Sexualita & zvířata  Zvířata jsou queer

Jakubovi Vítkovi je 36 let a je queer. Na bulharské pláži zakusil diskriminaci za svoji pohlavní orientaci a skoro záviděl lesbickým rackům. Ty z pláže nikdo nevyháněl a dokonce je nakrmili nevědouce, že krmí homosexuální tvory.

Já a můj partner sedíme na vlnolamu v bulharském Sozopolu, jen pár metrů od plážového baru, z něhož jsme byli před chvílí vykázáni za narozeninový polibek. Dnes je mi 36 let a místo drinku na pláži polykám hořký nápoj diskriminace. Slyšet je jen vlnobití a pro náš pár dosti netypické a nepříjemné ticho, v němž pocit ponížení a šoku vesele bují do monstrózních rozměrů. Nepříjemný zážitek, před nímž jsem se celý svůj dospělý život radostně ukrýval v uber-liberálním Londýně, kde se bigotní realita východní Evropy jeví jako totální sci-fi.
 
„Vidíš, a lesbám se tady hází hranolky,“ pokouším se o komediální intervenci a kývu směrem k párečku racků usazených strategicky na kamenech kousek od nás. Naučili se tu trávit každý den hypnotizováním hostů baru usazených na terase, kteří jim v pravidelných intervalech hází sousta ze svých talířů – evoluční fígl, úsilí lovu nahradila trpělivost žebroty. Rozhodně se tímto procesem spálí méně kalorií. Psi je v tomto ohledu předběhli o pár desítek tisíc let.

Kalifornie 70. let

Manželský vědecký pár Molly a George Huntovi se svým týmem na Kalifornské univerzitě zkoumali chování racků počátkem 70. let na ostrově Santa Barbary poblíž Los Angeles. Závěry jejich výzkumu byly pro tehdejší dobové klima znepokojující: jisté druhy racků preferují hnízdění a starost o vejce a potomstvo v párech dvou samic, které využívají jedince opačného pohlaví pouze za účelem reprodukce. A co víc, tyto lesbické vztahy jsou doživotní a monogamní. Tato „kontroverze“ – jako obvykle se škodolibým gustem živená dobovým tiskem – otřásla společenským paradigmatem, a to i v kontextu Kalifornie 70. let, centra beatnického a hippie hnutí propagujícího svobodnou lásku jako alternativu ke konzervativnímu smýšlení.
 
Jako jeden z nejproblematičtějších aspektů této společensky nepohodlné, „zbytečné“ a „fraškovité“ vědecké studie manželů Huntových média zdůrazňovala skutečnost, že byla financována penězi daňových poplatníků. Avšak pod tímto argumentem číhá jiný, hlubší a mnohem nebezpečnější výčitka (papouškovaný s oblibou i o 50 let později), a sice ohrožení hodnot tradiční rodiny. Výzkum manželů Huntových vyvrací jednu z dobově nejzažitějších představ o homosexualitě jako perverzní a dekadentní volbě moderního člověka, jež nemá v přírodě ekvivalent. Binární systém se opírá o jasnou rovnici: samec + samice = potomstvo. Bůh, a tudíž příroda, prý chyby nedělá.
 
Nejsem si jistý, zda jsou Bulhaři obeznámeni s faktem, že až 1500 zvířecích druhů praktikuje homosexualitu, ale je zřejmé, že slavný výrok Carla Gustava Junga o tom, že příroda chyby nedělá a že „špatné“ a „dobré“ je pouhým konstruktem lidského intelektu, zde nemělo příliš dopad. Alespoň ne ve vztahu k lidem. Je fascinující, že právě intelekt, jímž se povyšujeme nad zvířata, nás jako lidstvo nakonec tak hluboce rozděluje. Přitom mezi šimpanzi, jedním ze tří našich geneticky nejbližších žijících příbuzných druhů, je homosexuální chování běžnou formou rozptylování konfliktů, utužování kvalitních vztahů a pospolitosti v komunitě.

Jak se stát zvířecí celebritou

Carl byl jedním z kluků, které jsem vídal během mé prehistorické londýnské kapitoly. Pracuje jako ošetřovatel tučňáků v londýnské zoo a sdílí byt s kolegyní ze zoo, lesbičkou Lucy, co má na starosti primáty. Každé naše rande začalo rekapitulací jeho snah najít či dokonce probudit mezi hejnem svých svěřenců jakoukoli odchylku od „nudného“ sexuálního středoproudu. Jeho metoda byla pouštět tučňákům denně při krmení výběr gay hudebních ikon jako Barbra Streisand, Liza Minnelli, Tori Amos a samozřejmě Madonna. Jeho motivace byla již o něco méně rafinovaná – závist a soupeřivost. Před lety totiž při výměnné stáži navštívil berlínskou zoologickou zahradu, kde žije dnes již legendární homosexuální pár tučňáků patagonských jménem Skipper a Ping. Jeho mise obrácené konverzní terapie se započala ihned po návratu.
 
Gay celebrity v řadách tučňáků nejsou ani v nejmenším tak ojedinělým konceptem, jak by se na první pohled mohlo zdát. První zmínka o homosexuálních párech mezi tučňáky byla objevena v roce 2012 v cestopisných dokumentech polárního průzkumníka George Murray Levicka z roku 1911. Chudáka George toto pozorování traumatizovalo natolik, že noticku o těchto neřestných „bakhanáliích“ zakódoval ve svém deníku v řečtině! Tučňáci se dopouštěli něčeho doslova nevyslovitelného!

Příběh gay pár tučňáků uzdičkových jménem Roy and Silo z newyorské Central Park Zoo inspiroval dvě ilustrované dětské knihy. Roy a Silo v roce 1999 adoptovali a úspěšně odchovali mládě jménem Tango. | © Simon & Schuster Children's UK

Jak vysedět kámen

Dnes již legendární gay pár tučňáků uzdičkových jménem Roy and Silo žijící v newyorské Central Park Zoo v roce 1999 adoptoval a úspěšně odchoval mládě jménem Tango. Ačkoliv se Roy a Silo po šesti letech rozešli, jejich příběh média milovala a mimo jiné inspiroval dvě ilustrované dětské knihy – americkou A s Tangem jsme tři (And Tango Makes Three, J. Richardson a P. Parnell, Simon & Schuster Children's Publishing) a německou Tango a jeho dva tatínci (Zwei Papas für Tango, E. Schrieber-Wicke a C. Holland, Thienemann Esslinger).
 
Před pár lety jsem si na Carla několikrát vzpomněl se soucitem i škodolibou radostí, co často provází každé zprávy o přešlapech našich ex. Nejdříve v roce 2019, kdy celosvětovými médii proběhla zpráva o tom, že jeho zvířecí nemesis Skipper a Ping dostali šanci stát se prvními tučňáčími rodiči v berlínské zoo za posledních více než patnáct let. Poté, co místní ošetřovatelé pozorovali marné pokusy ptačího homosexuálního páru společně vysedět kámen, a v jednom případě dokonce i mrtvou rybu, svěřili jim do péče vejce, které jedna ze samic opustila. 
 
A asi před rokem pak zoologická zahrada v nizozemském Amersfoortu při příležitosti mezinárodního Coming Out Day na svém Facebooku sdílela kuriózní zprávu. Homosexuální pár tučňáků afrických, který tam žije, ukradl vejce jiného lesbického páru! Snad to Carl bral sportovně.
 
Ošetřovatelka primátů Lucy, Carlova spolubydlící a kolegyně, přitom čelila jiné výzvě. Když dojde na páření, samci makaků musí o přízeň vyvolených partnerek soupeřit nejen mezi sebou, ale také s ostatními samicemi. Jak dokládá dvacetiletá studie Paula Vaseyho z Lethbridge Univerzity v Kanadě, lesbický styk a metody vzájemného ukájení mezi samicemi makaků jsou neuvěřitelně vynalézavé, polohy téměř důvěrně známé, včetně pronikavého pohledu z očí do očí během sexuální aktivity a usínání v objetí po jejím skončení.  

Cože? Žirafy taky?

Deset let zpátky, kdy jsem začal naprosto proti rozumu a spíš tak nějak na truc lepit život v Londýně, radikální vymezení se vůči stereotypu bezkrevné a bezbarvé anglické nátury představovalo nezbytný předpoklad z hlediska přijetí do kolektivu mých vrstevníků. Hlásit se k pouze jediné barvě duhové vlajky jako lesba nebo gay vlastně skoro nestačilo. Polyamorie, fluidní genderová identita, nebinárnost jako anarchie a aktivního brojení vůči „prehistorickým“, patriarchálním, kapitalistickým a tradicionalistickým systémům bylo tzv. „vogue“ (termín historicky hluboce spjatý s LGBTQI komunitou) čili trendy. (Jedná se samozřejmě čistě o londýnský efekt – pestrobarevnost individuálního a sexuálního vyjádření má v metropoli definované jako „tavící kotlík kultur a národností“, kam minority z celého světa utíkají za anonymitou a svobodou, mnohem větší šanci vzkvétat. Stačilo by vyjet do Sheffieldu nebo Yorkshiru a jsem si jistý, že bychom byli vykázáni z místního baru dřív, než by vůbec k nějakému polibku stačilo dojít.)
 
Stejná transformace reakcí v závislosti nejen na dobovém, ale i kulturním, náboženském a geografickém kontextu platí pro říši queer zvířat. Příběh homosexuálních tučňáků vyvolává vlnu sympatií a dojímá v přímé úměře tomu, čím víc směrem k západu se díváme. Naproti tomu fotografie dvou pářících se lvích samců v keňské přírodní rezervaci Masai Mara před několika lety vzbudila v afrických médiích rozporuplné reakce. Komentáře oscilovaly od psychického narušení přes posedlost démony až k oficiálnímu vyjádření šéfa keňského Úřadu pro filmovou cenzuru Ezekiela Mutua (v rozhovoru pro Nairobi News v roce 2017). Podle něj tito lví jedinci potřebují izolaci a terapii, protože se toto zvrácené chování museli nutně naučit od homosexuálních turistů. Proč ale žirafy v Keni kopulují v párech dvou samců nepoměrně častěji než v heterosexuálních párech, zůstává záhadou. Tzv. darwinovský paradox. 

I my jsme příroda

Koncem 19. století věda úspěšně odvracela zrak od morálně sporných a společensky nepohodlných praktik sexuálně zmatené antiky. Bohatý rejstřík homo/pan/poly/transsexuálních motivů v mýtech starověkého světa byl často přísně cenzurován a nejstarší dochované vyobrazení polibku mezi dvěma muži – soudními úředníky Chnumhotep a Nianchchnum žijící v Egyptě 25. století před Kristem – nebude objeveno až do roku 1964. Kde? Na stěně jejich společné hrobky. Oficiální zkoumání homosexuality zvířat se pak datuje minimálně od roku 1896, kdy francouzský entomolog Henri Gadeau de Kerville publikoval historicky první věděckou ilustraci dvou kopulujících samečků z řádu brouků – šlo o vrubouny posvátné neboli skarabey.
 
Behaviorální studie živočichů mají často ambice definovat „účel“ homosexuálních praktik. Primáti tímto způsobem předchází konfliktům. Mrožové se v prvních čtyřech letech života páří s jedinci stejného pohlaví, aby se „vytrénovali“ pro styk se samicemi. Delfíni jsou nadměrně sociální a zuřivě jdou za čímkoli, co jim stimuluje centra požitku v mozku. V době páření produkují američtí bizoni přemíru hormonů, a tak často dochází k plné anální penetraci mezi dvěma samci (indiánský kmen Mandanů tyto homosexuální styky bizonů ceremoniálně imitoval za účelem zajištění návratu dobytka na Velké planiny v následujícím roce). Koaly jsou nonstop v rauši z listů eukalyptu, tak možná proto se oddávají divokým lesbickým orgiím. A rackové vychovávají potomky v lesbických párech čistě z praktického hlediska. 
 
I v ne zcela dávných časech kriminalizace homosexuality a konverzních terapií, by se zřejmě málokdo pokoušel definovat „účel” stejnopohlavních styků a vztahů u lidí. Co když tím „účelem” je prostě snaha přírody reflektovat co nejširší škálu forem a způsobů, jak vyjádřit nekonečnou variabilitu života a komplikovanost vztahů na této planetě?

Mezi námi zvířaty

Možná jsme si mohli ušetřit století perzekuce, diskriminace a zničujících traumat, kdybychom studovali chování člověka jako přímý odraz přírody a ne zcela odděleně. Inspirací nám může být interdisciplinární obor animal studies. Ten kombinuje poznatky o zvířatech ze zdánlivě nesourodé škály oborů: od biologie přes filosofii, antropologii, sociologii až k jazykovědě a psychologii. S respektem k Jungově přesvědčení, že příroda chyby nedělá, a s přihlédnutím k Darwinově evoluční teorii lze argumentovat i opačně. Příroda hledá způsob uchopení života na bázi pokus-omyl neustále. Vývojově pochybné experimenty jednoho dne neodvratně pohltí hladová jáma evoluce. Ty povedené pokusy přežijí.
 
A já tu pořád jsem a dnes je mi 36 let.

září 2021