V Česku nic neobvyklého

Radka Slavátová žije spolu se svým manželem a jejich dvouletou dcerkou v malém bytě vysoko v osmém poschodí jednoho paneláku v pražské čtvrti Krč. Jako mnoha mladým rodičům v Česku také Radce a jejímu manželovi se zdá, že je život v paneláku vzhledem k poměrně nízkým nákladům jako dobrá možnost bydlení relativně blízko od centra Prahy.

Stigma, které tolik ulpívá na panelových stavbách v západoevropských zemích, se v Česku nevyskytuje tak často. „Naše sídliště je velmi klidné,“ říká Radka. „A přesto tu mám všechno, co potřebuji, po ruce: mateřskou školu, lékaře, velký supermarket.“

Byt této malé rodiny je pečlivě uklizen, ale značně napěchován. Aby získali více místa, vybudoval Radčin otec v obýváku patro na spaní. Vnitřní výbava bytu pochází z roku 1967. Také umakartové jádro zůstalo zachováno: zdi z lisované lepenky, potažené umělou hmotou. Něco zcela typického pro staré panelové domy. V dnešní době se už zdi staví ze sádrokartonu, který poskytuje větší protihlukovou ochranu.

Také v koupelně se hostovi může zdát, že se čas zastavil někdy v šedesátých letech. S úsměvem ukazuje Radka na umyvadlo, které visí přímo nad vanou. Když se chcete osprchovat nebo koupat, musíte ho odklopit stranou. „To není zrovna příliš praktické,“ říká tato veselá matka, která se vedle péče o dítě věnuje také psaní své magisterské práce.

„Člověk si všimne, že ty domy byly stavěny rychle a měly poskytnout prostor pokud možno co nejvíce rodinám. Bohužel ale byty nedokázaly odolat zubu času. Jelikož tento byt patří mé matce, musíme se o všechny opravy postarat sami.“

Bydlení budoucnosti v komunistických houbách

V dobách komunismu rostly sídliště jako houby po dešti. Tehdy takové byty byly na nových, na zelené louce vyrašených sídlištích dokonce považovány za něco luxusního. „Panelákový boom v Československu vypukl v šedesátých letech,“ vypráví sociolog Martin Lux, který se zabývá bytovou politikou. „Přitom je skutečně důležité mít před očima fakt, že se zřejmě nejednalo o obytný prostor pro nižší vrstvy. V panelácích bydleli vážení vysokoškolští profesoři vedle dělníků. Tehdy to představovalo bydlení budoucnosti, bydlení pro všechny.“ Panelové stavby byly dokonce často stavěny ve vyvýšených polohách, aby je bylo možno vidět už z dálky. Pro komunisty byly symbolem statutu v socialistickém státě, ve kterém byla bytová nouze cizím pojmem.

Také fotografka Jitka Hejtmanová si ještě dnes pamatuje na ono radostné překvapení, když se její rodina dozvěděla, že se mohou nastěhovat do nového paneláku v Lounech, městečku vzdáleném asi hodinu cesty autem od Prahy. „Moji rodiče byli nadšení: ústřední topení, výtah a 80 metrů čtverečních pro tři lidi,“ vypráví Jitka, která v současnosti žije v pražském bytě ve staré zástavbě. „Pro nás to byl tehdy opravdový luxus.“

Velká část bytů v panelových domech je dnes v osobním vlastnictví. „To má vliv na atmosféru sídliště,“ domnívá si Václav Třasák, který se před 25 lety nastěhoval spolu se svou ženou do bytu o 100 metrech čtverečních na sídliště Lužiny na okraji Prahy. „Tenkrát jste se znali se všemi sousedy a často s nimi prohodili slůvko, ať už na chodbě nebo v zaseklém výtahu,“ vypráví 50letý reklamní odborník. „Byla to vlastně taková malá vesnice.“

Vstříc „silnějším stěnám“

Navzdory všem prognózám se po zhroucení komunistického režimu nestaly byty v panelových domech obydlím, které je přijatelné výhradně jen pro sociálně slabé rodiny. „Vývoj sice ukazuje panelákům záda, avšak zřetelně pomaleji, než se očekávalo,“ říká sociolog Lux. „Přesto mnoho mladých rodin v takovýchto sídlištích bydlí už jen přechodně,“ vysvětluje. „Později se odstěhují do domů na okraj města. Život v panelácích směřuje spíše k bezdětným a starším obyvatelům.“

Že je situace na českých sídlištích lepší než například ve východním Německu, zjistil také německý sociolog André Schmahl, který v rámci své diplomové práce porovnával velká sídliště ve městech Halle a Ostravě. „Na východoněmeckých sídlištích došlo po roce 1989 ke snížení hodnoty tohoto bydlení,“ tvrdí Schmahl. „Díky sociální pestrosti nastaly určité problémy na českých velkosídlištích jen málokdy než na jejich východoněmeckých protějšcích. Bydlení na velkých sídlištích se [v Česku] nepokládá ani za stigma, ani se s tím nepojí problém s vlastní image.“

Podle sociologa Luxe se ale i v Čechách blíží panelákový boom ke svému konci. Také Radka nechce zůstat bydlet na sídlišti celý život. Nejvíc postrádá pořádně silné zdi. Neboť právě na to, že neustále slyší, co dělají sousedi, si nejčastěji stěžují všichni obyvatelé sídlišť.