Věda pod disko koulí
Výzkum může bavit
V Lidu je dusno. Disko koule rotuje v rychlých otáčkách a kreslí po zdech tisíce malých kruhů. Přitom se tento večer v berlínském klubu vůbec netančí. Na jevišti se tyčí velké plátno s otevřenou powerpointovou prezentací. Stojí v ní cosi o imunobiologii a bílých krvinkách. Skutečnost, že se o to zajímá 400 lidí, vyplývá z nekonvenčního formátu přednášek, které se tu konají: v Lidu probíhá jedno z mála „vědeckých klání“ (science slam), která se v Německu pořádají.
Princip iniciátoři převzali z již dávno osvědčené koncepce „poezie v ringu“ (poetry slam): soutěže účinkujících, kteří se během deseti minut snaží získat publikum na svou stranu. Jen nejde v případě sience slamu o básně a literaturu, nýbrž o vědu. Tím se stává celá věc mnohem složitější: ne každé téma, o němž pojednávají magisterské nebo doktorské práce, v sobě skrývá potenciál, aby pobavilo publikum, pro něž je daný obor španělskou vesnicí. Tedy přinejmenším ne na první pohled. Může se vědec, který se zabývá výzkumem rakoviny, kupříkladu pustit do vtipné přednášky o svojí práci?
„Dobrý science slamer by měl publikum rozesmát – anebo rozplakat,“ komentuje Julia Offe. Molekulární bioložka z Hamburku se stala jednou z vůbec prvních science slamerek na celém světě. „Nápad pochází z Německa – navzdory obecné domněnce jsme science slam neimportovali odjinud,“ vysvětluje molekulární bioložka. Myšlenka uzpůsobit systém takového klání i pro vědu se jí v hlavě zrodila při vlastní doktorské promoci. „Když až do pozdního večera stojíte v laboratoři a v jednu v noci se sejdete s přáteli u piva, pak teprve poznáte, jak moc pomůže, když můžete vysvětlit druhým, co vlastně přesně děláte – a proč jste ochoten zůstávat kvůli tomu v laborce i po půlnoci.“ Mottem zdařilého příspěvku pro science slam je proto: „Publiku je třeba zprostředkovat váš zápal pro dané téma.“
Humanitní věda jen málokdy
Protože publikum, které je zároveň porotou, je přísné. To se ukazuje i při večerním vědeckém klání v Berlíně. Na pódiu stojí šest mladých vědců, většina z nich představuje téma své dizertace. Téměř všichni jsou přírodovědci, jeden podnikohospodář a jeden politolog jsou exoty tohoto večera. „Lidi z humanitních věd tu máme zřídka,“ potvrzuje Julia Offe a domnívá se: „Často mají pocit, že musejí ospravedlňovat svou vědeckou práci, a proto jsou asi méně sebevědomí než mnozí přírodovědci.“ Rekord v účinkování drží fyzici – pro Julii Offe pochopitelný fenomén: „Jsou to prostě ti, kdo jsou zvyklí vysvětlovat druhým lidem svět.“
Milovat světla ramp je tak trochu potřeba, pokud chce člověk na science slamu zabodovat, přiznává iniciátorka. Inscenace je třešničkou na dortu nekonvenční přednášky, která má složitou látku přiblížit i laikům. Aby publikum věnovalo přednášejícímu svoji plnou pozornost, musí sedět již samotný název přednášky – přece jen má referující poté pouhých deset minut času, aby zvládl přesvědčit i skeptiky.
Vítěz berlínského večera překvapuje posluchače již v první minutě. Téma, kterým se Florian Conrad zabývá, se na univerzitě nazývá „Inovační dramaturgie podle principu hrdiny“. Na science slamu ho pojmenovává „Jak můžou počítačové hry zlepšit svět“. Po deseti minutách by mu člověk potenciál počítačových her úplně zbaštil. Reakcí je bouřlivý potlesk – a mimořádných 87 bodů ze 100, které může porota udělit.
„Tady poslouchá 400 lidí“
Kritiky science slamu z úst vědy poslední dobou ubylo, říká Julia Offe. „Na začátku se ozývalo dost hlasů, které hovořily o bagatelizaci vědy tímto formátem. To se postupně mění. Faktem je, že zde vědci naslouchá 400 lidí, což je na univerzitě těžko představitelné.“
Jeden značný deficit ale science slamy ještě mají. V průměru se na jeviště odvažuje pouze 20 procent žen. Povzbuzování moderátora, aby se posluchači příště sami zapojili, proto patří hlavně ženské části publika – které je příznačně ve většině.
