O svobodě cestování a plněném ovčím střívku
„Turecko už Evropskou unii vůbec nepotřebuje.“ To tvrdil v polovině května turecký ekonom nakloněný vládě v provládním deníku „Sabah“ (turecky: Ráno). Ekonom obšírně vysvětlil, proč Turecko, právě prožívající hospodářský rozmach, už údajně dávno není odkázané na přistoupení k Evropské unii. To je však přinejmenším slovně v naprostém rozporu s oficiálním stanoviskem vlády, která v Den Evropy znovu potvrdila, že se bude snažit dočasně poněkud pozastavená jednání o přistoupení k EU posunout kupředu. Také nový ministr pro evropské záležitosti Çavuşoğlu se domnívá, že Turecko je plnému členství v EU tak blízko jako nikdy předtím.
Není tedy poněkud překvapivé, že pouhé tři dny po halasných projevech prezidenta Güla a ministerského předsedy Erdoğana byl právě v listu Sabah uveřejněn tak protikladně laděný článek? To sotva, jak prozrazuje letmý pohled na Erdoğanovu poslední návštěvu Berlína. Turecký premiér v Berlíně letos v lednu se svou obvyklou přesvědčivostí prohlásil, že Evropská unie prý dnes víc potřebuje Turecko než Turecko Evropskou unii. Během téměř deseti let po zahájení přístupových jednání se z Turecka ze zdánlivého prosebníka stal sebevědomý partner v jednání, který se nebojí vykázat budoucí bratrské státy do patřičných mezí nebo dokonce prohlásit rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie prostě a jednoduše za neplatná – jako tomu bylo nedávno v reakci na rozsudek o odškodnění, které má Turecko zaplatit Kypru.
Ale jak to vidí občané Turecka, kteří už dobrých 15 let pouze jako pozorovatelé sledují třenice kolem paragrafů, nařízení a reforem? Jak mocně toto dlouholeté téma hýbe Tureckem, prokázala reprezentativní průzkum projektu Transatlantic Trend 2013. Dle těchto dat klesl podíl stoupenců tureckého přistoupení k EU od zahájení jednání v roce 2004 ze 73 procent na dnešních pouhých 44 procent. Důvody pro (a proti) jsou různé a obsáhlé. Zeptali jsme se, co tu pro lidi Evropská unie znamená, a zjistili jsme, že toto téma nechává v Turecku jen málokoho chladným. Každý – od hlídače parkoviště až po studentku práv – má na přistoupení Turecka k Evropské unii svůj vlastní názor:
Gözde (27), studentka Bosporské univerzity v Istanbulu
Já jsem stále pro přistoupení k EU a myslím si také, že vláda na tom i dál pracuje. Jako exportní země totiž Turecko Evropskou unii a její členské státy potřebuje. Z přistoupení k EU může země hospodářsky velmi profitovat. Dělám si ale starosti ohledně evropských dotací, které by pak Turecko muselo spolufinancovat.
Reşide (59), žena v domácnosti z města Bursa
Nemyslím si, že by se Turecko pod vedením premiéra Erdoğana někdy dostalo do EU. Samozřejmě, že si to velice přeji – pro sebe i pro zemi. Jenomže za prvé hospodářský rozmach v Turecku není opravdu trvalý a za druhé Turecko v jiných oblastech za Evropou výrazně zaostává.
Cüneyt (34), hlídač parkoviště z Istanbulu
Mám příbuzné v Německu, ale nikdy jsem tam nebyl. Nejsem si jistý, jestli má Turecko do EU opravdu vstoupit. Když tady najednou všechno poběží podle unijních pravidel, nebude se to mnoha lidem líbit. Náš tradiční pouliční prodej mušlí, oblíbeného jídla kokoreč (ovčí střívko plněné vnitřnostmi) nebo grilovaných ryb pak bude zakázaný. To jsou ale tisíce pracovních míst! V současné době máme vlastně velmi silné hospodářství a je možné, že Turecko bez Evropské unie na tom bude dokonce lépe.
Merve (25), studentka práv a aktivistka v oblasti mezinárodního práva z Ankary
Už kvůli situaci v oblasti lidských práv a kvůli – doufejme – zlepšujícím se životním podmínkám jsem pro přistoupení k Evropské unii. Mám ale obavy, že naše očekávání se v tomto ohledu nenaplní. Vždyť přece ani v EU není všechno dokonalé. To jsme nedávno viděli na rasisticky motivovaných vražedných útocích v Německu.
Dora (28), pracovník univerzitní správy ve městě Eskişehir
Já bych byl rád v Evropské unii, už kvůli možnosti žít a pracovat v jiných zemích. V roce 1998 jsem byl v Anglii, dlouho předtím, než byla zahájena jednání s Tureckem o vstupu du EU. Mezitím ale v zemi najdete čím dál méně těch, kteří jsou pro. Trvá to prostě příliš dlouho! Kromě toho vnímá mnoho lidí Evropskou unii jako jakýsi klub křesťanů, ve kterém bychom my jako muslimská země nikdy nebyli uznáni za rovnocenné. Nakonec budou muset naši politici zvážit, jestli bude Turecko dál usilovat o EU, anebo jestli bude raději rozvíjet svou nezávislou (mocenskou) pozici na Středním východě.
K trvalému zvýšení zájmu tureckého obyvatelstva o členství v Evropské unii určitě nepřispěla přístupová jednání, která jsou zatím nejdelší a nejobtížnější v celé historii EU, ani hospodářský vývoj v Turecku a eurozóně a ani polarizující osobnosti v čele země. O tom, zda vůbec a za jakých podmínek bude nyní země dále kráčet trnitou cestou k plnému členství, rozhodnou v ideálním případě obě strany společně. Definitivní ukončení jednání, jak se zdá, už dávno není jen v rukou Evropské unie.
překlad: Yvona Vašíčková
Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
