Drogy & seberozvoj  Psychedelika jako urychlovače terapie

Stále ještě málo prozkoumaná, stále ještě na černé listině ve společnosti tvrdých drog. Ve světě je ale patrná pozvolná dekriminalizace psychedelických látek. Přinášejí totiž naději, že by mohly pomoct tam, kde se pomoc hledá často jen těžko – při léčbě duševních nemocí.

Loni jste spoluzakládal psychedelickou kliniku Psyon. Jako první klinika v Evropě nabízíte ketaminem asistovanou psychoterapii. Ketamin je jedním z mála psychedelik, která lze legálně používat. Je to antidepresivum, byť jeho původní použití je anestetikum. V čem je lepší oproti jiným antidepresivům?

Ketamin se u nás, ale i ve světě, využívá proto, že zhruba polovina lidí s těžkou depresí se obtíží zbaví během několika hodin po podání ketaminu. Nutno dodat, že po deseti dnech se deprese zase vrátí. Tento efekt je přesto úžasný, když si vezmete, že klasická antidepresiva běžně začínají fungovat dva až čtyři týdny po podání a někdy nezaberou a musejí se zkusit jiná. A vezměte si situaci, kdy je na tom člověk tak špatně, že uvažuje o sebevraždě. V této chvíli je ketamin skvělý pomocník.

Jak v praxi vypadá ketaminem asistovaná psychoterapie?

Když si „jen“ dáte ketamin, bude vám pár dní lépe, a pak se deprese vrátí. Když budete chodit „jen“ na terapii, tak se zase nedostanete tolik do hloubky duše jako s ketaminem. Proto v Psyonu oboje kombinujeme. Díky látce se dostanete třeba k traumatům, které byste bez látky vůbec nenahlédli. A pak s vámi pracují naši vyškolení terapeuti, abyste tento objev mohli zapracovat ve svůj prospěch. Zjednodušeně řečeno, ketamin a terapie, které mají jedna bez druhé velmi omezené možnosti, jsme spojili tak, aby vám mohly ulevit dlouhodobě, protože způsobí trvalou změnu ve vaší psychice. Je to akcelerátor nebo urychlovač psychoterapie.

Kde jste se to naučili?

Ketaminem asistovanou psychoterapii jsme s kolegou Stanislavem Milotínským, spoluzakladatelem kliniky, okoukali před dvěma lety v Kalifornii, na roční stáži. V USA fungují už stovky ketaminových klinik. Na základě této zkušenosti jsme založili první kliniku tohoto typu v ČR.
 

Co vlastně ketamin tak zázračně rychle dovede?

Deprese znamená mimo jiné to, že uvažujeme stále ve stejných kruzích, říká se tomu ruminace, objevují se stále ty samé myšlenky dokola. V mozku se proto redukují okruhy, některé synapse neboli spoje zanikají. Ketamin stimuluje neuroplastické procesy. Představte si to jako rašení spojů mezi nervovými buňkami v mozku. To dělají všechna antidepresiva, ale ketamin je v tom mnohem účinnější. 

A umí to i ostatní psychedelika?

Ano, donedávna ale chyběly studie, které by srovnávaly míru neuroplastického efektu u různých látek. Studie z roku 2018 ale ukázala, že podobně intenzivní jako ketamin by mohla být také serotonergní psychedelika, tedy LSD, psilocybin (obsažený v lysohlávkách), dimetyltryptamin (DMT obsažený třeba v jihoamerickém lektvaru ayahuasca) a některá další. Ty se proto nyní intenzivně zkoumají, ale jelikož jsou v kategorii těch nejtvrdších drog, může se s nimi pracovat jen v rámci výzkumu. U výše vyjmenovaných látek se navíc ukazuje, že jejich účinek na neuroplasticitu by mohl trvat déle než deset dní, což z nich činí extrémně zajímavé látky.

Lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata) je psychedelická houba z rodu lysohlávek. | Foto: blazingstarre, CC BY-NC-ND 2.0

Co se děje v mezičase, když deprese díky psychedeliku odezní?

My tomu stavu říkáme „afterglow“. Je to takzvané neuroplastické okno, kdy se ve vás odehrává něco jinak než dřív. Jste zranitelnější, otevřenější, víc o sobě uvažujete, lépe navazujete blízké vztahy, máte lepší náladu. Předpoklad je, že je to kvůli zmiňovanému rašení. A díky němu má člověk zřejmě i zvýšenou schopnost se učit. To platí u dětí, u nichž je neuroplasticita největší, a proto se třeba dobře učí cizí jazyky. V té době deseti dnů po podání ketaminu je dobré využít stimulace procesu učení pro psychoterapii.

Kde všude tyto nové poznatky na poli psychedelik půjde využít v budoucnosti?

Ukazuje se například, že když se psychedelika nakapají do buněčné kultury, tak buňky dokáží po delší dobu přežít i takzvanou hypoxii, tedy nedostatek kyslíku. Jedna z úvah je, zda by se proto psychedelika nemohla využívat u mrtvic. Další možností je využívat je u takzvaných cluster headache neboli rezistentní bolestí hlavy, které trvají třeba týden v kuse. Jako účinný se tu ukazuje psilocybin. Zásadní je ale dle mého změna celého paradigmatu v psychiatrii.
 

Jaká změna?

Už od Freuda tu máme dva tábory. Jeden se hlásí k tomu, že víc sází na léky, druhý na terapii. Už na studiích jsem nechápal, proč tomu tak je. Proč buď léčíme léky, nebo chodíme na terapie, ale málokdy děláme obojí. Psychedeliky asistovaná terapie využívá oba přístupy, tudíž by dle mého mohla přiblížit farmakoterapii s psychoterapií a nejen to – při dobré kombinaci obou přístupů by se mohl léčebný efekt násobit spíše než sčítat. Psychedelika totiž fungují jako „nespecifické zesilovače“, tak je označil už psychiatr Stanislav Grof, celosvětově známý průkopník co se využití psychedelických látek v psychiatrii týká. V tomto případě účinnost psychoterapeutického procesu zesilují.

Dočkáme se doby, kdy se psychoaktivní látky budou moct používat i v seberozvojové  psychoterapii, a to nikoli pouze pro závažné stavy jako je deprese či obsedantně kompulsivní porucha?

Pokud by se psychedelika používala na terapiích, mohla by ukázat nové vhledy a pomoci v seberozvoji díky stejnému procesu posílení psychoterapie. Problém je, že zatím nemáme žádný formát, jak to dělat legálně. Abyste například dnes mohla dostat ketamin, musíte mít diagnózu, nelze ho použít v seberozvojové psychoterapii, protože při ní nevstupujete do zdravotnického systému. Takže se v terapiích nepodávají, pokud nepočítám undergroundové terapeuty.
 

Co hrozí, pokud si něco vezmu třeba na pÁrty?

Tyto látky dokáží vyplavovat obsahy z nevědomí. Ostatně psychiatr Milan Hausner, který dělal experimenty s LSD a psychoterapií, označil LSD jako královskou cestu do nevědomí. To může být přínos. Můžete objevit něco, co vám v náhledu na sebe sama pomůže. Stává se ale také, že lidé jsou díky požití těchto látek zaplavení materiálem, který neumějí zpracovat. Často jsou to osobní traumata a tento náročný zážitek může vést až k retraumatizaci.

Což znamená?

Uvedu příklad. Jezdíme na festivaly v rámci projektu PsyCare. Máme tam stan a nabízíme takovou psychedelickou první pomoc. A setkáváme se třeba s tím, že člověk se straní kamarádů, nemůže ve svém životě najít někoho blízkého. To může souviset se ztrátou blízké osoby v dětství, třeba otce, který byl dlouho pryč, a pro dítě to bylo trauma, s nímž se ale v dětství nějak vypořádalo. Nicméně díky tomu, že se vnoříte do svého nevědomí pod vlivem nějaké látky, se toto trauma může znovu objevit, utvoří se nové trauma a z toho může vzniknout posttraumatická porucha. Užití psychedelické látky může být také takovou zátěží, že může být i takzvaně druhým zásahem pro rozvoj tak vážného onemocnění jako schizofrenie.

Druhým zásahem?

První zásah je často genetika, druhý zásah je nejčastěji stres - typicky třeba rozvod rodičů, a druhý nejčastější důvod je užití marihuany. Ta zvyšuje zhruba třikrát možnost rozvoje schizofrenie u lidí, kteří k tomu mají predispozice. U psychedelik není toto riziko rozvoje schizofrenie vyčíslené, mimo jiné proto, že téměř každý adolescent užívající psychedelika užívá zároveň kanabis. Ale díky podobnosti samotné intoxikace s psychotickým projevem se domníváme se, že také může odstartovat toto onemocnění.

Filip Tylš spoluzaložil psychedelickou kliniku Psyon, která se zaměřuje na terapeutické využití psychedelik v léčbě duševních poruch. | Foto: © privat

Berete jako krok zpět, že se z LSD stala zakázaná látka, byť původně se používalo jako psychoterapeutická pomůcka?

LSD má větší stigma než ostatní psychedelika. Každopádně zajímavá je kniha LSD: Moje problémové dítě jeho objevitele, švýcarského chemika Albert Hofmanna. Je to jeho sebereflexe, co způsobil tímto vynálezem, líčí svoji prvotní fascinaci a zároveň i trochu stud, co to na svět přinesl. V závěru ale píše, že toho nelituje, sám LSD užíval ještě na sklonku svého života. A to se dožil 102 let.
 
Díky objevu LSD jsme v 50. letech minulého století objevili serotonin v mozku a serotoninové receptory [serotonin hraje důležitou úlohu při regulaci nálady; změny v serotonergním systému mozku jsou spojovány s depresivními stavy, pozn.red.] A tím pádem jsme objevili neurochemický systém v mozku, na jehož fungování jsou založená antidepresiva. To je velký přínos LSD.
 
Nevýhoda LSD v dnešním výzkumu je, že jeho účinek trvá osm až dvanáct hodin, a to přesahuje pracovní dobu. V 60. letech, kdy se LSD zkoumalo, tak lidem podávali antipsychotika, aby se člověk vrátil dřív zpět. A to se nyní považuje spíše za chybu, ačkoliv někdy je to nevyhnutelné. Zážitek, který může být adekvátně psychologicky zpracován, je tak chemicky zastaven. Každopádně si myslím, že současná legislativa by měla reflektovat vědecké poznání, a je chyba, že některé látky jsou klasifikovány stále v tom nejtvrdším režimu na úrovni heroinu.
 

V rámci nadace PSYRES, která podporuje český výzkum psychedelik a v níž jste vedoucím vědecké rady, jste nyní vyvinuli zajímavou mobilní aplikaci iTrip, díky níž budete sbírat data od široké populace uživatelů psychedelik. Povězte mi o ní víc.

Cílem aplikace iTrip je mapovat uživatele různých látek: co užívají a co u toho prožívají. Chceme zjistit, jaké látky jsou na scéně, protože díky ilegalitě těchto látek dochází k tomu, že berete i něco, co se vydává za něco jiného. My podle účinku dokážeme rozpoznat, co si uživatel zřejmě vzal.
 
Aplikace bude takový váš kamarád, do něhož si píšete deníkové záznamy. Dokáže vyhodnotit do grafů charakter prožitku a v reálném čase srovná váš zážitek se zážitky ostatních uživatelů, kteří užili stejnou látku. Zároveň má preventivní rozměr, o látkách se tam něco dozvíte, mimo jiné i o jejich nežádoucích účincích. Jsme schopní také upozornit uživatele, pokud se na trhu objeví něco nebezpečného. Během března bychom ji chtěli mít venku a bude i v angličtině.

Takže chcete cílit i na zahraniční uživatele?

Ano, chceme aplikaci propagovat celosvětově a kooperovat s výzkumníky ze zahraničí. Kolegové z Německa teď například přišli se škálou na měření výše zmíněného afterglow efektu. A to tam chceme zakomponovat.

Netajíte se s tím, že máte s psychedeliky osobní zkušenost. Můžete říct jakou?

Mám zkušenosti z dob dospívání a pak také jako účastník experimentálních studií na zdravých dobrovolnících. Zásadní je, pokud psychedelika užijete a vedle sebe máte odborníka, někoho, kdo se o vás postará, komu důvěřujete.
 
Na vlastní kůži jsem zažil, jak obrovský rozdíl to je, když se člověk může zbavit veškeré úzkosti, když nemusí řešit, kam jít, nebo že na sebe musí dávat pozor oproti tomu, když se odevzdáte tomu stavu v rámci terapeutického procesu. 

Co konkrétně jste zkusil?

Jeden z nejzásadnějších zážitků tohoto charakteru jsem absolvoval předloni v listopadu, když jsem dovršil výcvik v MDMA terapii [látka MDMA, častěji nazývaná extáze, pozn.red.] a absolvoval jsem jako jeden ze stovky terapeutů na světě v rámci studie v Coloradu přímo intoxikaci MDMA. Zajímavé na tom mimo jiné byl zážitek s placebem, kdy byl účinek terapeutického procesu tak silný, že jsem nepoznal, když jsem dostal placebo, a předpokládal jsem, že je to MDMA. To mi ukázalo smysluplnost terapeutické práce, kterou když umíte správně nastavit, může být léčivá i bez toho, abyste požila nějakou látku.
   

Zkušenost máte i s šamanskými rituály.

Ano, to je úplně jiný diskurs, který jsem měl možnost okusit při expedicích do Brazílie, Peru a Ekvádoru. Tady platí, že aby člověk pochopil, co se tam děje, toho vědce v sobě musí člověk nechat doma. Šamani  se dokážou na člověka napojit, jsou extrémně citliví. Například během očisty si vás zvou přímo před sebe a provádějí práci s tělem, zpívají posvátné písně. Prskají na vás vonné esence. Do toho dělají věci, které nečekáte, třeba vás kousnou do hlavy. V té komplexitě zážitku je to věc, která není uchopitelná pro západní medicínu, není to přenositelné do systému západního léčení, ačkoliv jisté prvky inspirace tam jsou.

Například?

Třeba způsob dechu, možnost odfouknout nějaký náročný zážitek. Je vám úzko? Tak to odfoukněte, řeknou vám. Tady lze najít paralelu s tím, že když se ocitnete v panice, pomáhá dýchání do břicha. Jsou tam tedy určité věci, které známe.

Přemýšlíte někdy nad tím, co všechno mohou psychedelika o nás odhalit, a zda to nemůže být Pandořina skříňka, tedy něco jako zhoubný dar?

Věřím, že psychedelika jsou pouze nástrojem, který otevírá to, co v nás je uvnitř, jenom to někdy z různých důvodů nechceme nebo nemůžeme vidět. Mohou být také jednou z cest, jak se dozvědět o našem mozku víc, protože o něm stále víme velmi málo. Mám malou naději, že to, co dělám, může být krok kupředu, ale na všechno určitě nepřijdeme. Terapeuti, kteří pracují v psychedelickém modelu, používají termín „inner healing intelligence“, tedy mluví o vnitřní inteligenci látky samotné, což je pro mne ta Pandořina skříňka, black box. Je v tom pro mě obsažena i jistá pokora, že ne všechno musíme vědět my sami. Myslím, že něco zůstane vždy ukryto. 
 

duben 2021