Umělá inteligence  Novodobý pazourek, se kterým se společnost musí naučit pracovat

Třetí ročník konference Humain vypukne 22. 10. v brněnském kreativním hubu KUMST.  Je o umělé inteligenci (AI) v průsečíku technologických, humanitních a kreativních oborů. Proč je důležité se bavit o AI a jak zasahuje do naší každodennosti? Rozhovor s iniciátorkou akce designérkou Alinou Matějovou.

Humain je platforma pro umělou inteligenci (AI) ve vztahu k umění, designu, technologiím a humanitním vědám. Humain je vlastně tvoje diplomka v ateliéru grafického designu na brněnské Fakultě výtvarných umění (FAVU). Proč to děláš?

Technologie mě zajímaly od malička. Vystudovala jsem Teorii interaktivních médií na Masarykově univerzitě v Brně a pak pokračovala na FAVU ve studiu grafického designu, abych se s tématem seznámila i prakticky. V roce 2021 mě na Instagramu zaujala Lil Miquela, umělá entita, co se tváří jako reálný člověk. Komentáře pod příspěvky ji opěvovaly, ale také zatracovaly za to, že je jen robot a nemůže například jíst zmrzlinu. Tato umělá bytost je trefně zasazena do reálií, objevuje se na fotografiích se skutečnými lidmi a dělá virtuální módní přehlídky. O jejím původu známe celý příběh, je to taková instagramovská telenovela. Problematické je, že na první pohled není vůbec poznat, že je to celé fikce.

Lil Miquela mě pak zavedla k termínu „uncanny valley“, čímž se označuje tísnivý pocit z dokonalé podobnosti robotů – humanoidů s lidmi. Máš něco, co se tváří jako člověk a není to člověk a lidé se toho bojí. Chtěla jsem prozkoumat, co to znamená. Téma AI se řeší už od minulého století, nyní ale nabírá na síle díky výkonnějším technologiím. Proto jsem si tuto oblast zvolila jako téma pro diplomku. Po rešerších v českém prostředí a v zahraničí jsem se rozhodla pro vznik vzdělávací platformy, která na AI nahlédne v celé šíři – od umění až třeba po ekonomii budoucnosti.
 

Chyběla ti mezioborová diskuse?

V Česku je silný technologický vývoj pro AI v průmyslu a aplikacích, ale chybělo mi teoretické mezioborové ukotvení a komunikace tématu směrem k veřejnosti. S kolegou, teoretikem Romanem Novotným, jsme zjistili, že je u nás mnoho lidí v různých oborech, kteří se AI věnují a nemají se kde potkat. Proto vznikla konference Humain, jednodenní živé setkání odborníků z různých oblastí. Jedním z našich cílů je demytizovat AI jako takové, nefantazírovat o budoucnosti ani utopicky ani dystopicky. Chceme zjistit, o co aktuálně jde, jak se AI vyvíjí, jak to mohou tvůrci a uživatelé ovlivnit a jak nad tímto fenoménem přemýšlet.

Definujete si pojem AI a ptáte se, zda termín machine learning (strojové učení) není v dnešní situaci vlastně vhodnější. Loni na to poukázali někteří přednášející. Pojem AI je pro média bezpochyby přitažlivější. Skryje se pod něj spousta pozitivních i negativních asociací, emocí a představ. Vedle technooptimistických názorů se objevují obavy, aby AI v budoucnu lidstvo neovládla. Umí se stále sofistikovaněji sama učit. Zaujalo mě, jak softwarový inženýr Petr Houška věcně a bez emocí ukázal, že celé téma AI jsou více či méně složité číselné vzorce a hluboké neuronové sítě jsou jen o tom, že čísel je víc a vzorec je větší.

To souvisí s naší snahou odstraňovat předsudky o AI. Poznat současný stav AI může vést k tomu, abychom nepanikařili, že nás roboti ovládnou. Cílem je naučit se s AI koexistovat, uvědomit si, že kromě robotů jsou to i všudypřítomné algoritmy, které se učí, když googlíme nebo interagujeme na sociálních sítích. Je potřeba umět ty věci číst a kriticky myslet. Moc AI se dnes přeceňuje, proto je asi stále vhodnější strojové učení. Název „umělá inteligence“ je něčím nešťastný.

Zajímavé jsou historické souvislosti člověka a stroje. Už to, že si pravěký člověk uzpůsobil pěstní klín, bylo gesto, které započalo celou řadu technologických inovací. Člověk si vytváří nástroje a pomůcky od pravěku. Dneska mají nástroje digitální podobu a patří sem logicky i AI. My ty nástroje designujeme a ony zpětně designují nás.

Ano, archeoložka Sara Polak říká, že AI je novodobý pazourek, se kterým se společnost musí naučit pracovat. I s internetem dnes spousta lidí neumí pracovat, ačkoli je zde skoro třicet let. AI je taky něco nového, zatím ani nemáme prozkoumáno, co všechno umí, ale už se bojíme, že nás zabije.

Na každodennost poukázala i přednáška teoretičky designu Heather Wiltse. Podle ní jsme různými nástroji natolik obklopeni, že se technologie svou všudypřítomností stávají neviditelné.

Ano, to je důvod, proč nám dává smysl dělat Humain. Ani si neuvědomujeme, jak blízko nás tohle téma je. Nejde o to, že se mezi námi bude pohybovat někdo jako Terminátor, ale je třeba si uvědomit, že i prostředí sociálních sítí je pracně řízené umělou inteligencí. Běžně jsme konfrontováni s nebezpečným deepfake, zmanipulovaným audiovizuálním materiálem, který se tváří jako pravda. O to více potřebujeme kritické myšlení. I když se často upozorňuje na bezpečné chování uživatelů na sociálních sítích a obecně na internetu, ne všichni si tuto rovinu uvědomují. Ovlivňují se například volby na základě trollích farem. Už to není skupinka jedinců z Ruska, ale množství algoritmů, což je ještě šílenější. Cenná byla přednáška Martiny Paulenové o tom, jak fungují algoritmy na TikToku. To je obrovské téma, které se týká velkého množství dětí a mládeže.

Pak je tu rovina AI jako mediálně vděčné atrakce, která skládá hudbu, píše texty nebo mluví s lidmi. Při přednášce socioložky Lucie Vidovičové o humanoidním robotovi HUMR, který se stal parťákem seniorů v komunitním centru, jsem si uvědomila ten „wow efekt“ AI. Podobně jako když se objevil první film a na lidi se z promítacího plátna řítil jedoucí vlak. Atrakce, která okouzluje novotou. Nakonec i zmiňovaný HUMR, se kterým senioři zprvu hojně interagovali, se omrzel a zůstal v koutě bez povšimnutí. Atrakcí je také AIVA, AI, která dokončila skladbu Antonína Dvořáka. Vedou se debaty, zda je či není stroj kreativní, přitom ale chybí kritická reflexe, na kterou poukázal hudební teoretik Daniel Kvak. Proč má vlastně AI dokončit Dvořákovu skladbu?

Historie se pořád opakuje, vždycky máš nějaký trend. Udělá se mnoho populárních věcí jako je zmíněná AIVA nebo projekt The Next Rembrandt, kdy AI generuje obrazy jako slavný malíř a další senzační věci. To jsou takové blockbustery, které přijdou a odejdou. Tyhle momenty je třeba brát s rezervou. Teď je to trendy, technologie jsou dostupnější. Nedávno jsem si objednala švýcarský časopis Slanted s tématem AI. Je v něm seznam lidí, kteří se zabývají machine learning a AI. Našla jsem například Booksby.ai, což je projekt, který generuje sci-fi povídky pomocí AI. Říkám si dobře, ale proč? Pro koho to je? Jakou to má kvalitu? Nevzniklo to samoúčelně jen proto, že to jde? Nemyslím si, že je potřeba nové technologie za každou cenu používat.

To mi připomíná obraz Edmonda de Belamy, první obraz vygenerovaný AI, který se v roce 2018 v Christie’s vydražil za velmi vysokou sumu. Jeho tržní hodnota byla v senzaci, byl první svého druhu. Jak se ty, grafická designérka díváš na chytré nástroje pro generování obrazu? Do jaké míry je AI sama o sobě kreativní?

V grafickém designu nejde jen o chrlení obrázků. Musíš mít další dovedností jako například znalost tiskových technik, umět pracovat s materiály, jednat s klientem, pracovat s textem, dávat věcem strukturu a význam. Tohle neuronová síť nedokáže. Proto si myslím, že AI generované obrázky jsou dobré pro tvorbu vzorů, což je populární v módním nebo motion designu. To jsou momenty, kde se s AI nástrojem dá dobře pracovat a dost ti zjednoduší práci. I u produktového designu si musíš materiál osahat a vyzkoušet, než si necháš vygenerovat židli. I když se vlastnosti materiálů dají v algoritmech definovat, poučený lidský operátor AI je zatím potřeba. Nemyslím si, že v této oblasti algoritmus odvede práci od A do Z, ale určitě může nějaké činnosti usnadnit a zrychlit jako např. mnoho variací na jedno zadání.

O spolupráci s tzv. chytrými digitálními asistenty mluvila designérka Sofia Makanova. Jsou dnes nedílnou součástí celého procesu navrhování jako spoluautoři. A zmínila i grafického designéra Nikolaye Ironova, který je fikce, ale umí plnit zakázky jako reálný designér. Jak se na jeho práci díváš?

Jsem spíš skeptická. Nicméně ty vizuály, které umí algoritmy generovat jsou zajímavé. Je to síť, která je dobře naučená na jazyk a trendy v grafickém designu. Současně si nemyslím, že Nikolay Ironov je tak geniální designér. Je to ruský blockbuster, má dobré promo. Myslím si, že i zde, podobně jako u projektu The Next Rembrandt, o kterém na prvním Humain mluvil Daniel Sýkora, mnoho věcí nakonec dodělává lidská ruka. Díky marketingu se to ale tváří jako „čistý produkt AI“.
 

Takže je to hlavně mediální fikce.

Ano, Sýkora mluvil o tom, že podobné obrovské projekty, jako Rembrandt se jen vzdáleně blíží tomu, jak se mediálně prezentují. Proto jsem skeptická i u Nikoly Ironova. Nepřiznává se tomu spolupráce s lidmi, která je za současných technologických možností nezbytná. V tomto směru mě zaujal Benjamin, AI scénárista. Stojí za ním technolog Ross Goodwin a jeho tým. AI nakrmili daty o sci-fi a podle vygenerovaných scénářů vzniklo už několik filmů. Ovšem ty scénáře jsou bez lidského zásahu filmového štábu, úplně o ničem a celý tým je vždy musí dekódovat.

Nemáš obavu, že tvůj kreativní proces v budoucnu plně nahradí stroj?

Ne, to nemám, jen si myslím, že my designéři musíme sledovat vývoj technologií, musíme být flexibilní a připravení se učit. Používáme především digitální nástroje. V profesi designu musíš neustále sledovat aktuální dění. I když i v této oblasti je i spousta „klasiků,“ kteří si léta jedou svoje a nepotřebují novinky a stále jim to funguje. Otázka je, jak dlouho takhle vydrží. Vlastně mě baví sledovat, co všechno může grafický designér dělat a jak se profiluje. Že to není jen nejnovější notebook a nový software.

Že třeba může dělat i konferenci. Řekni mi, co nás čeká na Humain již za pár dní?

Letošní konference má leitmotiv AI & well-being, AI & co-creation, co-performance, AI & udržitelná společnost. Celkově je program sestaven z devíti přednášek, z nichž bych vypíchla třeba Zuzanu Husárovou a Karla Pioreckého, kteří se budou zabývat demytizací AI v umělecké praxi. Dále Martina Bukáčka, který promluví o důležitosti upskilingu / reskillingu v kontextu pokročilých technologií a výzvách na pracovním trhu. Letos máme i sérii workshopů se zmíněným Danielem Kvakem. Velkou novinkou, která se nám podařila s platformou Brno.ai, je týdenní festival Dny AI (17.- 23. 10.), jehož součástí je i letošní Humain.

říjen 2022