Foto: © picture-alliance / APA/picturedesk.com | Marko Lipus Peter Waterhouse se narodil v roce 1956 v Berlíně, žije a pracuje ve Vídni. Vystudoval germanistiku a anglistiku ve Vídni a v Los Angeles, je básník, prozaik a překladatel (přeložil mimo jiné básně Michaela Hamburgera, Gerarda Manleyho Hopkinse, Roberty Dapunt a Andrey Zanzotto).  Waterhouse již několik let vede „Versatorium – Verein für Gedichte und Übersetzen“, platformu pro mladé překladatelky, překladatele, vědkyně, vědce, umělkyně a umělce, kteří společně pracují na literárním překladu a teoreticky se zamýšlejí nad překladatelským procesem. Jeho nejnovější tvorba sestává výhradně z prozaických textů, které je obtížné žánrově zařadit, stejně jako rozsáhlý svazek próz Krieg und Welt (2006): je to zároveň esej, poezie, vyprávění, jazykově-filozofické dílo, v němž se úzce prolínají autobiografické a beletristické prvky. Publikace z poslední doby: Finch. Einführung in das Federlesen (2016), Die Auswandernden (2016), Equus. Wie Kleist nicht heißt (2018).

Esej „Další stanice – Hören wir auf zu übertreiben“ vyšla letos v časopise Konterbande, internetové publikaci o poetice překladu. Cesta vlakem do České republiky je podnětem k úvahám o hranicích, jazycích, překračování hranic (konkrétních i metaforických), až se čeština a němčina stávají „téměř identickými“ jazyky, respektive jeden splývá s druhým. Průvodcem jsou Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Text vznikl jako součást autorovy práce na rozsáhlém prozaickém díle o jeho prarodičích, kteří se narodili v Opavě.