Rio Reiser – Německý král
Rio Reiser byl nejen vynikající muzikant a ikona německého popu, ale vždy také politicky založený člověk. Jeho skupina Ton Steine Scherben byla v 70. letech symbolem západoněmecké levicové scény. Na Ria Reisera, který před 20 lety zemřel, vzpomíná jeho bratr Gert Möbius, který o něm napsal velmi osobní biografii.
Stalo se to v Berlíně. Na počátku roku 1950. To je ale číslo. Říká ti to něco? Říká ti to, že za posledních pět let jsme nezažili válku? Že skoro všude byla jen suť a popel?
Rio Reiser
první zápisek v deníku, konec prosince 1964
Když se Rio Reiser, občanským jménem Ralph Christian Möbius, roku 1950 narodil v západním Berlíně, byla ještě velká část města zničená válkou. Celé jeho dětství a dospívání se rodina stěhovala po celém Německo. Jeho otec tehdy pracoval jako inženýr specializující se na obaly v koncernu Siemens.
Revoltující mládí
Roku 1967 Rio Reiser odešel za svými staršími bratry do Berlína. Konec šedesátých let se vyznačoval především studentským hnutím, konfrontací mladé generace s nacistickou minulostí jejich rodičů. Při demonstraci proti návštěvě persékho šáha byl 2. července policií postřelen student Benno Ohnesorg, levice se začala radikalizovat. Později vznikla Frakce Rudé armády.
Do této bouřlivé doby spadá také založení skupiny Ton Steine Scherben“ – došlo k tomu v roce 1970. Poprvé skupina vystoupila na festivalu Love and Peace ve Fehmarnu, který skončil šíleným zmatkem. Když kapela hrála písničku Macht kaputt, was euch kaputt macht (Zničte, co vás ničí), festivaloví návštěvníci zapálili kancelář organizátorů. „Střepy“ se tím proslavili po celém Německu. Poté často hráli na různých akcích vyjadřujících solidaritu a ne zřídka po jejich koncertech byly obsazovány domy.
Přes všechnu popularitu se ale finanční úspěch nedostavoval. Místo toho se nahromadily dluhy, a to kolem 200 000 marek, což není divu, protože „Střepy“ většinou vystupovali dobrovolně a za pivo a jen zřídka kdy dostali honorář. Od roku 1982 byla manažerkou skupiny dnešní politička za Zelené a místopředsedkyně německého Spolkového sněmu Claudia Roth.
Německý král
Roku 1985 se Ton Steine Scherben rozpadly. Už nějakou dobu předtím se k Berlínu otočili zády a žili na starém statku v severoněmeckém Fresenhagenu. Rio Reiser začal sólovou kariéru. Vydal šest alb a proslavil se i ve vodách nové německé vlny mimo alternativní kruhy. Písně jako König von Deutschland nebo Junimond jsou dodnes velkými hity a přezpívávají je dál různí umělci.
Po revoluci Reiser vstoupil do Strany demokratického socialismu (PDS) – ze solidarity k občanům NDR, v jeho očích přepadených Západem. „Byl ochotný vystupovat i na volebních mítincích strany. Později ho štvalo, že ho potřebovali jen jako tvář volební kampaně, ale jeho názor na různá politická témata je vůbec nezajímal, dokonce o tom napsal hořký dopis Gregoru Gysimu,“ vypráví Riův bratr Gert Möbius, který patřil k jeho nejbližším důvěrníkům. 20. srpna 1996 Rio Reiser ve věku 46 let nečekaně zemřel na kardiovaskulární selhání.
Riovy neznámé stránky
Rio Reiser si celá léta vedl deník. Hodně z toho, co se svými bližními nemohl probrat, svěřoval právě papíru. Když Gert Möbius Riovy deníky 15 let po jeho smrti otevřel, byl velmi překvapený tím, s jakou pečlivostí si je vedl, ale také tím, jak špatně na tom psychicky byl například v letech 1972 až 1974. Části deníků nyní Möbius zveřejnil v biografii Drž se své lásky (Halt dich an deiner Liebe fest), v níž ukazuje citlivého Rio Reisera, který věděl, co to je pochybovat sám nad sebou, mít strach a být frustrovaný, a s těmito pocity zacházel nadmíru upřímně.
Tuto stránku Rio Reisera chtěl Möbius nyní, kdy je jeho pozůstalost kompletně digitalizovaná, zprostředkovat veřejnosti. Vznikla tak osobní biografie, která stojí za přečtení, přestože jich už existuje vícero.
Abraxas je kocour, neumí mluvit, ale rozumí mi víc než spousta lidí a víc, než já rozumím většině lidí. Kdo mluví očima, ten je upřímnější. Hřích pochází z úst.
Rio Reiser
deníkový zápisek z 25. prosince 1972
Gert Möbius:
Halt dich an deiner Liebe fest. Rio Reiser
Aufbau Verlag, 351 Seiten, Berlin 2016
Zdroj: wikipedia