Lidská práva?Jistě s Amnesty International
Už jsou to tři roky, co jsem se poprvé vydala na setkání dobrovolníků místní Brněnské skupiny Amnesty International (dále jen AI). Mezi její členy patřím dodnes, i když se špatným svědomím musím dodat, že kvůli nedostatku času už nepatřím k těm, kteří s vervou obráží každou akci AI. Ale vše pěkně popořadě, jak vlastně mé angažmá začalo.
Když jsem nastoupila na vysokou školu, začala jsem si všímat, jak velká část mých kamarádu mluví o tom, že běží na schůzku se skupinou, že organizují promítání, že připravují tiskovou zprávu nebo že mají starosti s přípravou programu a zkrátka jak mají stále plné ruce práce. Brzy jsem zjistila, co za tím vězí. Nevěnovali čas a úsilí školní přípravě, ani nešlo o nějakou brigádu, ale byli jako dobrovolníci členy různých neziskových organizací nebo jiných uskupení, kterým věnují dost velkou část svého studentského života. Nedalo mi to, chtěla jsem zjistit, jestli taky obstojím a zkusila jsem to u Amnesty International.
Tahle organizace mě zaujala svým zaměřením a způsobem činnosti. Bylo mi sympatické, že jen nemluví o tom, co by se mělo udělat, ale že hned přechází k činům. Jak vypadala má „náplň práce“ jako amnesťácké dobrovolnice? Pravidelné schůzky se konají na fakultě nebo v kavárně, kde se domlouvají akce, prostě vše, co se bude vlastně dělat. Přitom si usilovně snažíme vše nacpat do svých už tak přeplněných diářů. Mezi sebou si tak rozdělíme úkoly, vymýšlíme originální nápady, jak zaujmout a co nového vymyslet, koho oslovit a s kým spolupracovat.
Brněnská skupina pořádá během roku různá promítání, sbírání podpisů a také se připojuje k akcím ostatních zdejších neziskovek. Také jsme si „adoptovali“ vězněného čínského kyberdisidenta Huanga Jinquiu. To znamená, že na jeho propuštění sbíráme podpisy a snažíme se případ uvést do povědomí společnosti. Občas pošleme Huangovi do vězení dopis, kde mu popřejeme hodně odvahy a síly. A kdopak že ten Huang je? Působil jako novinář, psal mimo jiné i politicky angažované články a ohlášení, že se chystá založit politickou stranu. To bylo nejspíš posledním impulsem k jeho zatčení v září 2003, Huang byl rok nato odsouzen ke dvanácti letům vězení za „podvracení státu“.
Pro něj samotného i celou brněnskou skupinu přišla nedávno velmi dobrá zpráva. Kyberdisidentovi byl snížen trest a na svobodu by se tak měl dostat už v roce 2011, přitom měl být propuštěn až v červenci 2013. Takové zprávy jsou pro dobrovolníky vždy velkým povzbuzením, protože výsledky jejich práce jsou vždy nejisté a nepředpovídatelné, zvlášť v oblasti lidských práv. Pokud se něco podaří, jejich motivace vždy o stupínek poskočí výš – a ta je pro bezplatnou činnost zapotřebí v hojné míře. Naše sdružení ale nelení a našlo si další osobu v nesnázích. Je jí vězeňkyně Chen Zenping, stoupenkyně duchovního hnutí Falun Gong, které je čínskými úřady perzekvováno.
Naše nadšení pro věc je však často nahlodáváno a podrobováno zkouškám. Mnohdy se musíme přehoupnout přes menší i větší překážky. Většina organizací obrací každou korunu, musíme si tak vše často sami vyrobit nebo sehnat s minimálními náklady či nejlépe zadarmo, aby už tak malý rozpočet organizace nezasáhly další výdaje. Dalším, mnohdy nemalým úskalím je jistý nezájem, s nímž se setkáváme připodpisových akcích a na informačních stáncích. Někteří kolemjdoucí už předem prchají s obavou, že jim chceme prodat nějaké zboží.. Musíme se tedy naučit radovat z každého malého úspěchu a nevěšet hlavu ze zklamání, které nás může potkat.
Proč tedy být dobrovolníkem? To, že člověk dělá něco „zadarmo“ ještě neznamená, že mu z toho nic „nekápne“. Kromě dobrého pocitu a vědomí, že se věnuji něčemu smysluplnému, jsem poznala mnoho lidí s podobným smýšlením a názory, takže jsem tím rozšířila obzory a vědomosti. Zároveň se nesmí zapomenout na cennou zkušenost, které si velice vážím. A kromě toho není tento druh práce jenom řehole. Po schůzce se dobrovolníci často odeberou diskutovat nad vážnými i těmi nepříliš vážnými záležitostmi ke sklence do blízké kavárny nebo hospůdky. Poslední výhodou, kterou chci vyzdvihnout, je pro mě účast na kulturních akcích. Zvláště v létě, když prezentujeme činnosti AI, se ocitáme na různých festivalech. Tudíž se nám často naskytne možnost tam být zdarma. Takže i v takovéto podobě můžeme získat odměnu za naše úsilí. A to už za to přece stojí, ne?