Bývalé vnitroněmecké hraniční pásmo, které rozdělovalo Spolkovou republiku Německo a Německou demokratickou republiku, se dnes vine jako zelený pás přírody napříč Německem. Tento biotop je novým domovem flóry a fauny – a zároveň zůstává svědectvím o vlastní konfliktní historii.
Napříč zemí, od Baltského moře na severu až do Bavorska na jihu, se kdysi táhla takzvaná „železná opona“. Hraniční pásmo zajišťovaly kovové ploty, které byly vybaveny nejdříve minami a později samostřílnými zařízeními. Za dobu, kdy bylo Německo rozdělené, zde až do znovusjednocení Německa v roce 1989 přišlo odhadem několik set lidí o život při pokusu o útěk z NDR na Západ.
Po zrušení hranice si příroda vydobyla bývalé hraniční pásmo zpět. Pás zeleně se vine od severu k jihu v délce 1.393 kilometrů. Po celá desetiletí se na toto území nesmělo vstoupit bez povolení, a tak se stalo útočištěm pro mnoho vzácných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Velké části tohoto území jsou dnes chráněnou přírodní oblastí a představují jedinečnou směs přírody, historie a kultury.
Bývalá strážní věž východoněmeckých pohraničníků stojí dnes uprostřed zeleného pásu v Marienbornu. Zdejší hraniční přechod byl největším a nejvýznamnějším kontrolním stanovištěm na německo-německé hranici a byl využíván především pro tranzitní dopravu do Západního Berlína.
| Foto (výřez): © picture alliance/ Frank May
Rané kontakty mezi ochránci přírody
Zelený pás na rozhraní Durynska a Bavorska u obce Mitwitz, kde se zrodil nápad na vytvoření zeleného pásu.
| Foto (výřez): © Otmar Fugmann
Staré hraniční pásmo dosahuje šířky až 200 metrů. Je domovem více než 5.200 druhů živočichů a rostlin, z nichž přinejmenším 1.200 je uvedeno na Červeném seznamu druhů, které jsou ohroženy vyhynutím. Směr bývalé vnitroněmecké hranice ukazuje takzvaná hlídková cesta, která vedla podél hranice. Temná historie je tu stále patrná. Některé z téměř 600 strážních věží zůstaly zachovány a dávají tušit, jak přísný byl zdejší hraniční režim. Tam, kde kdysi hlídkovali vojáci pohraniční stráže, je dnes vidět pěší turisty nebo cyklisty.Zcela pokojná však tato domnělá idyla není. Vznikají zde konflikty kvůli tomu, že komunální politikové nebo zemědělci se nechtějí vzdát cenné půdy. Zatím totiž zdaleka ne všechny plochy spadají pod ochranu přírody. Na 170 kilometrech nelze už v současné době průběh bývalé hranice rozeznat, mimo jiné z toho důvodu, že jsou plochy využívány pro zemědělství. „Vytvoření souvislého chráněného pásma je jednou z největších výzev pro budoucnost,“ konstatuje vedoucí oddělení na Spolkovém úřadu pro ochranu přírody Uwe Rieken, do jehož kompetence zelený pás spadá.
Tu a tam však vznikají spory o zelenou hranici i kvůli maličkostem. Své o tom ví například starosta durynské obce Tettau, Peter Ebertsch, který přišel s nápadem na vytvoření cyklistické stezky v bývalém hraničním pásmu. To se podařilo až po dlouhých diskusích s ochránci přírody, kteří se obávali, že stavbou cyklistické stezky dojde k závažnému rozdělení jejich biotopu. Peter Ebertsch je však nakonec dokázal o svém návrhu přesvědčit.
Ochrana přírody přesahuje hranice
Zelený pás je dnes také dokladem přeshraniční spolupráce v místech, kde kdysi stála rozdělující „železná opona“. Bavorsko například při ochraně přírody úzce spolupracuje se sousední Českou republikou. „Zelený pás je pro nás místem vzpomínek a nadějí,“ říká bavorský ministr životního prostředí Thorsten Glauber, „dává nám jedinečnou šanci na zachování biologické rozmanitosti v Evropě.“ Bavorsko a Českou republiku spojuje 346 kilometrů dlouhá společná hranice. V nadcházejících šesti letech budou obě strany pod záštitou Národního parku Šumava spolupracovat při ochraně rašelinišť a při ochraně klimatu, prohlašuje Vladimír Mana, náměstek pro řízení sekce státní správy na Ministerstvu životního prostředí ČR.
Hubert Weiger se na vzniku zeleného pásu podílel od samého začátku. 9. prosince 1989 se konalo první setkání zhruba 400 východoněmeckých a západoněmeckých ochránců a ochránkyň přírody v hornofranckém Hofu, kde vznikla iniciativa k zachování pásma zeleně resp. „zeleného pásu“ (zleva doprava: Walter Hiekel, Kai Frobel, Werner Westhus, Nanne Wienands, Udo Benker-Wienands, Hubert Weiger, Rainer Haupt).
| Foto: © Ernst Sammer
září 2019