Job

„Svoji první kokedamu jsem dostala od manžela před čtyřmi roky. Přivezl mi ji z Amsterdamu a já jsem do té doby nic podobného neviděla. Vůbec jsem netušila, o co jde, a začala jsem po tom pátrat,“ vzpomíná Lenka (31) na svůj první zážitek s levitujícími přírodními květináči. Dokáže o nich poutavě vyprávět, až má člověk pocit, že nic lepšího neexistuje. „Kokedama pochází z Japonska a jedná se o starou techniku pěstování rostlin, která je podobná bonsajím.

Existují dva typy kokedam - levitující kokedama, která se zavěšuje do prostoru a kokedama, která se umísťuje například na talířek. Nejtradičnější ztvárnění je mechová koule, kterou dají na okrasnou misku doprostřed stolu. Často ale mají málo prostoru, takže ji zavěšují,“ popisuje Lenka, která vystudovala krajinnou architekturu. Technika, o níž mluví, pochází ze 17. století, ale její původ není úplně objasněn. První mechové koule byly vytvářeny právě z bonsají. Nejprve se uložily do nádoby, kde mohl jejich kořenový systém vytvořit pevnou strukturu, po vyjmutí se pak speciálně vytvarované kořeny umístily na podstavec, aby mohl pevný bal prorůst mechem.

„Hrozně moc mi to připomíná malého prince a jeho planetku s baobabama. Fascinuje mne, že se kokedama dá pěstovat bez květináče. Je to ale poměrně náročné. Dlouho mi trvalo, než jsem se dopracovala k tomu, jak se vyrábí a co je k tomu všechno potřeba,“ svěřuje se květinářka, detaily si však jako tajemství nechává pro sebe. Metodou pokus-omyl se dva měsíce intenzivně snažila vyrobit funkční levitující květináč. Pak teprve získala ten správný grif. „Vždycky jsem něco splácala, a pak to zas rozdělala. A než jsem byla úplně spokojená trvalo to rok. Dodneška ale zkouším nové věci.“ Podle Lenky je praktické vyrobit víc kokedam najednou. Za tři dny jich zvládne zhruba deset, záleží na tom, jak jsou veliké. Oproti tomu další její specialitu – aerárium - má osazené za půl hodiny. Aerárium je jakýsi malý skleníček, do kterého lze umístit kytičky, kamínky nebo třeba malá skleněná zvířátka.

Od zarostlého záhonku k zavěšené kouli

Lenka měla ke kytkám už od děstství vřelý vztah. „Pocházím ze Smíchova z pavlačového domu, kde byl zarostlý vnitroblok, taková džungle, kde byly divoké kočky a babička tam měla pár záhonků. Na zahradě jsme se to snažili kultivovat. Už tehdy mě bavilo se rejpat v zemi a s mamkou jsem ráda přesazovala kytky,“ vzpomíná na své první zahradnické krůčky.

Přesto přiznává, že se jí podařilo i nějaké rostliny zahubit „Jednu dobu jsme měla takovou mánii na kaktusy a další sukulenty, o které jsem se ale neuměla starat. Ono se o ně totiž nesmí moc pečovat, já jsem ale o ně pečovala až moc,“ svěřuje se floristka, která se i ve volném čase ráda věnuje manuální činnosti „Mám děsně ráda ruční výrobu všeho možné. Momentálně jsem se vzhlédla v keramice,“ směje se a dodává, že příjemným relaxem pro ni je i cestování. A také ráda chodí po horách, kde si prý krásně vyčistí hlavu.

Zahrada se mění každým dnem

Lenka se po gymplu se vydala na Zemědělskou univerzitu, kde studovala tehdy nový obor zahradní architekturu. Sehnat po škole uplatnění v oboru byl ale velký problém. Chvilku pracovala v krajinářském ateliéru, pak si založila společně s kamarádkou vlastní studio. „Navrhovaly jsme i realizovaly zahrady a mě moc bavilo sledovat, jak rostliny fungují. Zahrada se totiž mění nejen během ročních období, ale také během let. Je to nekonečný proces, takže je to nesmírně náročné plánování. Ale je to na té práci vlastně to nejlepší,“ směje se Lenka, které kamarádka otěhotněla a ona se rozhlížela, co dál.

V tu chvíli ji přesvědčil její muž, že by měla zkusit otevřít vlastní obchod. „Jela jsem se inspirovat i do Amsterdamu, jak tam vypadají hipsterské obchody a začala shánět prostory v Praze. Chtěla jsem udržet „závěsný“ koncept, takže jsem hledala, co by se ke kokedamám hodilo, aby to bylo zelené a tradiční. Objevila sem závěsné baňky-aerária, do kterých můžete dát v podstatě cokoliv,“ vzpomíná Lenka, jak přišla ke svému obchůdku, kde se dříve prodávalo pánské oblečení pro volný čas.

Teď v něm visí okolo padesáti mini zahrádek a planetek baobabů, která si Lenka přizpůsobila k obrazu svému. „Vymyslela jsem svůj vlastní způsob, jak míchám substrát, který je přizpůsobený tomu, aby držel tvar. A musím ho přizpůsobit i konkrétní rostlině. Vytvořím z něj okolo kořenů bal ve tvaru koule, obalím ho mechem a zpevním síťkou. Mech je vlastně přírodní květináč.“ I když se dají kokedami pěstovat venku, volí designérka raději variantu pokojové rostliny, proto se na tuto formu nejvíce hodí tropické nebo subtropické rostliny. „Kokedamy z různých bonsají nebo čarověníků, kterým nevadí, když koule promrzne, mohou přečkat zimu, ale lidé většinou chtějí mít kytky doma po celý rok,“ uzavírá Lenka.