Frankfurtská nádražní čtvrť  Mezi heroinem a hipstery

Celá desetiletí měla Nádražní čtvrť špatnou pověst především kvůli otevřené drogové scéně – až se stala jednou z nejžádanějších oblastí k bydlení ve Frankfurtu. Procházka čtvrtí plnou kontrastů.

Od 1. listopadu 2023 upozorňují cedule ve frankfurtské Nádražní čtvrti na „zónu se zákazem nošení zbraní“. Ty uvádějí, že v době mezi 22. večerní a 5. hodinou ranní u sebe lidé nesmí nosit nože s délkou čepele čtyři centimetry a více. Tato zakázaná zóna se vztahuje pouze na tuto velmi malou oblast, která se rozkládá na ploše o něco větší než půl kilometru čtverečního od Hlavního nádraží až po náměstí Willy-Brandt-Platz, kde se nachází divadlo a opera. Proč se tedy politici a policie domnívají, že tato zakázaná zóna je nezbytná?

Foto: © Isabella Caldart Nádražní čtvrť je oblast, která již po mnoho desetiletí polarizující – a to daleko za hranicemi Frankfurtu. Po skončení druhé světové války se z ní stala zábavní čtvrť, a to především vlivem mnoha zde umístěných pěšáků americké armády. Prostituce se zde provozovala již dlouho předtím. Peníze, které s sebou američtí vojáci do nádražní čtvrti přinesli, pomohly tuto živnost oživit. A od konce šedesátých let prudce vzrostlo užívání heroinu, což částečně zapříčinili vietnamští veteráni, kteří se s touto drogou seznámili v jihovýchodní Asii (podle studií bylo během vietnamské války na heroinu závislých 10 až 25 procent amerických vojáků). Frankfurt se tak stal jedním z prvních měst v Německu s velkou heroinovou scénou. To upevnilo pověst města, kterou si s sebou nese dodnes.

Zejména v 80. a 90. letech 20. století byl Frankfurt známý jako sociálně vyloučená lokalita kvůli čtvrti červených luceren, otevřené drogové scéně a vysoké kriminalitě v Nádražní čtvrti; „Krankfurt"“ byla jedna z přezdívek (přičemž „krank“ německy znamená „nemocný“, pozn. red.). Ve městě plném kontrastů je to také čtvrť s největšími kontrasty: Nádražní čtvrť plynule přechází do bankovní čtvrti, kde mají pobočky mimo jiné Deutsche Bank, JPMorgan Chase, Bank of China a Bank of America. Od bordelů k bankám je to jen kousek.

Výhodné byty se štukováním

Nejpozději v novém tisíciletí se obraz města se změnil. Frankfurt dělá obrovské skoky v popularitě; zatímco v 90. letech a na počátku nového tisíciletí žilo ve městě přibližně 650 000 obyvatel, od konce roku 2000 tento počet neustále stoupal, v roce 2010 dosáhl téměř 680 000 a v roce 2018 překonal hranici 750 000. V roce 2018 se počet obyvatel města zvýšil na 1,5 milionu. Nyní zde žije více než 773 000 obyvatel a odhaduje se, že do roku 2028 jich bude více než 800 000. Tito lidé musí někde bydlet. A tak Nádražní čtvrť slaví svoji renesanci. Důvodů je hned několik.

Na jedné straně se jedná o čtvrť, která je hned v centru. Hlavní nádraží je důležité pro mnoho dojíždějících jakožto přestupní uzel, ale jde o zajímavé místo i pro návštěvníky. Dle statistik sem denně přijíždí přes 350 000 až téměř 500 000 cestujících.
  A pak ještě je třeba vzít vpotaz kvalitní stavební materiál, který byl po dlouhou dobu velmi levný. Frankfurtská demoliční mánie 60. a 70. let sice nevynechala ani Nádražní čtvrť. (Čtvrť Westend, která s ní sousedí a je dnes nejdražší čtvrtí ve městě, byla v té době celonárodní baštou převážně studentské boje o domy, v němž bylo cílem zachránit budovy a zpřístupnit bydlení všem). Přesto je zde stále mnoho domů v secesním stylu nebo stylu typickém pro takzvané gründerské období, byty mají štukování, křídlové dveře a balkony připomínající Paříž. Nejpozději s nástupem gentrifikace na konci roku 2000 si dobrého stavebního materiálu v centru města všimli nejen Frankfurťané*nky, ale také bohatí obyvatelé z okolí města, kteří se začali zajímat o druhé bydlení v Nádražní čtvrti.

Nádražní čtvrť láká kosmopolitní obyvatele ještě z jiného důvodu: Frankfurt patří k městům s nejvyšším podílem cizinců v Německu; podle údajů z roku 2022 tvoří obyvatelé bez německého pasu více než 31 procent obyvatel města a dalších 25 procent má takzvaný migrační původ; zejména v malé Nádražní čtvrti s necelými 4 000 obyvateli žijí na velmi malém prostoru pohromadě lidé z mnoha různých zemí s ještě více různými jazyky. Je to vidět i na obchodech v okolí: řecký kožešník, bufet s rybím kebabem, obchod s indickými potravinami, mešita v zadním traktu, latino diskotéka, restaurace, která má nápisy pouze v čínštině. Soužití tu obvykle funguje velmi dobře.

New York Times zvou do Frankfurtu

Podívejme se však, jak gentrifikace kdysi proslulé čtvrti vůbec začala. V roce 2000, kdy ve Frankfurtu přibývalo obyvatel a rostl nedostatek bytů, se o Nádražní čtvrť začali zajímat především studenti*ky a umělci*kyně, mimo jiné i díky rámcovému plánu nazvanému „Bydlení v Nádražní čtvrti“, který byl realizován v roce 2005 a do kterého se do roku 2019 investovalo přibližně 20 milionů eur. I já jsem se koncem roku 2006 přestěhovala do sdíleného bydlení v Nádražní čtvrti, která měla v té době ještě velmi špatnou pověst. Tehdy jsem od lidí slýchala, že by se jejími ulicemi neprošli ani přes den, a nechápali, proč se tam někdo dobrovolně stěhuje. Pro mě nebyla problémem ani tak čtvrť, jako spíš stav bytu: jednak byl kdysi rozdělený na dva, což znamenalo, že člověk bydlící v tom druhém bytě musel chodit přes mou společnou chodbu. Kromě toho byli součástí každodenního života v bytě švábi a myši. Venku na ulici v Nádražní čtvrti jsem ale já sama nikdy neměla divný pocit.

Café-bar Plank byl otevřen v roce 2010 a existuje dodnes. Byla první typickou „gentrifikační restaurací“ ve Frankfurtské Nádražní čtvrti. Nyní se zde nacházejí desítky kaváren, barů, kiosků, ateliérů a dalších krámků, které se orientují především na hipsterské a kreativní publikum. | Foto: © Isabella Caldart O několik let později se karta zcela obrátila: v roce 2014 se Frankfurt překvapivě umístil na 12. místě v rubrice New York Times 52 Places To Go, což bylo jediné německé město na celém seznamu, a to před Addis Abebou, Vatikánem, Seychelami a Niagarskými vodopády. Odůvodnění:  „Proměně města vévodí rychle se rozvíjející čtvrť červených luceren.“ Obzvláště oblíbená byla v té době restaurace Maxie Eisen a její pastrami, která je už zavřená. Protože i to je Frankfurt a i to znamená gentrifikaci: nic netrvá věčně.

První typickou „gentrifikační restaurací“ ale nebylo Maxie Eisen, ale café-bar Plank, který byl otevřen v roce 2010 a existuje dodnes. Nyní se zde nacházejí desítky kaváren, barů, kiosků, ateliérů a dalších krámků, které se orientují především na hipsterské a kreativní publikum. Tři hlavní tepny Nádražní čtvrti, ulice vedoucí od náměstí Willy-Brandt-Platz k Hlavnímu nádraží, Münchener Straße, Kaiserstraße a Taunusstraße, ukazují tři tváře čtvrti, její ostře odlišné tváře. Münchener Straße je plná hipsterských barů, bufetů a s mezinárodní kuchyní a krámků s cizokrajnými potravinami, na Kaiserstraße jsou zase drahé restaurace pro bankéře a zahraniční hosty, no a Taunusstraße? Ta se od 80. let minulého století příliš nezměnila. Tehdy měl Frankfurt po Curychu jednu z největších otevřených drogových scén v Evropě (město dosáhlo smutného vrcholu v roce 1991, kdy zde za jeden rok dle oficiálních údajů zemřelo 147 lidí v souvislosti s drogami; dnes je to 20 až 40 lidí ročně), ta se nyní zredukovala na Taunusstraße a přilehlé ulice.

Přístup Frankfurter Weg

Chápu, proč mnoho lidí nerado chodí těmito ulicemi. Jsou velmi špinavé a před místy, kde se konzumují drogy, obvykle postávají velké skupiny lidí. Ti si vás ale téměř vždy nevšímají; s drogově závislými, místními a kolemjdoucími je to žít a nechat žít. Jednu radu ale mám: měli byste si dávat trochu pozor, kam šlapete. V roce 2008 se konala Bahnhofsviertelnacht (Noc Nádražní čtvrti), během pandemie však byla opět zrušena. Než se zvrhla v chlastací událost, měla skutečný záměr ukázat místa, která jsou pro většinu místních běžně uzavřena – nevěstince, aplikační místnosti, zednářskou lóži. V této souvislosti jsem jednou putovala s mobilní skupinou Sweeper Fleet, která se skládá převážně z (bývalých) uživatelů*ek drog a sbírá použité injekční stříkačky a jiné nástroje. I když to není na první pohled zřejmé: trénovaným okem lze pod auty, ve výklencích, okapech, keřích a na zelených plochách obecně najít spoustu drogového odpadu. V roce 2020 se v Nádražní čtvrti a v sousední Taunusanlage instalovalo šest košů, do kterých lze vhazovat použité injekční stříkačky – je to srovnatelné s vracením baterií.

Otevřená drogová scéna a prostituce poznamenávají obraz frankfurtské nádražní čtvrti už po několik desetiletí. | Foto: © Isabella Caldart K nejdůležitějším zařízení patří 4 aplikační místnosti, tři v blízkosti nádraží, jedna vzdálená 25 minut v Ostendu, kde existuje také možnost přespání. V těchto místnostech lze legálně konzumovat rovněž ilegální drogy, tomu přístupu se říká Frankfurtský přístup neboli Frankfurter Weg. Jde o hlavní důvod, proč počet úmrtí drogově závislých tolik klesl. V roce 1990 se ve vícero městech s otevřenou drogovou scénou podepsala takzvaná Frankfurtská rezoluce, která zavazuje k tomu, že se drogově závislí nebudou trestně stíhat a poskytne se jim lékařská a sociální pomoc. Od roku 1991 Nádražní čtvrtí jezdí sanitka, která mění stříkačky, od 2. prosince 1994 je v provozu první aplikační místnost – Frankfurt byl v tomto ohledu v Německu průkopníkem. Cílem bylo drogově závislým poskytnout nejen podmínky k důstojnému životu, ale také zmírnit šíření viru HIV. Frankfurtský přístup znamená prevenci, poradenství/terapii, represi vůči dealerům*kám a harm reduction: drogově závislí dostávají nabídky a možnosti útočiště, kontaktní centra, pomoc s hledáním bydlení a substitucí drog, možnost se vysprchovat, a samozřejmě bezpečně konzumovat. K tomu slouží aplikační místnosti: u vstupu ukážete drogu, kterou konzumujete, odevzdáte použité stříkačky a jiné a dostanete čisté. Většina aplikačních místností je zamýšlena pro konzumaci heroinu – v současné době je tu 37 míst pro nitrožilní aplikaci –, existuje ale i 15 míst pro kokain, drogu, kterou většina závislých vlastně raději konzumuje na ulici.

Harmonické soužití je možné

Zpět do současnosti. Během pandemie se situace v Nádražní čtvrti zhoršila, mimo jiné kvůli omezení kontaktů, a v roce 2020 zaniklo mnoho možností legální konzumace, což znamenalo, že se otevřená drogová scéna opět rozšířila. Dalším problémem pro uživatele je každodenní hrozba vyhnání. To, že je čtvrť momentálně tolik atraktivní, také znamená, že policie, politici a investoři mají zájem na tom, aby čtvrť zůstala „čistá“. Zóna se zákazem nošení zbraní je jen jedním z pokusů z dlouhé řady represivních opatření, která mají závislé na drogách vyhnat; o vhodných metodách se na radnici nesoucí název Römer diskutuje již několik let. Desetiletí zkušeností (nejen ve Frankfurtu) ukázala, že větší přítomnost policie, zatýkání a vystěhovávání nemají smysl: Když se například město Curych v roce 1992 pokusilo zlikvidovat otevřenou drogovou scénu v parku Platzspitz, rychle se přemístila na nedaleké nepoužívané nádraží Letten.

Progresivní podněty k harmonickému soužití ve frankfurtské Nádražní čtvrti vycházejí spíše z občanských iniciativ. Například samoorganizovaný projekt komunitního bydlení neboli hausprojekt NiKa (pojmenovaný podle rohu ulice, na němž budova stojí: Niddastrasse a Karlstrasse, souběžné s Taunusstrasse), v němž dle webových stránek hausprojektu žije společně „42 lidí v různých životních situacích“. V červnu 2019 se nastěhovali do bývalé kancelářské budovy, nyní přestavěné na byty, které syndikát koupil, aby dlouhodobě držel nízké nájemné. Dobré řešení, kterých zejména Nádražní čtvrť potřebuje více. Protože aktuální údaje z roku 2022 ukazují: vedle již tak nejdražších oblastí města – Westendu a Nordendu – a centra se Nádražní čtvrť stala jednou z nejdražších čtvrtí s kupní cenou za metr čtvereční 7624 eur.

Nádražní čtvrť ve Frankfurtu má jistě mnoho problémů, které jen tak nezmizí. Iniciativy jako Frankfurter Weg nebo hausprojekt NiKa však dokazují, že existují opatření sociálního charakteru sloužící přímo místním pro jejich dobré soužití. Populistické zákony, jako je zóna se zákazem zbraní, to zatím neprokázaly.

únor 2024