Proč je velká koalice velká? Co pohledává Jamaika v německém sněmu? A co je prosím pěkně Schwampel? Existuje spousta různých konstelací, jak by mohla vypadat nová vláda po letošních parlamentních volbách v Německu, a skoro všechny varianty mají i své zvláštní jméno. Nabízíme stručný přehled i video.

Přátelství na celý život jen zřídkakdy vznikají v koaliční vládě - kdyby nějaká politická strana mohla vládnout sama, tak by to taky udělala. Protože koalice jsou vlastně vždycky tak trochu na obtíž: Koaliční strany jsou nuceny vzájemně sladit své politické pozice, musejí se dohadovat o žádané ministerské posty, a ačkoli už se zdá, že se podařilo nalézt kompromis, tak se často objeví nový spor. Naneštěstí (z pohledu politických stran) je německý volební systém nastaven tak, že je jen velmi těžké získat ve Spolkovém sněmu absolutní většinu. A tak jsou neoblíbená koaliční partnerství pro strany jedinou cestou, jak se dostat k moci. Dostane-li se do Spolkového sněmu pět politických uskupení, může vzniknout několik potenciálních koalic. Nabízíme jejich stručný přehled.

Semaforová koalice (SPD, Zelení, FDP)

Název koalice je odvozen od tradičních barev spolupracujících stran, které dohromady tvoří barvy, jaké známe ze semaforu (červená, žlutá, zelená). Sociálnědemokratická SPD a ekologicky orientovaní Die Grünen (Zelení) spolu vytvářejí koalice poměrně často (=> červeno - zelení), avšak s FDP, která podporuje spíš hospodářskou sféru, tyto strany obvykle společnou řeč nenacházejí. Semaforová koalice tak je především nouzovým řešením, o němž se vede diskuse jen, pokud se zdá, že žádná jiná koalice nepřichází v úvahu.

Jamajská koalice / Schwampel (CDU, FDP, Zelení)

Národní barvy Jamajky jsou: černá, žlutá a zelená, tedy přesně barvy zúčastněných stran. Pojem „Schwampel“ je zkratkou pro „Schwarze Ampel“, česky černý semafor. Se stejným elánem, s jakým se tyto strany pouštějí do vynalézavého hledání názvů koalic, se vrhly i do práce, když šlo o to tuto koalici opravdu sestavit. Jamajská koalice je dnes skutečně považována za vážnou alternativu ve chvíli, kdy žádná z ostatních preferovaných koalic nezíská většinu. Jako se stalo v roce 2009 ve spolkové zemi Sársko. Ale také tam od roku 2012 už zase vládne koalice dvou stran, tedy CDU a SPD.

Černo-žlutá koalice (CDU, FDP)

Jedna z klasických koalic v Německu. Křesťansko-konzervativní CDU vládla spolu s liberální FDP na spolkové úrovni v Německu celkem 25 let, z toho 16 let v kuse za vlády Helmuta Kohla. I v současnosti tvoří CDU a FDP vládní většinu, a podle průzkumů veřejného mínění je černo-žlutá koalice jasným favoritem i pro následující volby, které proběhnou 22. září. Stále ale není jasné, zda se FDP, zmáhaná vnitrostranickou krizí, do Spolkového sněmu dostane.

Červeno-zelená koalice (SPD, Zelení)

Tato koalice je považována za logickou protiváhu černo-žluté varianty, přestože na celoněmecké úrovni vládla zatím jen jednou (1998-2005). Za vlády spolkového kancléře Gerharda Schrödera SPD a Grüne (Zelení) dokázali po roce 2003 prosadit celou řadu zásadních sociálních reforem, které sice podle expertů byly nutné, ale díky kterým červeno-zelená koalice v následujících volbách v boji o znovuzvolení neuspěla. Možnost nového volební vítězství této koalice jsou ale relativně omezené, protože Zelení stále flirtují i s jinými stranami.

Velká koalice (CDU, SPD)

Velké koalici se říká velká proto, že je výsledkem spolupráce dvou „velkých“ stran CDU a SPD. Je to první alternativa poté, kdy je jasné, že žádná z variant černo-žlutá nebo červeno-zelená nemá šanci na získání většiny. Černí a červení se vzájemně příliš nemají v lásce, ale přitom si jsou podobnější, než jsou ochotni veřejně přiznat. Tato koalice je výhodná pro prosazování vládních rozhodnutí ve Spolkovém sněmu, protože obě strany v něm mají pohodlnou většinu. Říká se jí také nedemokratická koalice, protože může napáchat i největší škody. Na konci 60. let 20. století se jedna změna ústavy, kterou prosadila velká koalice, stala cílem masivních studentských protestů.

Červeno-rudá koalice (SPD, Die Linke)

Takzvaná zakázaná koalice. SPD na celoněmecké úrovni vytrvale odmítá jakoukoli spolupráci se stranou, která vzešla z SED, někdejší komunistické strany bývalé NDR. Na úrovni spolkových zemí jí ale nic jiného nezbývá než s Die Linke (Levice) spolupracovat. Hlavně ve východním Německu a v Sársku má Levice velké množství voličů. Dobrým příkladem toho, jak si SPD není svým postojem ke koaliční spolupráci s levicovou konkurencí jistá, je příklad voleb v Hesensku v roce 2008. Lídrem SPD tehdy byla Andrea Ypsilanti, která se rozhodla navzdory svým dřívějším slibům s Levicí spolupracovat, aby mohla vytvořit stabilní vládu. Tento plán vyvolal velké spory uvnitř SPD a Ypsilanti musela rezignovat.

Pirátská strana

Na vládě by se ráda také podílela a kořist by si i spravedlivě rozdělila. Ale dá se předpokládat, že se jim do Spolkového sněmu dostat nepodaří.