Radio Ntombi Langa  Budoucnost Afriky je ženská!

Nomazulu Thata (66) žijící v Brémách chce zavést rozhlasové vysílání pro ženy v Africe. Radio Ntombi Langa má umožňovat osvětu a empowerment speciálně pro ženské obyvatelstvo. Název byl zvolen cíleně: Ntombi je v překladu „dívka“, Langa zase „slunce“.

Témata Radia Ntombi Langa jsou ožehavá, žádný příjemný povrchní poslech – ale prostě reflektují životní realitu mnoha žen v Africe. „Hovoříme o obřízce, genderově podmíněné, násilí, nucených sňatcích, femicidě (označení pro vraždu ženy spáchanou kvůli jejímu pohlaví - pozn.red.).“ Projekt má také šířit osvětu ohledně toho, aby se citlivá ženská témata probírala bez tabu, cílem je posílit společenskou a ekonomickou pozici žen a také přispět k lékařské osvětě. Ženám by se mělo poskytnout více sebevědomí, aby si mohly trvat na svých právech.

Koncept je jasný, základní technické vybavení k dispozici a některá témata už předpřipravená: „Právě se ocitáme v testovací fázi,“ popisuje Nomazulu. První příspěvky budou zveřejněny ve formě podcastu na internetu. Od července by pak měly být k dispozici na internetu.

Momentálně Nomazulu a její tým hledají vhodné prostory. Kromě toho shání finanční prostředky na provoz, zkouší získat dotace, protože jedním z cílů je Nomazulu je umožnit svému týmu profesionální žurnalistické vzdělání. Peníze na základní technické vybavení získaly díky crowdfundingové kampani. Ntombi Langa začne vysílat nejprve jako webové rádio, je to rychlejší a lze to realizovat i s minimálními financemi. Dlouhodobým cílem však je vysílat po rozhlasových vlnách.

Rezignace nepřichází v úvahu

Momentálně Nomazulu bojuje i s každodenními problémy. Uprostřed našeho rozhovoru jí zvoní telefon. „Pardon, to musím vzít,“ omluví se a brzy se dozvídá dobré zprávy z Úřadu práce. Jedna z jejích kolegyň dostala místo ve školce pro svoje děti a také peníze na to. Je potřeba jen vyřídit papírování.

Zároveň se Nomazulu snaží o to, aby tato mladá žena mohla začít žurnalistické vzdělání. Financování ovšem zatím není zcela jisté. Nejdříve tu byla od Úřadu práce snaha této mladé ženě zprostředkovat zaměstnání v pečovatelství. „Velmi talentovaná žena hovořící několika jazyky – z Afriky.“ Nomazulu vzdychne. „Je údajně jednodušší jí najít práci v pečovatelství místo využít její potenciál.“ Rezignace pro ni ovšem nepřichází v úvahu. Nomazulu využívá svoje kontakty, pořádá osvětové akce, žádá o dotace a byrokratickými překážkami se nenechá zastrašit, také spolupracovnice zůstávají motivované a optimistické. „Znovu a znovu potkávám lidi, kteří jsou připraveni pomáhat druhým.“

Tento projekt je úzce spojený s biografií Nomazulu – a cesta, kterou ušla, vychází podle jejího názoru z existence takových lidí. „Ntombi Langa“ je reálná osoba, za níž se schovává Nomalizo Ntombi Langa-Royds. „Jí a její rodině vděčím za mnohé.“ Nomazlu Thata (66) žijící v Brémách chce zavést rozhlasové vysílání pro ženy v Africe. | Foto: © privat

„V NDR mi vrátili důstojnost“

Nomazulu se narodila v Zimbabwe, které bylo tehdy ještě britskou kolonií a nazývalo se Rhodesie. Její matka byla politicky aktivní. Také proto musela brzy opustit svoji zemi sužovanou válkami za nezávislost a osvobození, říká Nomazulu. V Zambii, která se Zimbabwe sousedí, vystudovala střední školu (zakončenou zkouškou srovnatelnou s maturitou). Ale tam ji také dostihla válečná vřava. Kromě toho došlo ke zneužívání a násilí v uprchlickém táboře, kde bydlela. Nálet na tento tábor přežila jen díky tomu, že v té době byla mimo tábor. Když jí bylo dvacet, byla nějakou dobou bez domova a bojovala s velkou nejistotou, co s ní bude. „Poté mě přijala rodina Nomalizo. Chránili mě a já opět získala trochu perspektivy.“ Nomalizo a ona jsou stejně staré. „Říkáme pořád: jsme sestry, i když nejsme příbuzné.“

Rozhodujícím zvratem v jejím životě byla Honeckerova státní návštěva Zambie. Nomazulu získala stipendium na studium v NDR a absolvovala vyučení v technice surovin. „Samozřejmě je potřeba vnímat Honecker a NDR dnešní perspektivou,“ konstatuje Nomazulu. „Ale pro mě to byly nejlepší časy mého života. Pryč od občanské války a násilí, byla jsem najednou v bezpečí. Vrátila se mi důstojnost. To mi pořád nikdo nevěří. Ale pro mě je důležité to říct.“

Po absolvování vysoké školy ve východním Německu studovala metalurgii na TU v Berlíně – v západní části města. Stěhování z východu na západ byl pro ni ještě jednou „skutečný kulturní šok“. Žila divokým nočním životem, říká Nomazulu se smíchem, otěhotněla. Její přítel, který zrovna dostudoval medicínu, se do Tanzánie vrátil sám. Ona ještě se studiem nebyla hotová. Nemohl na ni počkat? Nomazulu se směje nahlas: „Počkat? Na ženu?“

„Můj způsob, jak se odvděčit“

Nomazulu v následujících desetiletích cestovala po světě, žila mimo jiné v jižní Africe a Londýně. V roce 2011 se vrátila do Německa. Pracovala jako učitelka chemie v Brémách, kde se také politicky angažuje, mimo jiné kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v Brémách za feministickou stranu Die Frauen. Začala také psát pro africká online média, píše politické eseje, vlastní memoáry, životopisy jiných žen, které měly podobnou cestu životem. V Brémách pak vznikl také nápad na Radio Ntombi Langa. Název je projev úcty ke kamarádce z mládí, s níž má dosud kontakt. „Často si telefonujeme a když mě napadlo rádio založit, hned jsem jí zavolala,“ vypráví. „Hned souhlasila s tím, že její jméno můžu použít.“ Ntombi Langa je její pokus se odvděčit, vysvětluje Nomazulu, která je už v důchodu. Jde jí o to dělat osvětu, informovat, konfrontovat. „Chci Africe něco dát, když už se tam fyzicky vrátit nemohu.“

„Zní to ironicky, když to říkám zrovna já,“ uvědomuje si Nomazulu. Protože návrat do Zimbabwe vzdala – vlastně. „Mí přátelé, moje práce, moje zázemí, to všechno mám v Německu.“ Racionálně si to uvědomuje. Do jejího srdce ale toto rozhodnutí zatím zcela nedoputovalo. „Co hlava ví a co chce srdce, mohou být dvě zcela odlišné věci.“

„Evropa není nebe!“

Žije skutečně přesně ten život, po jakém spousta mladých Afričanů/ek touží, uvědomuje si Nomazulu. Zároveň byly její výchozí podmínky naprosto odlišné: bezpečně odcestovala do NDR, kde měla domluvené místo k vyučení. Takové podmínky má málokdo. Miliony lidí trpí válkou, vyhnáním, suchem. „Dostávají mylné informace o Evropě a myslí si, že je to tu nebe na zemi. Samozřejmě že podmínky v Evropě jsou ve srovnání s Afrikou mnohem lepší – ale ne tak ideální, jak se lidem vypráví.“ Nomazulu líčí, že mezi mladými lidmi v Africe tato domněnka panuje. „Správný, dobrý život je jinde.“

Pak hrozí následující scénář, vypráví Nomazulu: lidé dají našetřené peníze převaděčům/kám, a kdo si něco takového nemůže dovolit – a to platí především pro ženy – , vyráží na cestu do Evropy na vlastní pěst. Ženy jdou pěšky Saharou, stávají se oběťmi banditů, jiné skončí v nevěstincích nebo jako otrokyně v Dubaji bez jakýchkoli práv. Obchoduje se tu s orgány. Hodně žen prostě zmizí. Když mají štěstí, dorazí do Lampedusy – a když pak zase mají smůlu, tak je pošlou zpátky. Když zůstanou, mají často problém při hledání zaměstnání a samozřejmě musí zakoušet rasistické zacházení. „Chci informovat,“ vysvětluje Nomazulu. „Chci, aby lidé věděli, do čeho se pouští. A že na ně v Evropě nikdo nebude čekat s otevřenou náručí.“

„Ženy drží rodinu pohromadě“

Hodně afrických mužů opouští svoji zemi, aby našli práci na jihu nebo severu, říká Nomazlu. Pak jsou to ženy, které rodinu drží pohromadě. Hospodaří na pozemku, vychovávají děti, síťují se, často vybudují neformální byznys, který funguje na principu „kup, vyměň a prodej“. „Ženy všechno drží pohromadě,“ popisuje Nomazulu, „nedá se tedy potom říct: Budoucnost Afriky je ženská?“ Asi tak jednou ročně pak muž prý přijíždí domů a očekává, že se s ním bude jednat jako s hlavou rodiny. Patriarchální struktury přetrvávají. „Jenže ženy rodinu zcela samozřejmě drží pohromadě, jsou neuvěřitelně výkonné, starostlivé, kreativní ohledně shánění peněz.“ Nomazulu jde o empowerment a reframing. „Chci, aby se ženy na sebe dívaly jinak. Aby viděly, co všechno zvládají. Aby své děti vychovávali s tímto novým vhledem.“

Nomazulu se vědomě rozhodla, že se s otcem svého syna nerozejde, aby nemusela ukončit studium a jít s ním do Tanzánie. Hodně jejích kamarádů/ek to nechápalo – jak mohla říct ne vztahu s lékařem. Měla ho ráda, vysvětluje Nomazulu, ale zároveň to byl muž s patriarchálními názory. To se projevovalo už tehdy. Jejímu synovi je dnes třicet let, je doktorandem v oboru biologie na Univerzitě v Marburku a Nomazulu o něm vypráví s hrdostí – i sama na sebe: „Když se na něj podívám, říkám si: je to taky částečně moje zásluha.“

Osvěta místo poučování

Momentálně má rozhlasový projekt Ntombi Langa čtyři spolupracovnice:  Jackie Touleque, Faustina Anobila, Eghe Agbontaen Okungbowa a Elidah Tshabangu. Vysílat by se mělo anglicky, francouzsky, portugalsky a německy. „Samozřejmě jsou to koloniální jazyky,“ vypráví Nomazulu, „ale také oficiální jazyky některých afrických zemí.“ Jde tu především o praktický aspekt: „Těmto jazykům se rozumí.“ O různé regionální dialekty, dodává s mrknutím, se postará, jakmile budou mít k dispozici více peněz.

Nomazulu by chtěla Ntombi Langu především rozjet, vnímá sama sebe jako iniciátorku. „Žiju téměř čtyřicet let v Evropě. Jak bych já mohla být tou správnou osobou, která ženám v Africe vysvětluje, jak mají žít svůj život?“ Nomazulu nechce poučovat, chce iniciovat výměnu. Chce, aby se ženy síťovaly, navzájem informovaly a dodávaly si tak empowerment – v ideálním případě se pro tyto nápady nadchnou i muži. Proto je pro ni důležitý tým plný profesionálně vyškolených mladých novinářek. „Doufám, že projekt povedou dál, až se já stáhnu.“

Koncept je feministický, mířen je ale na všechny

Je Radio Ntombi Langa feministický projekt? Nomazulu přemýšlí. „Je to ženský projekt,“ řekne potom. „Samozřejmě koncept je feministický, ale ženy, které chce zasáhnout, žádné feministky nejsou. To si často vůbec nemohou dovolit.“

Brzy odstartuje další crowdfundingová kampaň, aby projekt mohl začít. Nomazulu má velké vize: „Chci, aby jednoho dne každá žena v Africe mohla na obyčejném rádiu chytit Ntombi Langa a jinak se dívala na sebe a svůj život.“

duben 2023