Kultura

Pokud jde o ruční práce a pouliční umění, k oběma se vážou určité stereotypy. Pletení nebo háčkování se podle nich věnují ženy, a to obvykle doma. Graffiti je naopak považováno za činnost, kterou ovládají spíše muži a jíž provádějí samozřejmě venku. Guerilla knitting (nebo také yarn bombing) vynáší typicky domácí práci do veřejného prostoru. Pletaři obháčkovávají a oplétají stromy, potrubí, zábradlí, telefonní budky a další prvky městské zástavby.

Mateřské instinkty?

Většinou se o guerilla knittingu mluví jako o jemné, ženské formě graffiti. Nachází se v něm projev mateřských instinktů, které chtějí halit město do měkké vlny a „chránit je“. Ve skutečnosti se mu však věnují také muži (i když jsou zatím v menšině), a ačkoliv na výše zmíněných teoriích jistě něco je, pouliční ruční práce podobným analýzám vzdorují. Už tím, že málokdy berou sebe sama příliš vážně.

Hnutí odstartovala Američanka Magda Sayeg, když v roce 2005 vytvořila pletený návlek na kliku u dveří svého butiku. Líbil se nejen jí, ale také kolemjdoucím. Proto Sayeg svůj nápad dále rozvíjela pod přezdívkou PolyCotN. Ve sféře pouličního umění jsou přezdívky běžné a vymýšlejí si je také pletaři. Obvykle však netrvají na své anonymitě a spíše se baví vytvářením slovních hříček na téma pletení či háčkování. Někdy se jimi jemně strefují do slangu hip-hopové komunity: příkladem může být pletař vystupující pod přezdívkou SonOfaStitch.

Superhrdinky se smyslem pro humor

Jelikož se zprávy se v době internetu šíří rychle, vznikla již roku 2009 v Londýně první pletací skupina a o pouhé dva roky později se poprvé slavil Mezinárodní den yarnbombingu. V prvopočátcích šlo o jednoduché vytváření návleků na pouliční předměty. Skupina Knit the City se však v posledních třech letech zasloužila o to, že se celý svět háčkování a pletení posunul o něco dál. Když vytváří instalaci pro určité místo, vypráví o něm příběh. Členky skupiny pracují pod jmény superhrdinek a humor nepostrádají ani jejich instalace. U příležitosti berlínského vydání své knihy o veřejném pletení vytvořily pro město vlněné medvědy, balónky a dokonce currywursty (špekáčky s curry).

Pletaři se nebojí vyrazit do ulic ani v České republice. V listopadu 2011 ozdobili pražský Čechův most. Jedním z jejich nejviditelnějších počinů pak bylo opletení oka ve znaku Laterny Magiky. Zúčastněné dámy popisují celou akci na svých webových stránkách a její průběh bylo možné bez potíží sledovat přímo na místě. Stejně jako jejich britské kolegyně dbají zejména na estetickou stránku projektu.

Měkčí a barevnější města?

Někteří tvůrci se však nespokojí jen s pletením, rádi naplňují celé sousloví včetně prvního slova „guerilla“. To platí pro Crocheted Olek, která ráda pracuje v masce a pod rouškou tmy. Tímto způsobem ozdobila obrovskou sochu krávy přímo na Wall Street. Její poznávací značkou je maskáčový vzor. Ani jí ovšem nechybí nadhled: princip anonymity pouličního umění zlehčuje tím, že na fotografiích svých instalací bývá maskovaná sama, a sice od hlavy až k patě včetně obličeje. Zamaskovala tak už všechno možné od bicí soupravy, přes auta a sochy na veřejných místech.

Tradice ručních prací je stará celá staletí. Ale od okamžiku, kdy expandovala do ulic, uběhlo teprve sedm let. V červnu 2012 se koná druhý Mezinárodní den yarn bombingu a už teď můžeme s napětím očekávat, co se při té příležitosti objeví na českých ulicích. Pokud se obáváte, že vůbec nic, máte ještě dost času půjčit si od babičky pletací jehlice a pokusit se zachránit situaci. Všechny nápady ještě zdaleka nebyly vyčerpány a je tu více než dostatek prostoru pro všechny superhrdinky a superhrdiny, kteří chtějí bojovat za města měkčí a barevnější.