Mistrovství světa ve fotbale 2022  „Největší symbolický úspěch moderního Kataru“

Brzy to vypukne: první mistrovství světa ve fotbale v zimě. Co se hostitele této sportovní akce, Kataru, týká, je hodně co kritizovat. Expert na země zálivu Sebastian Sons zastává k celé záležitosti konstruktivní a diferencovaný postoj – zároveň je podle něj třeba, aby Západ dával pozor na svoji přílišnou eurocentričnost. Jakou roli by měl a bude Katar ve světě hrát? Rozhovor o fotbale, zemním plynu a pracovní migraci.

Vzpomínáte si, jaká byla Vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že mistrovství světa ve fotbale se bude konat v Kataru?

Byl jsem samozřejmě překvapený, ale pomyslel jsem si pak, že je to chytrý tah, jak dát arabsko-islámskému světu možnost zorganizovat mistrovství světa. Bylo to oznámeno v prosinci 2010 krátce před vypuknutím arabského jara [17. prosince, pozn.red.]. Říkal jsem si tehdy, proč nebyla vybraná jiná země, kde je fotbal běžnější záležitost jako třeba Egypt. Skrze arabské jaro se ukázalo, že neexistuje vůbec tolik míst, kde by se MS v arabském světě mohlo konat.

„Na jedné straně politici, média a občanská společnost masivně kritizují porušování lidských a pracovních práv v Kataru. Na straně druhé německé firmy s katarským státem uzavřely miliardové smlouvy ohledně výstavby infrastruktury potřebné pro konání MS. Na jednu stranu požadují fanouškovské iniciativy bojkot MS, na straně druhé evropský fotbal bez Kataru jakožto investora vůbec není myslitelný,“ píšete ve svojí knize. Kritizujete také „moralizující světonázor“ a „vyžadovanou interpretační svrchovanost“ Západu. Jak této dvojité morálce rozumět?

Právě jsem se vrátil z Kataru a tam jsou jednomyslně názoru, že jde o nefér jednání, kritika je vnímána jako eurocentrická. Existují dvě roviny kritiky: jedna se týká globalizovaného, komercionalizovaného fotbalu a tím pádem svazu FIFA. Kritizovat Katar jakožto organizátora je mimo mísu, protože jde vlastně o svaz FIFA a jeho organizační modality. Obřím problémem světového fotbalu ale není Katar, je to pouze jeho symptom.

Druhou rovinou je otázka, co vlastně kritizujeme. Slýcháme o údajné nedostatečné fotbalové kultuře a tradici, konání MS v zimě a zákazu konzumace alkoholu na místě, to je zase kulturní perspektiva. Z mého pohledu je to problematické, protože Západ si tak nárokuje interpretační suverenitu nad MS a tím pádem chápu to, že je nám vytýkaný eurocentrismus.

Smyslem MS není konat sportovní akci jen podle západních pravidel. V zemích zálivu hodně lidí fotbal miluje a i když možná s Katarem jakožto organizátorem nesouhlasí, mají tamní obyvatelé stejně radost, že se v arabsko-islámském světě konečně bude konat MS.

Katar a mezinárodní fotbal se staly neodlučitelné. Jak to že má tak malá země zálivu tak velkou potřebu se plést zrovna do tohoto sportu?

To není žádná nová potřeba, je v souladu s moderní historií Kataru. Už dva roky před získáním nezávislosti na Britech v roce 1971 podal Katar žádost o přijetí do FIFA. V 90. a především nultých letech se do sportu investovalo hodně peněz a snahy a organizace Asian Games v roce 2006 posílila sebevědomí, až vzniklo organizační a logistické sebevědomí, že se o konání MS mohou ucházet. To je prozatimní vrchol a největší symbolický úspěch moderního Kataru, že zvládl se jako velmi malá země dostat na mapu světa.

Je potřeba si uvědomit, že jde o zemi v sandwichové pozici mezi Íránem a Saúdskou Arábií, která historicky vzato vždy musela dbát na to, aby ji velmoci nezničily. Katar nemá demografickou ani geografickou velikost, nemá údernou armádu, potřebuje tedy jiné prostředky, jak se chránit: sport, věda, kultura a diplomacie. Sport lidi sjednocuje, lze tak zvýšit stupeň popularity a také je ekonomicky atraktivní pro investory.

Jakou roli hraje potřeba vyniknout vedle sousedních zemí a vedle světové veřejnosti?

Katar se jakožto malá země musí často bránit vůči expanzivním snahám například Saúdské Arábie. Nejvýraznějším příkladem je takzvaná krize v Perském zálivu v letech 2017-2021, kdy Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Suúdská Arábie a Egypt  vyhlásily pozemskou, mořskou a vzdušnou blokádu s cílem Katar vykázat do patřičných mezí. Katar je zahraničně politicky relevantní, protože s Íránem spolupracuje na pragmatické rovině, kromě toho nejdůležitější americká vojenská základna regionu je právě v Kataru.

A aby se Katar mohl chránit před externími ohroženími, investoval nejen do MS, ale také do mnoha ostatních projektů a iniciativ, aby si zajistil nenahraditelnost. V případě krize v Perském zálivu se to také podařilo.

Sebastian Sons, expert na arabské monarchie zálivu: „MS by mohlo skýtat příležitost so porozhlédnout, jak se vlády různých zemí obohocují, proč je pro tolik lidí migrace nutná.“ | Foto: © Michael Hoang

Jak to vypadá s německo-katarskými vztahy? Tvrdíte, že až do roku 2019, tedy krátce před pandemií, bylo Německo po USA a Číně třetím nejdůležitějším obchodním partnerem Kataru.

Vztahy mezi Německem a zeměmi zálivu v minulosti spočívaly většinou v ekonomických partnerstvích, šlo o obchod a katarské investování v Německu, kde je Katar momentálně poměrně významně zastoupen díky svým investičním fondům nebo třeba Qatar Airqays, sponzor fotbalového klubu Bayern München.

V mezičase je Katar vnímán také jako politický a strategický aktér. Kvůli rešerším pro moji knihu jsem hovořil s několika diplomaty a zaměstnanci Ministerstva zahraničních věcí a ptal se jich: Jak byste Katar ohodnotili oproti ostatním zemím zálivu jako Saúdská Arábie z německého pohledu? Všichni řekli, že rozhodně by ho umístili na první místo. To samozřejmě není žádný reprezentativní průzkum, ale kvůli nalezištím LPG a na základě spolehlivosti, která se projevila kupříkladu díky konstruktivní roli, kterou Katar sehrál při evakuaci z Afghánistánu, se Katar stává v současnosti pro Německo méně problematickým partnerem – ve srovnání třeba se Saúdskou Arábií.

Hlásáte, že německá politika vůči zemím zálivu by se měla vzhledem k válce na Ukrajině změnit. Jak to spolu souvisí?

Úzce. Válečný konflikt na Ukrajině nám v Německu ukázal, jak moc jsme na ruském zemním plynu závislí. Dodavatele energií je třeba diverzifikovat a když se člověk po světě porozhlédne, skončí velmi rychle u zemí zálivu. Především Katar je jedním z nejdůležitějších producentů zemního plynu a LPG na světě a má pověst spolehlivého obchodního partnera. To, že ministr průmyslu Habeck a spolkový kancléř Scholz podnikli cestu do zemí zálivu, ukazuje také to, že tento region hraje zásadní roli, což je z pragmatických i hospodářských důvodů pochopitelné. To ale skrývá riziko, že kvůli takzvané realpolitice se bude leccos přehlížet, heslo lidská práva. Nejde jít z jednoho extrému do druhého tím, že lidská práva při spolupráci se zeměmi zálivu vůbec nebudou diskutována. Hledal bych zlatou střední cestu: v jakých oblastech lze konstruktivně spolupracovat, aniž by se zradily hodnoty? A v tu chvíli se pozná naléhavost. Nejen kvůli váce, ale také kvůli MS, bude  nyní pozornost poprvé více zaměřená na země zálivu. Je třeba vést diferencovanou a věcnou debatu ohledně toho, jak s problematickými partnery dělat politiku, aniž bychom dospěli k podobné závislosti, jako je ta na Rusku.

Fotbalový funkcionář a někdejší prezident FC Bayern München Uli Hoeneß nedávno v pořadu „Doppelpass“ řekl, že pracovní podmínky v Kataru jsou nyní lepší. Zároveň koluje informace, že na stavbě MS zemřelo kolem 6 500 zahraničních dělníků.

Připadá mi vtipné, že se mě lidi teď v rozhovorech ptají na Hoeneße, to jsem si opravdu nikdy nedovedl představit. [lacht] Jak velké je utrpení pracovních migrantů a jak se to projevuje na mrtvých při stavebních pracech? Podle argumentace, kterou zastává i Hoeneß, došlo ke Kataru k pokroku, zavedly se reformy pracovního práva, což je třeba ocenit. Hoeneß a katarské vedení používají stejnou argumentaci, a sice že je třeba Katar vnímat v regionálním srovnání s Kuvajtem, Saúdskou Arábií nebo Spojenými arabskými emiráty, kde k žádným zlepšením nedošlo. To je takzvaný whataboutism, lidé se tak zkouší přehodit zodpovědnost na jiné země. Politicky je to legitimní, v diskurzu je to ale problematické.

Problematická jsou ale také čísla, právě protože příčiny smrti jsou jen těžko pochopitelné. 15 000 mrtvých, což je číslo, které původně kolovalo, je hon za senzací, aby se skandál kolem MS dramatizoval. Počet 6 500 je realističtější, což však zahrnuje všechny v Kataru zemřelé cizince, nezávisle na tom, jestli zemřeli při stavbě MS nebo ne. Ale diskuse, kolik lidí zemřelo, jsou spíše politické a mediální než vhodné, protože každý jeden mrtvý pracovní migrant je příliš mnoho. Jde spíše o otázky, proč lidé umírají a co se děje s jejich příbuznými v jejich rodných zemích. Na to musí Katar reagovat, ale nejen Katar, ale všichni, kdo z tohoto strukturálního vykořisťování profitují.

Základem pro vykořisťování pracovních migrantů je systém Kafala, jak píšete ve svojí knize. Můžete krátce vysvětlit, co to je?

Jedná se opatrovnický respektive ručící systém, který je zakotven ve zvykovém právu všech zemí zálivu a pochází z doby beduínů, kteří poskytovali ochranu cizincům. V době britské nadvlády byl tento systém instrumentalizován a institucionalizován, aby se usnadnil nábor pracovních migrantů. V současné době se jedná o mocenský systém mezi ručícím, tedy zaměstnavatelem, a migrantem. Bez souhlasu ručitele migrant nemůže změnit svého zaměstnavatele nebo opustit zemi, někdy je dokonce zabaven jeho pas.

To je jedna možnost, jak dochází ve velkém k vykořisťování. Obzvlášť u pomocníků/nic v domácnosti je to obrovský problém, který dlouho nebyl nijak právně regulován. Tito lidé jsou vystaveni týrání, znásilňování a kradení mzdy, částečně se jim upírá lékařská péče jako například očkování proti koroně. Mnozí systém Kafala vnímají jako pokračování moderního otroctví. Vláda tvrdí, že z velké části byl systém zrušen. Ale problém tkví v zavedení právních reforem, kvůli čemuž se de facto o zrušení nedá hovořit.

Co říkáte na projev zástupce fanoušků Daria Mindena, který katarské velvyslanectví konfrontoval tématem absence práv pro queer lidi? Jak v Kataru rezonoval, měl vůbec nějaký dopad?

Byl jsem v době projevu Daria Mindena zrovna v Kataru, kde projev vyvolal rozruch. Podle oficiálních vyjádření jsou lidé jakékoli sexuální orientace v Kataru vítaní, dokud „respektují kulturu“. Já a hodně ostatních to považují za problematické, protože sexuální orientace není žádná kultura, ale lidské právo. V Kataru je spousta lidí nespokojená s výčitkou, že jsou homofobní, tvrdí, že jde nezávisle na sexualitě a pohlaví o veřejné dávání náklonnosti na odiv. Znám homosexuály žijící v Kataru, kteří vědí, že se nemohou vyoutovat, zároveň ale říkají, že v soukromí nezažívají žádná omezení. Homosexualita je trestná, v posledních letech už ale nebyly vykonány žádné rozsudky. To nemá nic omlouvat, chci jen dát vhled do katarské perspektivy.

V zásadě jde o argument dvojí morálky: všichni víme, že fotbal je homofobní a hodně fotbalistů má šílený problém se vyoutovat, v Německu to zatím udělat jen Thomas Hitzlsperger getan. Katar říká: kritizujete nás, ale ve fotbale to vlastně vypadá tak a tak a že z nás děláte obětního beránka, je islamofobní argument. Vést diskusi o právech LGBTQIA osob je důležité, aby se poukázalo na nedostatky, ale je to také opět znak eurocentrické debaty.

Na MS v lehké atletice, které se v roce 2019 konalo v Kataru, bylo na stadionech jen velmi málo diváků. Myslite si, že zájem bude při tomto MS větší? Nebo je MS velkoakce řízená politickými zájmy, která nezrcadlí zájem obyvatel?

To je komplexní otázka. Musíme si nejdříve uvědomit, kdo v Kataru vůbec fotbal konzumuje. Z 2,8 milionu katarských obyvatel je to jen 300 000 katarských občanů, zbytek jsou především pracovní migranti z Nepálu, Bangladéše a Pakistánu, kde je populární sípše kriket. Katarští občané jsou sice nadšení fotbaloví fandové, ale na stadion nechodí, protože v Kataru nejsou zvyklí na davy; na fotbal se spíše dívají s kamarády a rodinou domu u televize.

Podle předběžných statistiky většina fanoušků dorazí z Latinské Ameriky – především z Mexika –, USA a Spojeného království a ze sousedních zemí, tedy z Íránu a Saúdské Arábie, kde se obě mužstva kvalifikovala. Bude napínavé sledovat, kdo si může dovolit do Kataru jet a kdo se rozhodne pro bojkot. V zásadě se počítá s vyprodanými stadiony, nejen na papíře, ale také v řadách. Hovořil jsem s mnoha lidmi, co mají hned více vstupenek, zatímco jiní vůbec nechtějí cestovat do Kataru, protože mají strach, že nebude fungovat logistika a Katar si utrhne ostudu.

Toto MS je něco zvláštního, protože se ještě žádné nekonalo na tak malé ploše, protože jde o islámsko-arabsko zemi, protože roli hraje roční doba, přece jenom se MS bude konat v klasické době evropských dovolených, a také protože debata už předem lidi odstrašila.

Co je vaše přání směrem k Západu, speciálně k Německu, aby se mimo MS stalo?

Němečtí politici by na veřejnosti v Německu a zemích zálivu měli lépe komunikovat, co je politicky proveditelné, kde existují společné zájmy co se hospodářství, bezpečnostní politiky a rozvojové spolupráce. V současné fázi je důležité veřejnosti kriticky a konstruktivně zprostředkovat, proč jde o ekonomicky zajímavý region, nejen kvůli energie, ale také jiným aspektům, které vyjmenovávám i v mojí knize: rozvojová politika, migrační management, kulturní výměna, obnoviteln energie, masové sporty.

Musí se také komunikovat, kde vede hranice. Z mojí perspektivy je to především otázka zbrojního exportu. Existují požadavky intenzivněji dodávat zbraně. Považuji to za chybu, protože Německo by tak promarnilo svoji věrohodnost, kdy se na jednu stranu vyzdvihují morální hodnoty, ale na druhou stranu se dodávají zbraně, o kterých se neví, v jakých (budoucích) konfliktech budou použity.

Poslední otázka: Jste pro bojkot MS?

Skutečný bojkot se konat nebude, o tom by se muselo rozhodnout přímo po udělení práva konat MS před dvanácti lety, není už je moc pozdě. Mám respekt z každého osobního nebo institucionálného bojkotu, pokud se děje z pochopitelných důvodů. Já osobně si ale myslím, že to nic nepřinese, protože situaci pracovních migrantů to nezlepší.

Je potřeba vést globální diskusi, aby se rozkryly komplexní vykořisťovací struktury, které zahrnují země, odkud pochází tito pracovní migranti, pracovní agentury a neuvěřitelně mnoho profitujících. Něco takového se děje jen velmi málo. MS by mohlo skýtat příležitost so porozhlédnout, jak se vlády různých zemí obohocují, proč je pro tolik lidí migrace nutná. A: když se k tomuto tématu nějaký sportovec produktivně vyjádří, že za to nedostane za uši.
 

říjen 2022