastnictví, kde odpovědnost přebírají lokální komunity.

Jaké existují alternativy?

Systém komunitou podporované zemědělství (KPZ) v Evropě tvoří více než milion lidí a tento počet neustále roste. A to je pouze jedna z alternativ, existují i další, pro různé cílové skupiny. Upozorňujeme na to, že existují různé formy zemědělství – nejen co se pěstování týká, ale také ohledně vlastnictví a prodeje potravin. Nemusíme akceptovat aktuálně využívaný model supermarketů nebo tržišť. Jsou i jiné systémy, jako je model KPZ nebo obnovování spotřebních družstev, založených na sbližování, respektu k životnímu prostředí, hledající komunitní řešení.

Máme alternativy, které zde byly dlouho před tím, než začalo industriální zemědělství. Takže nevynalézáme znovu kolo, zemědělství máme posledních 10.000 let. Ale naneštěstí ztrácíme spoustu znalostí, protože se předávaly z generaci na generaci a to mizí. V poslední době ale pozorujeme vzestup zájmu o rolnické metody hospodaření takzvané agrikultury, o nové myšlenky. Nerad bych minulost celkově idealizoval – existovaly dobré věci a špatné věci. Ty dobré se chceme naučit – například praktikování koloběhů, nízkého vkladu energie a také kulturní dimenzi.

Bavíme se o agrikultuře, která je zároveň sociálním procesem, o způsobu zemědělství, jež není založeno na několika obrovských strojích a hrstce lidí, které je řídí. Jde spíše o sociální výměnu jak uvnitř statku, tak v komunitě vázané na statek. Statky a malé farmy jsou systémem KPZ chápány nejen jako místo výroby potravin, ale i místem vzdělávání. Nemluvě o celém spektru řízení a správy zdrojů a veškerých faktorech, které formují naší krajinu, a také opatřeních na ochranu půdy. KPZ statky jsou takové velké otevřené laboratoře myšlenek a postupů. Zároveň jde o správu zdrojů. A také o suverenitu.

Můžete zmínit oblasti, které dnes podle vás představují velkou výzvu a co aktivně hájíte?

Na jednu stranu chceme zvýšit citlivost společnosti vůči tomu tématu – zemědělství a potraviny jsou příliš důležité, abychom je ignorovali. Na druhou stranu hledat a zkoumat regionální a agrárně ekologické metody. Přímo propojené s praxí. Saháme přímo do rány, ale nezůstáváme jen tak stát. Jde o zlepšení započatých cest, například co se regionální logistiky týká.

Podporujeme nezávislé potravinové systémy lokálních, férových hodnotových řetězců , zemědělství v malém, samozásobitelské zemědělství, zemědělství jakožto vedlejší pracovní činnost, koncepty „allmende“ a tak dále. A musíme se zabývat zásadními tématy jako chemie a chemický průmysl v zemědělství, monopolizace koncernů a privatizace, hygienické normy, dotace pro velké podniky.

Musíme rozpoznat skutečnou hodnotu výroby potravin a zemědělského hospodaření. Produktivita není založená jen na tom, kolik jste schopni vyrobit, ale spíše na tom, kolik vyrábíte vzhledem k tomu, kolik toho do výroby vložíte – jde o hospodárnost. A efektivnost využívání zdrojů není v současném industriálním zemědělství vůbec dobrá, do zemědělství vkládáme příliš mnoho energie a tuto energii používáme k ničení světa. Potřebujeme změnu, a o tom jednáme na mezinárodních, státních a regionálních úrovních komunitou podporovaného zemědělství – ale pokaždé s důrazem na lokální dopad.

Jste úzce propojen také s českými výzkumníky a aktivisty, kteří se věnují oblasti přístupu k půdě a systému KPZ. Co vedlo k této spolupráci a jak se vyvíjí?

Spolupráce začala díky Janu Valeškovi z pražského občanského sdružení Pro-Bio liga. Po rozhovoru uveřejněném v časopise A2 mě kontaktovala výzkumnice z České zemědělské univerzity Vratislava Janovská a z našich diskusí vyplynulo, že máme mnoho společného. V České republice jsme se propojili s lidmi z univerzit a organizací, jako je Pro-Bio liga a KPZ hnutí, a také s evropskými hnutími týkajícími se půdy, jako je Access to land, Terre de liens a dalšími. Tato spolupráce byla velice plodná, protože v průběhu krátké doby jsme zařídili setkání mezi sítí Access to land a zástupci českých hnutí. Díky tomuto propojení se v Česku spustila podobná platforma nazvaná Nadace pro půdu.