Podvodníci, hochštapleři, chlubílkové  To rozhodující se děje na emocionální rovině

Falešní piloti, guruové, romantičtí podvodníci nebo prostě jen kecálek od vedle? Hodně lidí si vymýšlí celé životopisy, dokáže z obětí vylákat potěšení, lásku, peníze – a projde jim to. Co je za tím? Kriminální psycholožka Lydia Benecke toto téma zkoumala a výsledky shrnula ve svojí nové knize.

Thomas Salme, narozen v roce 1969 nedaleko Stockholmu, je podle Benecke klasický příklad hochštaplera. Salme má velký cíl: chtěl se stát pilotem, obsluhovat velké tryskové letouny. Ale chybí mu peníze na studium. Tak že by ze snu sešlo? Vůbec ne. Z dědictví si Salme zaplatil nejdříve malý letecký průkaz. Potom přes kamaráda dostal možnost vyzkoušet si skutečný letecký simulátor. Po prvních váhavých pokusech se v něm odehrála proměna: chtěl simulátor za každou cenu zvládnout. Když se mu na základě chybějícího vzdělání nedostávalo odborných znalostí, učil se celé části návodu nazpaměť. Tak se postupně samostudiem učil létat.

Salme si sám vyrobil pilotní licenci a k ní také vhodný životopis. Výcvik absolvoval údajně u Aladdin-Airlines. Místo na razítko – které samozřejmě nevlastnil – nechal prostě prázdné. S těmito dokumenty se přihlásil u italské letecké společnosti, úspěšně. Roky dopravoval lidi po celé zeměkouli. Jeho kariéru v pilotní kabině ukončilo anonymní udání.

Od vychloubání k podvodu – hranice jsou tekuté

Otázka, kterou si lidé po vyslechnutí tohoto příběhu kladou, zní: jak je něco takového možné? To chtěla zjistit také psycholožka Lydia Benecke. Její motivace byla navíc osobního rázu. „V mládí jsem totiž sama naletěla hochštaplerovi. A velmi dlouho trvalo, než jsem to všechno prokoukla. Pro moji knihu jsem se chtěla zabývat otázkou, co se to v člověku vlastně děje? Jak to, že někteří lidé dokáží zachovat zcela falešný obraz tak dlouho a tak věrohodně?“

Benecke ve svojí knize rozlišuje různé typy manipulativních lidí, například chlubílky/ilky, hochštaplery/ky a podvodníky/ice. Chlubílkům jde především o image: velká auta a další statusové symboly mají druhé oslnit. Hochštapleři tvrdí, že oplývají nějakou schopností nebo zdroji, které vůbec nemají. Podvodníci používají cíleně manipulaci, aby se finančně obohatili. Hranice mohou být tekuté a ne každá manipulace je automaticky kriminální čin. A tak chvastoun, který na nějaké sešlosti vydává půjčené Ferrari za vlastní, není podvodník, tedy alespoň ne právnicky vzato. Kdo však svoji (online)lásku cíleně obere o peníze, páchá trestný čin.

Nová kniha Lydie Benecke vyjde v roce 2024. | © Bastei Lübbe

Je potřeba víc než vymyšlený životopis

O Salmeho případu lze podle Benecke říct zaprvé toto: „To byla devadesátá léta. Dnes by to už takhle neprošlo.“ Na internetu lze totiž leckteré osobní údaje mnohem jednodušeji prověřit, také mezinárodní komunikace se výrazně zlepšila a zrychlila. Dnes by prostě stačilo pár kliknutí a zásadní slabiny v Salmeho příběhu by vyšly najevo, protože: Aladdin-Airlines vůbec neexistují.

Ovšem aby byl člověk přesvědčivý, potřebuje podle Benecke víc než chytře vymyšlený životopis: „To rozhodující se děje na emocionální rovině.“ Benecke jmenuje tři charakteristické znaky úspěšných manipulátorů/ek: „Jsou velmi sebevědomí a vyzařuje to z nich. Nemají vůbec strach, že je někdo nachytá. A mají schopnost u druhých vyvolat dobrý pocit.“ Kdo při prvním dojmu dokáže bodovat se sympatiemi, je svému cíli blízko. „Mozek zpracovává především emocionální podněty. Kritické myšlené je v důsledku toho omezené. Čistě věcné informace se tak méně prověřují.“ Na příkladu Thomase Salmeho to znamená: při pohovoru působil chytře, ten, kdo ho vybral, evidentně neměl žádný důvod, mu nedůvěřovat. Kromě toho: kdo si také kompletně vymyslí aerolinky?

A co intuice?

Benecke varuje: „S intuicí pozor.“ Jakmile totiž vznikne určitý dojem, často dochází k takzvanému konfirmačnímu zkreslení. To v kognitivní psychologii znamená tendenci selektovat a interpretovat informace tak, aby byla splněna očekávání, která člověk má. Co se člověku nehodí do krámu, to tolik nevnímá, někdy to zcela vytěsňuje.

Proč je odhalení tak těžké

Především v profesním kontextu si úspěšní manipulátoři/ky vystaví celý systém podporovatelů/ek. Často trvá dlouho, než vyjdou najevo první nesrovnalosti. Když se pak nějaká osoba začne zabývat tím, jak to vlastně je, musí se sama bát o svoji reputaci. Potom se podle Benecke často sahá po principu rozptýlení zodpovědnosti. Což v praxi znamená to, že se všeobecná zodpovědnost rozdělí na všechny přítomné. Myšlenkový pochod pak zní zhruba takhle: „Proč bych měl zakročit zrovna já? Kolega/yně XY to přece může udělat taky.“ Na konci se může stát něco, čemu Benecke říká „princip císařových nových šatů“: všichni vidí, že šéf/ka je neschopný/á – ale nikdo nic neříká, ze strachu, že by na konci sám byl tím špatným.

Na vztahové rovině to funguje v zásadě přesně takto: vytváří se dobré pocity. „U lidí, kteří jsou zamilovaní, je vnímání změkčilé,“ líčí Benecke. „To je potom těžké vnímat fakta a rozporuplné informace.“ Při cílené manipulaci se kromě toho vytváří emocionální závislost. Nejdříve dochází k takzvanému „love bombing“ neboli bombardování láskou: „Cílový objekt se pravidelně zahrnuje pozorností, něžnostmi, dárky,“ popisuje Benecke. „Lidé si to užívají a chtějí víc a víc.“ A potom najednou přijdou požadavky. Chtějí peníze, potěšení. Oběti takzvaných loverboys se například nechají pomocí takových strategií donutit proti svojí vůli k prostituci.

Na tomto principu fungují i sekty: pozitivní pozornost, závislost, požadavky. Pozoruhodné na tom je, že struktura sekty nemusí ani být pravá. Benecke při svých rešerších narazila na dokumentaristu Vikrama Gandhiho. Ten si troufl na experiment. Vymyslel si fiktivní sektu a vydával se sám za gurua Sri Kumarého. To celé mělo tak přesvědčivý úspěch, že sám Gandhi byl naprosto otřesen. „Lidé byli tak rychle zcela závislí, že údajný guru mohl klást jakékoli požadavky,“ líčí Benecke.
 

Každý/á se může stát obětí – jak se chránit?

Benecke zdůrazňuje: „Tyto základní principy fungují vždycky stejně. Každý člověk touží po pozornosti a reaguje na ni nejprve pozitivně.“ Teoreticky se tedy může stát obětí každý/á z nás. Ovšem někteří lidé jsou (dočasně) obzvlášť citliví. „Mohou to být lidé se špatným vědomím vlastní hodnoty, kteří mají problémy nebo jsou osamělí.“ Při obchodu s emocemi se cíleně hledají zranitelné body a ty se pak využívají. To je podle Benecke ovšem především otázka efektivity: kdo na tyhle fígle bombardování láskou neskočí, ten pro pachatele/ky není zajímavý. Hledají někoho, u koho to bude fungovat lépe. Mimochodem, jak Benecke zdůrazňuje, to celé funguje i virtuálně: „Lidé, kteří se skrývají za takovým profilem, většinou nejsou reální, vyvolané pocity ovšem ano.“

Když jsme tedy všichni náchylní k manipulaci – můžeme se před ní vůbec chránit? „Ano!“ O tom je Benecke přesvědčená a také poukazuje na to, co nefunguje: „Neustálá nedůvěra na všechny strany také není řešení.“ Pomáhá však, když člověk zná mechanismy manipulace. „Ať už je daný člověk jakkoli sympatický, je dobré ho prověřit. Zkontrolovat dokumenty. Vyptávat se. Ve vztazích zpozornět, jakmile někdo najednou začne klást požadavky.“

Svojí knihou chtěla Benecke vzbudit povědomí a také informovat. V souvislosti se svojí vlastní nepříjemnou zkušeností říká: „Byla bych ráda, kdybych tohle všechno věděla už tehdy.“

Vikram Gandhi alias osvícený Kumaré svoji zkušenost zpracoval ve stejnojmenném filmu (2011) a ukázal v něm také následky manipulace. Příběh falešného pilota Thomase Salmeho dopadl mírně. Dostal trest v podobě pokuty 2000 eur a rok zákaz létat, což stejně nemůže. Salme má na svoji kariéru falešného pilota velmi ležérní názor: dle svých slov nenapáchal žádné škody.
 

prosinec 2022