Konference OSN o klimatu COP 23  Odskočit si zachraňovat svět

V listopadu proběhla v německém Bonnu 23. konference OSN o změně klimatu, takzvaná COP 23. Po dobu čtrnácti dnů zde tisíce vědců, politiků, zástupců byznysu i aktivistů jednaly o naplňování Pařížské dohody. Přispěvatelka jádu Lara Schech se akce zúčastnila jakožto delegátka organizace „Jugendbündnis Zukunftsenergie“ (Aliance mládeže pro energii budoucnosti).

Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy čelila tolika dojmům a informacím naráz. Počínaje tajnými tipy na kávu zdarma a volnou zásuvku a konče změtí zkratek všeho možného, které jsou pro nováčka nicneříkající... A v mezičase člověk posedí se zakladatelem Transparency International, popovídá si s bývalou ministryní životního prostředí Severního Porýní-Vestfálska nebo si potřese rukou s francouzským prezidentem.

Možností, co dělat, je tu až až. Skoro kdekoli se lze zaposlouchat a zapojit do některé z debat – jednotlivec to všechno nemá šanci pojmout. Organizace mladých proto už dávno spojily síly. Každé ráno se scházejí a diskutují o projednávaných otázkách. Společně se zamýšlejí nad tím, jak dostat na program témata důležitá pro mladé. Pracovní skupiny připravují příspěvky na schůze a pokoušejí se prosadit své návrhy do konceptů jednotlivých tematických bloků. Jen málokteré z nich se později dostanou do oficiálních dokumentů, většina zmizí v šuplíku. Za pokus to ale vždycky stojí.

Protest proti jednotlivým zemím je „ilegální“

Nuda nehrozí, ani když se před polednem pracovní skupiny rozpustí. Tady navštívíte panelovou diskuzi, tamhle si popovídáte s delegáty některé země, mezitím je třeba vyfotit se s týmem a seznámit se s dalšími účastníky z řad mladých. Mezi nimi třeba s Iagem, který byl odmala členem skautu a teď působí v brazilské mládežnické organizaci Engajamundo jako koordinátor pro mezigenerační spravedlnost a ochranu zdrojů. Anebo se Simonem, který se jakožto zástupce mladých z dánské Socialistické lidové strany účastní konference COP poprvé. Na summitu se zaměřuje především na lidská práva a otázku, jestli by se ve jménu lidských práv nemělo jednat preventivně, aby lidé kvůli klimatickým změnám právě o tato práva nepřišli. A je tu také Larissa, která se na konferenci dostala prostřednictvím programu seychelské delegace a oficiálním delegátům pomáhá při práci. Různé země, různé zkušenosti, různé motivace k účasti – ale všichni chtějí prosazovat ambiciózní klimatickou politiku a nechat zaznít hlas mladých. Doufají v pokroky a v kompromisy. V to, že se skutečně sníží emise. A že se po vzoru USA nerozhodnou odstoupit od pařížské klimatické dohody i další země.

Jednání samotná jsou často vleklá a namáhavá. Je dobře, že summit provázejí i jiné události, které každodenní rutinu nabourávají. V národních pavilonech se díky panelovým diskuzím a přednáškám lze dozvědět víc o klimatických opatřeních a přístupech jednotlivých zemí. Prostor pro prezentaci zde mají také nevládní organizace – rozdávají samolepky a vizitky a informují návštěvníky, kteří mají zájem, o své práci. A konají se i „Actions“ neboli protestní akce, jejichž prostřednictvím na svá témata rádi upozorňují zvláště mladí delegáti. Ale nemůžete si jen tak někam stoupnout s transparentem v ruce. Akce je třeba plánovat podle přísných pravidel a nechat průběh schválit: podrobnou žádost musíte předložit s čtyřiadvacetihodinovým předstihem a protest nesmí být namířený proti žádné konkrétní zemi. Pokud se tyto a další předpisy poruší nebo pokud se dokonce někdo zúčastní „ilegální akce“, celá skupina může být z konference vyloučena. Což nechce nikdo riskovat. Proto se do přípravy investuje patřičné množství energie a jemnocitu: každá věta musí patřičně vyznít – a to, co je mezi řádky, také.

Alternativní fakta nemají šanci

Naše klimatická delegace pořádá velkou akci k tématu ukončení využívání uhlí v energetice. U hlavního vchodu upozorňujeme na povrchový důl, vzdálený pouhých 50 km od místa konání konference, a hostům z celého světa nabízíme „regionální suvenýry“ v podobě kusů uhlí. Prodavačka v supermarketu nám předchozího dne donesla ze skladu poslední balení uhlí na grilování. Kdo si briketu nechce odnést domů, může u připravených beden předvést „odklon od uhlí“. Delegáti jsou z konceptu nadšení a před televizními štáby si rádi zašpiní ruce. Nakonec se tak dostáváme i do německé veřejnoprávní televize ZDF. Klimatický summit však neznamená jen samou legraci. Když se člověk místo dvoupokojového studentského bytu zničehonic ocitne na konferenci s 25 000 účastníky, musí si chvíli zvykat. Krk se potýká se suchým vzduchem klimatizovaných prostor, očím se stýská po denním světle. Ceny v bufetu nejdou se studentským rozpočtem vůbec dohromady a často je vidět mladé delegáty, jak se hladově vrhají na bezplatné občerstvení podávané po debatách. Na Facebooku dokonce vzniká tajná skupina, kde se účastníci informuji o novinkách ohledně možností posilnění zdarma.

A ne všichni tu logicky mají zájem o ambiciózní klimatickou politiku. Jsou zde lobbisté otevřeně přiznávající, že chtějí zabránit uhlíkové dani, a „jaderná mládež“, která podporuje atomovou energii a k jejímuž stánku nezabloudil snad ani jediný návštěvník. A samozřejmě nejožehavější téma: zatímco Sýrie a Nikaragua klimatickou dohodu přece jen ratifikovaly, Donald Trump se rozhodl udělat z USA jedinou zemi na světě, která zůstane mimo. Mnohé tím vyděsil – i ve své vlastní zemi. Z USA proto letos na summit přijely delegace dvě, oficiální a neoficiální. Druhá z nich sestávala ze zástupců nevládních organizací a měst a s heslem „We are still in“ se skutečně zasazovala o efektivní a udržitelnou klimatickou politiku. Vláda Spojených států naopak namísto jedné akce věnované obnovitelným zdrojům zařadila do programu diskuzi o „čistých fosilních palivech“, kterou však organizace mladých za zájmu médií okamžitě rozmetaly. Alternativní fakta nemají šanci.

Hodiny tikají

Takovéto akce účastníky motivují a probouzejí v nich bojovného ducha. Ukazují, že v oblasti ochrany klimatu je stále potřeba hlasitě se angažovat – ale i to, že když na to přijde, nikdo se nebojí ozvat. Pokud se navíc dostaví další úspěchy, nálada se zlepšuje. Letos se slavilo především to, že se při jednáních konečně dostalo pozornosti některým tématům – konkrétně se jednalo například o otázky moří, genderu a práv domorodých národů. Nová aliance osmnácti zemí navíc COP využila k tomu, aby společně oznámily plánovaný odklon od využívání uhlí.

Opravdu velké novinky se však očekávají až příští rok v polských Katovicích. Právě tam se má dokončit právní předpisy Pařížské dohody z roku 2015. V Bonnu zatím probíhaly jen přípravy. Jisté je jedno: klimatické změny zůstávají největší výzvou naší doby, a abychom jí dokázali skutečně čelit, všichni musejí dělat daleko víc a daleko rychleji. Nepřestává to tedy být napínavé – a hodiny tikají.  

listopad 2017