„Zakřížkuju všechny strany“
Znechucení politikou jako postoj
V září se v Německu konají volby. V Bavorsku budou občané odevzdávat svůj hlas dokonce dvakrát – ve volbách do Spolkového a do Zemského sněmu. Počet lidí, kteří se k urnám nedostaví, ovšem roste – a to již několik let. Označovat lidi rozmrzelé politikou principiálně za osoby bez zájmu, letargické či zkrátka jen líné je však příliš krátkozraké. Příklad Dirka Murschalla z Norimberku ukazuje, že nevoličem se klidně mohou stát i angažovaní lidé se zájmem o politiku. 35letý muž se již více než deset let aktivně pohybuje na norimberské kulturní a umělecké scéně, ve spolku „Weinerei“ a v uměleckém kolektivu v budově starého zásilkového obchodu Quelle. Zářijové volby ho staví před velkou výzvu.
Který volební billboard vás momentálně oslovuje nejvíc?
Žádný. Podle mého vnímání byl zatím dosavadní volební boj příliš emocionální. Žádná ze stran nevybočuje tématy. Na volebních billboardech se na mě jenom šklebí přátelsky se usmívající tváře, které chtějí ukořistit můj hlas. Ale kde jsou témata a argumenty, které mě mají přesvědčit? Aktuálně se sám sebe ptám, zda v kontextu odposlouchávací aféry NSA neexistují důležitější politická témata než vegetariánský den. Jenže kout tohle žhavé železo si žádná strana netroufá.
Zvažujete, že svůj hlas neodevzdáte?
Ne, jít k volbám určitě chci, ačkoli mě momentálně nepřesvědčuje žádná strana. Zkrátka necítím, že by mě zastupovaly. Řekl jsem si ale, že tentokrát svůj hlasovací lístek zneplatním. Zakroužkuju všechny politické strany, proškrtnu celý lístek, nevyplním ho, anebo až budu opouštět plentu, tak ho roztrhám. Jak přesně k tomu přistoupím, si ještě rozmyslím.
Co tím politikům vzkážete?
Zda to bude mít na výsledek voleb nějaký vliv, je vedlejší. Přeju si ale ukázat, že se v zásadě chci chopit svého vlivu, ovšem nesouhlasím se současnou politikou. Demokratické volební právo je pro mě veskrze vážná věc.
Má toto rozhodnutí nějaký rozhodující spouštěč?
Tak třeba aktuální postoj ke skandálu kolem odposlechů NSA. Proč nenastaví německá politika americké tajné službě nějaké hranice? Na internetu se již pohybuju 15 let a myslím si, že by měl každý sám rozhodnout o tom, zda a která data o něm někdo jiný nalezne. Jen proto, že je technicky možné vytvořit virtuální profil s mými daty, by se to přece ještě nemělo dít či tolerovat. V tomhle ohledu mě naše státní autorita prostě zklamala. Na toto téma vlastně nikdo pořádně nereaguje.
Vy sám se angažujete na norimberské kulturní scéně, mimo jiné v neziskovém spolku Weinerei. Vystavuje se zde umění a víno se neprodává, ale hosté přispívají po návštěvě dobrovolnou částkou. Co je podle vás pro tuto koncepci charakteristické?
Přicházejí k nám hosté, kteří vypijí několik skleniček vína a nakonec hodí do kasičky jen pár drobných. Na druhé straně sem ale přicházejí i lidé, kteří vypijí sotva sklenku a zaplatí padesátieurovou bankovkou. Myslím, že to trochu odráží také naši společnost. Ne každý hned může zaplatit velkou částku či přispět, ač by chtěl – společně to ale funguje. Proto je pro mě spolek Weinerei velice sociálním místem.
O co ve spolku Weinerei jde?
Je to volný prostor, kde se lidé potkávají, vystavují umění, komunikují. Rozhodně to není politické místo, ale večer na baru se samozřejmě hodně diskutuje – i o politice. Spolek je bezprostřední platformou pro výměnu informací a zpětných reakcí. Jde často o dobrý kolektiv a toho si cením. Nikdo na tom nezbohatne, jde prostě o společnou věc. A to bych si víc přál také od politiků.
Co by se muselo stát, aby pro vás byly politické strany zase zajímavé?
Mým přáním je, aby se politika odklonila od triviálních témat. Ať se pro mě za mě klidně hádají, přou, polarizují. V živé parlamentní politické kultuře o to přece jde. Dneska ale pozoruju názorovou šeď, emocionální kampaně a vykrádání témat. A taky si přeju poctivé politiky, kteří jsou věrohodní. Aktuálně stíhá jeden skandál druhý, padělanými doktorskými pracemi počínaje a zaměstnáváním příbuzných na náklady státu konče. Tím se politici stávají nedůvěryhodní. Myslím, že je to škoda.