Straight edge a hudba  „Bez punku bych nebyl abstinent“

Nepijí alkohol, nejí maso, neberou drogy. Nejde ani tak o zdraví nebo chutě, za vším je postoj, dobrovolné rozhodnutí. Subkultura straight edge spojuje omezení sebe sama s ochranou lidských práv i práv zvířat. V rozhovoru s Janem Stromšíkem, známým v punkové scéně pod jménem Blum, jsme se zaměřili hlavně na sebekontrolu, ze které straight edge vychází. „Iksko na ruku už si kreslit nepotřebuju, ale jsem hrdý, že jsem se na to nevykašlal,“ říká k symbolu neorganizovaného hnutí, kterým je písmeno X.

Lidé se letos opět zapojují do kampaně Suchej únor, kdy na měsíc vysadí alkohol. Jak se na tenhle novodobý půst jako letitý abstinent díváš?

Je to pozitivní. Z mého pohledu téměř dvacetiletého abstinenta mi ale přijde nepochopitelné, proč si někdo k času bez pití zvolí zrovna nejkratší měsíc. Počítá každý den a těší se, až zase začne. Mám pocit, že spíš může dojít k jojo efektu. Někteří lidé v mém okolí si ovšem na Suchém únoru založili tradici, jiní si ho prodlužují i o leden a nebo až do léta. V České republice je nejoblíbenější způsob pití alkoholu pití piva ve společnosti. Teď to kvůli covidu nejde, takže se někteří zamýšlejí nad tím, nakolik je pro ně reálné nepít alkohol a je to pro ně v tuto chvíli jednodušší.

Kdo někdy zkusil nepít, tak ví, že nejtěžší je obhajovat svoje rozhodnutí před ostatními. Jak to vidíš?

Horší pro lidi je, když nepiješ, než když neděláš jiné věci, jako je třeba jezení masa. Odlišnost toho, že jsi abstinent, je společensky nepochopitelná.
 

Co tě vedlo k tomu, že jsi se na alkohol vykašlal? Bylo to spojené s hudbou?

Určitě. Kdybych se nedostal k punku, nedostal bych se k abstinenci. V 19 letech jsme začali jezdit na koncerty, dostávalo se ke mně velké množství hardcore punkové hudby. Pak si můžeš vybrat. Buď jezdíš po koncertech, „liješ“ na nádražích a jsi vyvrhel. Nebo jsi někde mezi tím, piješ, užíváš lehké drogy a jedeš jednu víkendovou party za druhou. A nebo se dostaneš ke kapelám, které v sobě nesou kus aktivismu a nějakou abstinenci. Konkrétně hnutí straight edge. Jde to poznat i hudebně. Angažované kapely zněly jinak, víc metalově než punkově. Hudebně mě to bavilo víc.

Platí to pořád?

Definovat straight edge v roce 2021 je docela složité. Už nejsou jasně dané hranice, subkultury se hodně rozplizly, stejně tak jejich vizáž. Nejde na první pohled definovat, kdo je kdo podle vzhledu. I identita straight edge už není jen hudba, i když to tak úplně nebylo ani dřív. Znám vegan straight edge rapy, punkové i blackmetalové kapely. Vím o lidech, kteří vzešli z hudební straight edge scény, ale už je to dávno nezajímá a jsou třeba aktivní jinak nebo dělají bojové umění. Vlastně nevím, jak bych straight edge definoval. Žiju si ve své bublině a nedokážu to vlastně říct.
   

Od kdy nepiješ?

Úplný abstinent, straight edge, jsem patnáct let. Letos mi je osmatřicet. Někdy ve 23 letech jsem přestal hulit, ale už tak v 19 letech jsem přestával pít. Nebavila mě ta kultura. Od patnácti jsem pil tak pololegálně pivo. Chodil jsem s partou ven, ale jasně, že jsem nechodil domů nalitý… V osmnácti pak přišly diskotéky, koncerty, pilo se, pak jsem přestal.

Sotva jsi si mohl legálně koupit alkohol, vzápětí jsi toho nechal…

Pocházím z Valašského Meziříčí a nedaleko od nás, v Rožnově pod Radhoštěm, byl klub Vrah. Bylo to ojedinělé centrum i ve vztahu k celé zemi, takže se přijíždělo třeba už tři hodiny před koncertem. Automaticky to vždycky byla párty. I když se filozofovalo, tak u piva. Všichni chlastali a vždycky to bylo fajn do doby, než přišla desátá hodina a všichni se z hospod po městě, kde pili pivo, přesunuli na Vraha, kde byla i kořalka, a pak už to šlo z kopce a válely se tam hromady ožralých lidí. Už to bylo za hranicí toho, co je běžnému člověku příjemné.
 
Vezl jsem se na vlně, ale pak jsem si uvědomil, že každých čtrnáct dní jezdím na koncert a nikdy potom nevím, co to bylo za kapelu. Kapely mě přitom zajímaly víc než chlast. Chtěl jsem potkávat lidi, pamatovat si je, užívat si to. To byl první důvod, kdy jsem si řekl, že klidně budu řídit auto, protože chci koncert vidět. Z toho vycházel začátek mé abstinence. Uvědomoval jsem si, že punkové koncerty mi dávají podstatně víc energie ve chvíli, kdy jsem tam střízlivý, než když vyspávám totální opilost někde ve škarpě.

Co kouření? Často je spojené s hospodou. Sekl jsi s tím zároveň s pivem?

S cigáry jsem přestal v tu dobu, kdy jsem přestal pít. Ze dne na den. Zůstalo mi hulení trávy. Měl jsem to ideologicky odůvodněné, protože jsem měl představu, že nechci podporovat průmysl, který je založený na výrobě jakýchkoli omamných látek. Alkohol a jiné drogy vyvolávají sociální situace, které někoho znevýhodňují, týrají… Alkohol pro mě znamenal zlo. Proto jsem nepil ani nealko pivo, protože ho vyráběly pivovary. Říkal jsem si, že trávu si vypěstuji sám, je to přírodní věc, nic špatného jsem na tom neviděl. Přestal jsem ale s nástupem do prvního zaměstnání. Zároveň mi pár měsíců předtím vykradli pole se sklizní na další rok.

Jan Stromšík aka Blum na koncertě kapela Gattaca v roce 2019 ve Slovenské Lupči. | Foto: © Daniel Goliaš

Jak to máš s nealko pivem teď?

Není to žádná moje „guilty pleasure“. Je to spíš nápoj, který se hodí k nějaké společenské situaci, když se třeba sedí v hospodě. Neulítávám si na tom. Když mám plnou hlavu a potřebuju se vyčistit, jdu si do zkušebny zahrát na bicí. Před rokem se nám navíc narodila dcera, takže jsem s ní a na nic dalšího není moc prostor. Nedovedu si představit, že bych doma v pátek řekl: „Jdu do hospody na pivo, počítejte se mnou až v sobotu po obědě.“

Být straight edge vyžaduje velkou sebekontrolu, přinejmenším v začátcích. Radikalizuje to člověka?

Asi se to tak dá říct. Ke straight edge například patří veganství a hnutí na osvobození zvířat. Ale i tam jsem poznal spoustu abstinentů, kteří se nikdy neprezentovali jako straight edge. Byli zkrátka aktivní v nějakém hnutí, které vyžadovalo striktní postoje a totální střízlivost. Při demonstracích a jiných aktivitách, kdy příznivci chodí do velkofarem a natáčejí, co se tam děje, nebo zachraňují zvířata, není na alkohol úplně místo. Většinou se v aktivistických scénách nepilo. Pro mě pak bylo zajímavější svoje postoje neprezentovat a být ve skupině aktivistů.

Piješ kávu, dokonce ji jako kolektiv Black Seeds distribuujete. Kde pro tebe stojí káva jako droga?

Každý člověk, který přišel k myšlence straight edge a oslovila ho, si hledá úlitbu někde jinde. Setkal jsem se s lidmi, kteří si třeba užívali kvalitní čaje. V Mostě například byl relativně krátce klub Za Vraty, kde provozovali čajovnu. Sám jsem v jedné taky pracoval. Hranice odmítání drog ve straight edge je různá. Pro mě vždycky drogy byly látky, které nějak změní mou mysl. Samozřejmě po patnácti letech pití kávy mi zpříjemní den a ovlivňuje mě. Je to možná závislost, ale už to pro mě není tak důležité, abych to řešil.
   

Liší se straight edge u nás a v zahraničí?

Moc neliší. Možná pojetí v Rusku je víc hrdé, zároveň tam ale vznikla velmi silná národně sociální scéna se zbraněmi a v jisté chvíli už to vypadalo, že hnutí bude víc neonacistické než levičácké. Naštěstí se tak nestalo, straight edge vždycky souvisel s antifašismem. Německé straight edge hnutí zase vždy bylo hrozně „čisté“. Na lidech, co jsou straight edge, mám ale nejraději, když to o nich zjistím až nepřímo. Tak se i chovám. Pro mě straight edge není nic důležitého na první pohled. Iksko na ruku už bych si udělal nejspíš jenom z nostalgie. Důležité to pro mě bylo ve dvaceti, pomohlo mi to přestat se závislostí na marihuaně. Chtěl jsem si uvědomit, že patřím do hnutí, které to odmítá a hrdě se k tomu hlásit. Být do jisté míry šťastný na místech, koncertech, kde moje X na ruce je jedno z mnoha, že v tom nejsem sám. Fakt mi to pomohlo stát se abstinentem. Hrdý jsem na sebe pořád, že jsem se na to nevykašlal, ale je to vnitřní.

Přijde mi, že jsi přísný i uvnitř tak přísné subkultury, jakou straight edge bezesporu je…

Když budu mluvit třeba o veganství, tak veganské produkty dnes vyrábějí převážně nadnárodní korporace zaměřené na živočišný průmysl. Skupují veganské firmy, třeba holandskou společnost Alpro koupila jedna z největších mlékáren na světě Danone. Stejně tak třeba olomoucká Olma přišla s ovesnými jogurty a nápoji. Veganství se stalo trendy a vegani, kteří předtím protestovali před jatkami a na hranicích blokovali auta převážející zvířata, najednou začali bojovat etickým konzumem. Ten byl důležitý vždy, ale aktivistická stránka se vytratila.
 
Prodejní síla je samozřejmě obrovská a jsou vegani, kterým to nevadí. Velká část veganů zakládá svůj aktivismus na tom, že čím víc budou lidé konzumovat veganské produkty od jakýchkoli výrobců, tím spíš přijde změna. Jenže když se podíváme na spotřebu živočišných produktů, tak za loňský rok byla spotřeba masa v ČR největší v historii. Někomu vůbec nevadí chodit do McDonald’s jíst veganské burgry a někomu to vadí z různých úhlů pohledu – jako mně.
 

Můžeš přiblížit, jak prožíváš živé hraní? Hudebně je to obrovský tlak a ne každý by se možná dokázal na pódiu sám od sebe odvázat.

Je to jako, když jde herec na jeviště. Je to show, která působí navenek, ale hodně ti i dává. Energii pošleš z pódia a ona se extrémně silně vrací zpátky. Při covidu mi tohle dobíjení energie z koncertů regulérně chybí nejvíc. Je to dejme tomu způsob, jak ventilovat naštvanost. Když teče pot a kapela jede na maximum, z výbuchu aplausu mám husí kůži, je to tak silné množství pozitivní energie, že kvůli tomu už chceš ty koncerty hrát. Tahle euforie je silná droga. Před vystoupením je nervozita, bez toho to není ono. Jde ale překonat i bez alkoholu. Viděl jsem koncerty kapel, o kterých jsem si myslel, že jsou těžce pod vlivem něčeho, a pak jsem zjistil, že jsou úplně střízliví.
 

únor 2021