Zkušenosti žen v českém zdravotnictví  Jste hysterická, vemte si ibalgin

Dvakrát větší šance smrti po infarktu než u mužů, toxické kovy v tamponech, nebo předepisování léků podle studií dělaných pouze na mužích. Ženy se ve zdravotnictví musí potýkat s mnoha, často neviditelnými, překážkami. Ty v některých případech vedou i ke smrti, které by se ale dalo předejít. 

„Nic vám není, nebuďte hysterická.“ Věta, kterou si za svůj život vyslechla alespoň jednou většina žen. Slovo hysterie totiž pochází z řeckého slova děloha. Ženská hysterie byla kdysi běžnou lékařskou diagnózou pro ženy, která se uplatňovala vždy, když ženy projevovaly „nevhodné emoce“, jako je úzkost, hněv, a dokonce i sexuální touha. Po staletí se věřilo, že příčinou „hysterických“ příznaků ženy je samotná děloha.

Například rozhovory s chronicky nemocnými ženami v rámci australské studie z roku 2022 odhalily, že v rámci diagnostického procesu bylo běžné, že ženám byla nejprve stanovena jako diagnóza psychická nemoc a teprve poté jim byla stanovena nová diagnóza fyzického onemocnění. Nesprávná psychologická diagnóza byla pak ale ještě větší překážka při získávání správné diagnózy. 

Jiná studie z roku 2008 zjistila, že ženy, které přišly na pohotovost se silnou bolestí žaludku, musely čekat téměř o 33 procent déle než muži se stejnými příznaky. Ženy mají také sedmkrát vyšší pravděpodobnost nesprávné diagnózy a propuštění z nemocnice uprostřed infarktu než jejich mužské protějšky.

Nejčastěji je to proto, že lékaři nerozpoznají ženské příznaky, které se mohou od těch mužských značně lišit. Pouze jedna z osmi pacientek s infarktem uvádí, že pociťuje bolest na hrudi, což je klasický varovný příznak u mužů, 71 procent žen má ale příznaky podobné chřipce. Přitom srdeční nemoci jsou hlavní příčina úmrtí žen, postihují jednu ze tří a ženy mají také dvakrát větší pravděpodobnost smrti po infarktu než muži. 

Ve filmu Jentl z roku 1983 hraje Barbra Streisand mladou Židovku v Polsku, která se vydává za muže, aby získala vzdělání. Předloha filmu se dostala do lékařské terminologie jako „Yentl syndrom“, který popisuje jev, kdy jsou ženy špatně diagnostikovány a špatně léčeny, pokud jejich příznaky nebo nemoci neodpovídají příznakům nebo nemocem mužů.

Plavková medicína

Výzkum v oblasti zdraví žen je stále nepřiměřeně zaměřen na reprodukční části těla, zejména na těhotenství. Tomuto přístupu se přezdívá „bikini medicine“ (plavkové zdravotnictví) a vychází z mylného přesvědčení, že zdraví žen se od zdraví mužů liší pouze v oblastech prsou a dělohy.  

Přitom ale existuje mnoho nemocí, které jsou znepokojivě častější u žen, a medicína zatím nezjistila proč. U žen je až čtyřikrát vyšší pravděpodobnost výskytu migrény a chronické únavy, dvakrát vyšší pravděpodobnost výskytu Alzheimerovy choroby a deprese. Nekuřačky mají také třikrát vyšší pravděpodobnost onemocnění rakovinou plic než nekuřáci muži. Kromě toho bude v příštích 20 letech výskyt rakoviny u žen stoupat téměř šestkrát rychleji než u mužů. 

Lékařské koncepty většiny nemocí totiž vycházejí z chápání mužské fyziologie. Základní výzkum obvykle není určen ke studiu vlivu pohlaví na onemocnění. Studie na zvířatech obvykle využívají samce nebo neurčují pohlaví, pokud jsou zahrnuty samice.
Například v roce 1977 FDA (americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) nařídil vyloučit z účasti na klinických výzkumech ženy v plodném věku (důvodem bylo riziko poškození plodu, pokud by žena během studie otěhotněla). Samice myší byly také z velké části vyloučeny kvůli mylné představě, že menstruační cykly jsou pro výzkum příliš proměnlivé. Toto nařízení bylo zrušeno až v roce 1993. 

V roce 1989 vyšla přelomová studie Harvard univerzity, která zjistila, že užívání aspirinu každý druhý den snižuje riziko infarktu o 44 procent u lidí starších 50 let, a začala být hojně předepisována oběma pohlavím, přestože byla provedena výhradně na mužích. V roce 2005 vědci zveřejnili novou studii, a vyšlo najevo, že aspirin u žen mladších 65 let jako prevence proti infarktu nefunguje.  

U žen je také o 50-75 procent vyšší pravděpodobnost nežádoucích účinků léků na předpis než u mužů. Dříve se mělo za to, že většina těchto reakcí je způsobena rozdíly v tělesné hmotnosti – nový výzkum však ukázal, že ženy přece jen nejsou pouze miniatury mužů. 

Ženy přece auta neřídí, nebo?

Ženy jsou znevýhodněné i při řízení aut. Figuríny na crash testy aut, které se začaly používat v roce 1970, byly až do roku 2022 vyráběné pouze podle mužského těla. Občas se používala i „ženská verze“, která byla ale jen zmenšenina té mužské. I tak ale neexistují žádné mezinárodní předpisy, které by výrobcům nařizovaly používání této nové ženské figuríny. 

U žen je také 73 procent vyšší pravděpodobnost, že budou zraněny v případě čelního nárazu než u mužů. Vzhledem k morfologii jejich krku a konstrukci krčních opěrek v automobilech je u nich také dvakrát vyšší pravděpodobnost, že při nehodě v této oblasti utrpí zranění.

Kromě řízení se ženy musí potýkat s překážkami, i co se menstruace týče. V červenci 2024 vyšlo najevo, že tampony obsahují toxické kovy, jako je olovo nebo arsen. Je to první studie vůbec, která zkoumala přítomnost toxických chemikálií v tamponech. Zjistili, že kovy byly přítomny ve všech typech tamponů, ať už se jednalo o evropské, americké, organické, či ty nejlevnější. 

Bolesti břicha, to jsou přece tikající biologické hodiny

Situace není lepší ani v českém prostředí. Zástupkyně organizace Endotalks Alice Řezníčková, která se věnuje endometrióze, říká: „Hlavním příznakem endometriózy je bolestivá menstruace. Mnoha ženám lékaři opravdu říkají, že je to normální, že si mají vzít ibalgin. Taková perlička byla žena, které řekla doktorka, že jí bolí břicho, protože to jsou biologické hodiny, protože její tělo chce otěhotnět. Pak jí našli rozsáhlou endometriózu.“ 

„Je tu zakořeněný pocit, že ženy jsou hysterky, že přehání, a naopak muži se vše snaží vydržet. A když už jdou muži k lékaři, tak určitě musí mít nějaký problém. Zároveň v Česku nejsou na endometriózu žádná data, studie a ani dostatek odborníků, na vyšetření čekají ženy i půl roku a třeba mimo Moravu a Slezsko bylo donedávna jen jedno certifikované centrum, a to v Praze,“ dodává Alice. 
Dlouhé čekací lhůty potvrzuje i mladá studentka Eliška. Po prodělané infekci ji začala nepřetržitá bolest v oblasti dělohy. První volný termín na objednání se do specializovaného centra Urogynekologie v pražské nemocnici U Apolináře byl ale v březnu 2025, tedy skoro rok od Eliščina telefonátu. 

Podle fyzioterapeutky Marie probíhá celkově v oblasti gynekologie velmi málo výzkumu. Americká studie zjistila, že co se týče financování výzkumu léčby rakoviny, na prvním místě se umístila rakovina prostaty (postihuje pouze muže), zatímco rakovina vaječníků na místě desátém. Podle londýnské Imperial College jde na výzkum těhotenství, porodu a ženského reprodukčního zdraví méně než 2 procent financí.
Adéla O., místopředsedkyně pacientské organizace Ehlers-Danlosův syndrom a syndrom hypermobility, která se zároveň zabývá také národní a evropskou pacientskou advokacií, má podobné zkušenosti: „Trvalo 15 let, než jsem se dostala k oficiálním diagnózám, zejména proto, že jsem celou tu dobu slýchávala, že jsem vystresovaná žena, že jsem si vybrala těžkou vysokou školu, těžká studia, že jsem hysterická, hypochondrická, moc se sleduju a tak dále, což je bohužel u žen velmi časté. Mé problémy byly celou dobu sváděny na psychiku, bylo mi řečeno, že mám vše v hlavě, nikdo se fyzickými symptomy nezabýval.“ Celou tu dobu se ale jednalo o vzácné onemocnění – Ehlers-Danlosův syndrom.

„Ztratili jsme tím hodně času, mnoho let, během kterých jsme celé ty roky místo minimalizování problémů mohli řešit adekvátní medikace a hledat management velmi komplexních, limitujících symptomů. Kdyby zdravotní systém mé problémy nezpochybňoval, nebyla bych dnes již v takovém nepříznivém stavu, v jakém jsem,“ dodává Adéla. 

Na to jste moc hezká

Mnoho oslovených žen se zároveň po opakovaných negativních zkušenostech ve zdravotnictví potýká s nedůvěrou k doktorům a úzkostem, pokud k nim musí jít. 

„Já bych to označila za medical trauma (trauma ze zdravotnictví). Jedná se především o psychické následky, například strach z lékařů, problémy s chozením k lékařům, vracející se vzpomínky, chronický stres, sebe zpochybňování a problémy věřit sama sobě, což samozřejmě dále činí člověka zranitelného vůči dalšímu znevažování. A celkově psychicky i fyzicky je jedním z následků to, že je na tom člověk hůře, než jak by na tom byl, kdyby se mu od začátku dostalo odpovídající lékařské péče, popisuje své zkušenosti Eliška, která žije s několika onemocněními. 

21letá chronicky nemocná Julie Balounová souhlasí: „Začala jsem pochybovat o svých problémech a ztratila důvěru v zdravotníky. Kdykoliv mám jít k doktorům, mám strach… bojím se, že mi nebudou věřit a budou vše shazovat na psychiku! Dva roky jsem kvůli tomu musela chodit na psychoterapie, protože jsem měla úzkosti a problémy s důvěrou. Setkala jsem se s tím, že mi bylo řečeno, že to mám ze stresu, že jsem na to moc mladá, hezká, a tak dále.“ 

„A zároveň bychom neměli opomenout také další následky – třeba vztahy v rodině. Pokud zdravotník přesvědčuje rodiče nediagnostikovaného dítěte, že dítěti nic není a že by se mělo více snažit, že je pouze líné, že určité věci dělá beztak naschvál – a tak dále… To vytváří v rodině konflikt,“ dodává Eliška. 

Škoda, že Vás pan doktor neposlal dřív

Barbora má několik zkušeností s migrénou: „Jednou jsem byla považována za feťačku, jednou za hysterku (oboje slova lékařského personálu na pohotovosti). Na pohotovosti na dotaz, zda jsem požila alkohol nebo drogy, jsem odpověděla ne, jejich reakce byla něco ve smyslu ‚no jasně‘. Mezitím přijeli rodiče, když se ptali, kde jsem, na recepci odpověděli, že ‚ta feťačka je na interně‘.“ 

Lucii bylo zase po dvou letech běhání po doktorech mi bylo v pět ráno na pohotovosti, kdy se nemohla kvůli bolesti postavit zpříma, řečeno: „Jste jen hysterická. Měla byste si najít něco, čím se zaměstnáte.“ 

Na pohotovost jela i Jarka, s horečkou. Přivolaný záchranář nadával, že to má určitě jenom z menstruace (neměla ji) a zbytečně otravuje. Na pohotovosti jí doktor řekl, že má určitě problémy s přítelem, že se hádají a Jarce je špatně od nervů a že bude stačit injekce na uklidnění. Ukázalo se, že se jedná o zánět a infekci ledvin zároveň.
Kromě toho má negativní zkušenosti i s návštěvou gynekologie. Když bylo Jarce 16 let a šla poprvé pro antikoncepci, doktor ji řekl, že všem chlapům jde stejně jenom o jedno. Později, kolem Jarčiných 18 let, ji jiný gynekolog před vyšetřením řekl nějaké komplimenty na hraně, a završil to tím, že jí při vyšetření sdělil, že mladé holky hezky voní. 

Petra S. si zase našla bulku v prsu. „Podle všech doktorů, které jsem z vlastního popudu navštívila, a že jich nebylo málo, se jednalo o běžné změny prsou během kojení. Po výsledcích biopsie se ukázalo, že se jedná o rakovinu s přesahem už i do uzlin. Sestřička mi pak řekla: Škoda, že vás pan doktor neposlal dřív.“
„Při pravidelných kontrolách na onkologii popisuji mé zdravotní potíže, lékař buďto nereaguje nebo řekne, že to mám jako vedlejší účinek nebo trvalý následek po léčbě a do zprávy napíše ‚cítí se dobře‘, i přesto, že mu říkám, že to silně to omezuje nebo zhoršuje můj život. A když jsem po onkologické léčbě prosila lékaře, aby mi udělal alespoň jedno zobrazovací vyšetření, aby byla jistota, že léčba zabrala a v těle už nic jiného není, bylo mi řečeno, že to není třeba, že můžu být ráda, že jsem měla tak drahou léčbu,“ sdílí své zkušenosti po rakovině prsu Andrea Žovčínová. 

Kláře zase na předoperačním vyšetření před odstraněním vaječníku (kvůli endometrióze) bylo řečeno, že by měla místo operace rodit, protože těhotenství přece nemá žádné trvalé následky. Klára k tématu dodává: „A co teprve lidé, kteří nejsou ani ženy, ani muži, ti to mají ještě těžší – už jen proto, že v letácích u doktora je vždy oslovení ‚drahá slečno‘.…“ 

A jak z toho ven? Jde to vůbec? „Myslím si, že by se v první řadě měli všichni budoucí i současní zdravotníci*e učit o sexismu v kontextu jejich povolání (a nejen o sexismu, ale i o dalších druzích diskriminace), aby si té situace byli vůbec vědomi, aby se nad tím mohli zamyslet a kriticky zanalyzovat své vlastní vnímání a informace, které se k nim dostávají. A celkově v tomto ohledu zkontrolovat a opravit materiály, ze kterých se jako studenti učí. Aby se dívky a ženy například nedozvídaly, že nemohou mít poruchu autistického spektra anebo že jsou vzácným případem, protože to je přece doménou kluků a mužů,“ dodává na závěr Eliška. 

říjen 2024