Potřebuje člověk mít nějaké zvláštní schopnosti k tomu, aby mohl být kartářem či kartářkou, tedy něco jako šestý smysl?

Já tomu říkám šestý nesmysl. Nic takového totiž neexistuje, stejně tak jako neexistuje ani ďábel, ani bůh. Mezí nebem a zemí jsou informace, které můžeme číst všichni.

Když tedy neexistují nadpřirozené schopnosti, jak tedy dokážeme číst budoucnost? A podle čeho člověk pak sám cítí, co má smysl a co ne?

Karty nemluví o budoucnosti. Karty mluví o tom, co je teď, o tom, jakou má člověk povahu. Budoucnost si totiž ovlivňuje svými činy každý sám. Například když se narodí tři děti ve stejné porodnici, každé z nich má nějaké předpoklady, které z devadesáti procent určují jeho osud. Jsou to genetické, čili vesměs fyzické a psychické vlastnosti. Každé z těchto dětí má zhruba pětiprocentní šanci něco v životě měnit a posledních pět procent má v režii prostředí, které nás ovlivňuje a formuje. Každý tedy rozlišuje, co dává smysl a co ne po svém, a to na základě vlastního selektivního vnímání a interpretačních schopnosti. Ten šikovnější si časem uvědomí, že drtivá většina informací na světě je balast, který je potřeba smést pod stůl. To, co dává věcem smysl, je vlastně schopnost jednotlivce správně interpretovat znaky kolem sebe. A karty tedy nejsou nic jiného než takové znaky.

Proč používáte zrovna obyčejné karty a ne ty tarotové?

Používám i Tarot. Ale na tyto svoje obyčejné karty jsem prostě zvyklá. Taroty jsou významově mnohem bohatší a jsou symbolicky mnohem víc zatížené. Moje karty jsou mnohem - řekla bych - liberálnější.

Kdy jste v sobě objevila schopnost „číst osudy“ z karet?

Pracovala jsem na polské ambasádě jako právnička a přišla k nám tehdy mladá holka. Byla to příbuzná Romanovců, ruských carů, která stihla z Ruska utéct a změnit si jméno. To ona mě to naučila a byly jsme pak dlouho velké kamarádky. Až v důchodu jsem se kartám začala věnovat více.

Říkáte lidem všechno, co v kartách vidíte?

Všechno ne. Všechno totiž ani já sama nevidím. Ale mám jednu tragikomickou historku. Vykládala jsem karty své sousedce a viděla jsem, že jí bude dobře. Týden na to ji umřel manžel, který dlouhodobě trpěl závažným onemocněním. Přišla za mnou celá ubrečená a povídá: „Aničko, proč jsi říkala, že mi bude dobře, když se stalo tohle? Je to hrozný.“ A já povídám, ale to je přeci nesmysl. To je dobře. Ta smrt osvobodila jeho i tebe. Mimochodem od té doby se spolu už nebavíme.

Před chvíli jste mi řekla, že budoucnost nevěštíte, jak jste tedy mohla vědět, že se jí stane něco dobrého?

Ne, to je špatné pochopení, jde o to, že každý má určitý životní potenciál. Má hlavu a má v ní oči, dále má ruce, nohy, uši, nos a tak dále, a jeho osud je tedy téměř zpečetěn. Tuto informaci každý přenese na celý život, přičemž víc věcí člověk zapomene, než objeví. V různých životních obdobích člověka ovlivňuje konstelace znaků, která samozřejmě v obecné rovině určuje, v jakém stavu člověk žije a co z toho logicky vyplývá do toho, čemu lidi říkají budoucnost. Co je vlastně budoucnost? Tu si v podstatě vymysleli lidi stejně jako čas a jiné nesmysly. To, čemu my říkáme budoucnost, je něco, co je utkané z našich činů.

Jak lidi reagují na to, když jim čtete z jejich životů?

Já nemám kancelář, ve které bych poskytovala kartářské služby. Já se pohybuji ve veřejném prostoru, jsem stále mezi lidmi a nabízím jim možnost něco se o sobě dozvědět. Každý mimochodem na výklad reaguje jinak, protože platí – kolik lidí, tolik způsobů vnímání. Pro každého mají totiž pojmy jako je úspěch, láska nebo vztahy jiný význam. To, jak lidi reagují a na co se v průběhu vykládání karet ptají, mně samozřejmě pomáhá lépe rozumět „s kým mám tu čest“. Když vidím v kartách úspěch, kterého člověk může dosáhnout, pouze když bude dělat správné kroky, nemyslím tím za každou cenu úspěch vyjádřený v penězích. Úspěch je především schopnost naplnit ambice, které člověk má. Pro masového vraha to mohou být další oběti, pro spisovatele uznání. Jednoduché to není. To stejné platí o lásce. Láska neznamená jen rodinu, dětí, mazlíčky a nevím co dalšího, ale znamená to funkci lásky, kterou je člověk schopen přijímat a dávat.

Znamená to, že jste tedy spíše psycholožkou?

Sama nevím. Umím číst lidi a znaky kolem nich, tak nevím, co je to za obor. Ale jsem v prvé řadě člověk, který nade vše staví dobrotu a laskavost. Já jsem ráda, když se kolem mě lidí radují. Láska a štěstí je totiž to jediné, co můžeme dát, aniž bychom je sami měli.

Co tedy podle Vás by měli lidi dělat, aby ten svůj život vzali pořádně do svých rukou?

Karty pouze ukazují, jakou má člověk povahu. V kartách je možné vidět předpoklady a emocionální zdroje člověka. Někdo v sobě může mít královskou lásku, ale nikdy nepotká nikoho, s kým by ji mohl sdílet. Někdo zase může mít velké ambice, které ale nikdy nenaplní, protože je líný nebo si zvolil špatnou profesi. Aby člověk mohl vzít život do svých rukou, musí vždy dobře přemýšlet a naslouchat svému nitru a zvažovat zda se ubírá správným směrem. Nejdůležitější jsou ale nakonec konkrétní kroky nebo činy. Vždy totiž platí, že kdo nic nedělá, nic nemá.