Generace Alfa  Dospějeme až zítra

Jak bude náš život vypadat za deset let? Možná že posnídáme s naší/m holo-asistentem/kou a potom se létajícím autem vydáme do práce – a možná taky ne. Jedno je však jasné. Svět zítřka bude jiný. I pro generaci Alfa, která právě přichází na svět.

Píše se rok 2035: Alice, která žije v Kolíně nad Rýnem, se nechá vzbudit svým chytrým bytem, její digitální asistent Neo jí objedná kávu donáškou a připraví všechno na její den strávený v home office. Leonie se probouzí ve Wuppertalu ve sdíleném bytě, její autonomní asistent Buddhy přes noc kontroloval její fyziologické hodnoty a na základě tohoto pozorování zmenšil množství kofeinu v její ranní kávě. Po práci v home office se Leonie sejde s kamarádkou na holo-koncert Beyoncé, jejíž rozlučkové turné se streamuje po celém světě. Baram v městečku Herne jede ráno autonomním busem do práce na staveniště. Volný čas tráví ve virtuálních gaming prostorech, kde se schází s kamarády/kami. Jeho digitální asistentka Dana mu při paření her v jednu chvíli připomene, že by měl jít spát. Jinak mu na jeho zdravotním kontě přistanou minusové body.

Tito tři lidé neexistují – jsou to takzvané personas, prototypy lidí figurující ve zprávě o budoucnosti s názvem Generace Alfa (Generation Alpha) televizní stanice WDR v rámci jejího Innovation Hub v roce 2021. Členy tvůrčího týmu byli pracovníci WDR, ale také vědci/kyně zabývající se budoucností, experti/ky na výzkum mládeže a generací, dále odborníci/e z technologické branže i tvůrci nových formátů. Zpráva se zabývá další generací, která se po X, Y a Z právě rodí: generace Alfa. Stanice WDR chtěla zjistit především toto: jakým způsobem budou zástupci této generace používat média? A jak si je získat jako jejich budoucí zaměstnavatel/ka?
 

Rodiče generace Alfa: oscilace mezi krizemi a optimismem zdolávání

Výzkum generace Alfa je zatím nepočetný. Je to také tím, že spousta zástupce této generace jsou malé děti – nebo teprve přicházejí na svět. Abychom načrtli jejich výzvy a témata, stačí se podívat, co tíží jejich rodiče a sourozence: poměrně dobře probádané generace Y a Z. Ty jsou v současnosti – polovina roku 2022 – konfrontovány poměrně masivními krizemi. Pandemie koronaviru „normální všední den“ leckde úplně proměnila a zároveň nadále řádí v zemích se špatnou infrastrukturou zdravotnictví.

Hrozí, že válka na Ukrajině s sebou strhne střední a západní Evropu. Hodně lidí poprvé v životě cítí, že bezpečnost je privilegium, které si jen málo zcela uvědomujeme. K tomu připočtěme klimakrizi a prohloubení společenských propastí. Svět počátku dvacátých let 21. století je čím dál temnější a nespravedlivější – co to udělá s mladými lidmi? „Nejsou už tolik bezstarostní, jsou více ovládaní rozumem, hloubavější, poněkud vážnější,“ říká konzultant a vědec Tim Gensheimer ze SINUS-Institut Deutschland o současné mládeži. Tento institut patří k nejvýznamnějším institucím, pokud jde o výzkum toho, jak lidé v Německu fungují. Rozděluje se podle sociálních poměrů – od konzervativně tradičních po neo-ekologicko-hedonistické. I mládež SINUS-Institut rozděluje na celkem sedm společenských vrstev, přičemž platí, že mládež je vždy o něco modernější a otevřenější než zbytek společnosti. Ovšem prožitek krize jako eurokrize, uprchlické krize, korony nebo ukrajinské války nálady hodně tlumí: „Mládež teď nezakouší euforii ohledně budoucnosti, tvrdí Gensheimer. „Ale pociťují takový optimismus zdolávání. Právě i co se jejich osobní budoucnosti týká.“ Rodina, škola, studium, práce – to všechno je pro současnou mládež dobře zvladatelné a v tomto smyslu jsou naladěni převážně pozitivně. Ovšem budoucnost Německa nebo světa nevidí tak růžově.

Tristan Horx se jako badatel zabývá trendy a budoucností. Narodil se roku 1993 a byl součástí tvůrčího týmu zmíněné zprávy o budoucnosti. Jasný názor nemá: „Generace Alfa neumře na rakovinu. O tom jsem přesvědčen.“ Lékařský pokrok se bude vyvíjet, momentálně jde i díky pandemii koronaviru do lékařského výzkumu více peněz. „Jenže je samozřejmě k ničemu, že neumřete na rakovinu, když nám brzo shoří zeměkoule,“ říká Horx na téma klimatická změna, kterou označuje jakožto „matku všech krizí“. „Až bude generaci Alfa dvacet, zjistíme, jestli jsme to s klimatem zvládli nebo ne. […] Ostatní generace musí tento problém vyřešit právě pro Alfu, protože její zástupci ještě nejsou ve věku, kdy by na tom mohli něco měnit,“ doplňuje Horx.

Hanna Christiansen, profesorka psychologie na Philipps-Universität v Marburku, vidí kromě klimatické krize další možný problém budoucí generace Alfa: „Pocit, že nikam nepatříte a nemáte šance na sociální vzestup, má na člověka enormně demotivující dopad,“ líčí Christiansen. „Ten se ostatně ‚dědí‘, dědí se blahobyt a dědí se chudoba. Ze sociální rovnosti profituje celá společnost, a to i vyšší vrstvy.“

Zpátky do hnízda

Kromě prožití krize je také rozhodující, jak generace Y a Z tyto pocity zvládnou – nebo prodělá. Ve výzkumu se ukazuje, že jakmile dochází ke krizím a znejistění, lidé se stahují do ústraní, říká Christiansen. „Tam, kde se člověk cítí v bezpečí, kde má pocit: mám vše pod kontrolou, je mi tu příjemně, cítím se tu dobře.“ Rodina se podle ní stává místem sebeochrany. Vztahy mezi rodiči a dětmi se tedy v posledních letech zlepšily, tvrdá a autoritativní výchova už prý není tolik častá. Rodiče mnohdy chtějí být dětem nejlepšími kamarády/kami – a tím je také zbytečně přetěžují, říká Christiansen. Tim Gensheimer ze SINUS-Institutu tento trend potvrzuje: „Rodina a obzvlášť rodiče, částečně také prarodiče, to jsou pro mládež ústřední vzory.“ Rodiče a prarodiče ukazují upřímnost, autenticitu v chování, úspěch, píli, životní zkušenost, ale také taky prostě péči o rodinu. Dospívající ze vzdělaných vrstev obdivují svoje rodiče za profesní výkony; děti z chudších vrstev, bez vztahu ke vzdělanosti, si pak rodičů cení za citovou péči, popisuje Gensheimer. Evidentní je přitom jedno: rodina i emocionální jistota a soudržnost se stávají hodnotnými zdroji ve světě, který je čím dál nejistější a vyznačuje se silnou konkurenčností. Rodina se tak zároveň může idealizovat a romantizovat. Je možné, že tyto hodnoty a očekávání budou přetrvávat i v generaci Alfa.

Mohlo by se také přihodit, že opět dojde k retradicionalizaci, očekává psycholožka Christiansen: „Během pandemie koronaviru jsme prožili zase ten klasický roll back. To matky byly ty, které zůstaly doma, které se staraly, během budoucích krizí to bude podobné.“

Horx naproti tomu interpretuje nedostatek třecích ploch mezi generacemi jinak: „Neexistuje už toho tolik k rebelii,“ říká. „To je vlastně něco pozitivního, ale kvůli tomu je i celá situace tak obtížná. Všichni v životě máme fázi, kdy se člověk přestřižením pupeční šňůry od rodičů definuje.“ Především v 60. letech se mládež výrazně distancovala od svých rodičů, intenzivně se s nimi konfrontovali na základě jejich minulosti během národního socialismu. Dnes vidí něco na způsob „obrácené rebelie“: „Když jsou tví rodiče liberální hipíci, staneš se prostě pojišťovákem, abys jim to natřel,“ líčí Horx.

Pro všechny tři experty/ky je ústředním bodem srovnání generace osmašedesátníků. Ta je symbolem vzdoru, viditelné rebelie a tvrdého střetu s hodnotami rodičů. V tomto srovnání působí dnešní dospívající mnohem usedleji – možná proto, že čelí více tlaku se přizpůsobit zvenčí, protože prakticky každá nová generace mládeže nebo subkultura je rychle komerčně zneužívána. Důvody, proti čemu rebelovat, spočívají tedy čím dál více v nuancích a jsou čím dál exotičtější – zároveň existují nadále „klasičtí“ outsideři: „misfits“, děti, které nikde pořádně nezapadají. V neposlední řadě se společnosti stávají čím dál heterogenější – existují různé kulturní koncepty rodiny a mládeže, co se respektu, podřízení a rebelie týká, které nemusí přímo zapadat do západo-eurocentrických konceptů. Za potřebou harmonie Horx vidí kromě toho nebezpečí „diktatury věku“ – politický posun v neprospěch mladé generace. Neboť v průmyslových zemích je věková pyramida vzhůru nohama – existuje spousta seniorů a málo mladých – a mladí dle Horxe z programů politických stran nemají moc pocit, že by se na ně myslelo. Je tedy možné, že tato skutečnost aktuální krizi demokracie a politické apatie v Evropě a Severní Americe ještě posílí. Všichni tři experti se ale shodují: právě hnutí jako Fridays for Future a podobné jsou pro dospívající dnes atraktivní. Mohou rozpoutat politickou energii a sloužit jako platformy politického protestu pro mladé. Kromě toho dosud byly jenom málo komerčně přivlastněny – a mají tak nejlepší šance jít pořádně na nervy flegmatickým boomerům.

Turistika do vesmíru a datové sledování: budoucnost generace Alfa

Kromě náročných krizí a jistého stupně retradicionalizace čeká generaci Alfa ale hodně vzrušujících a nových věcí. Tristan Horx vidí v další kohortě jasnou výhodu: „Moje generace má tenhle problém: všichni jsme se narodili moc pozdě, abychom ještě prozkoumali planetu, a moc brzo na to, abychom prozkoumali vesmír. Ale [generace] Alfa by to mohla zvládnout,“ domnívá se expert. Momentálně se začíná etablovat komerční cestování do vesmíru a osídlení Marsu člověkem je už spíše otázkou „kdy“ než zda.

Mobilita bude ústředním tématem, protože možnosti cestování a touha cestovat budou celosvětově přibývat, tím si je Horx jistý. Zároveň se podle něj v průmyslových zemích odráží trend způsobený pandemií koronaviru spočívající v tom, že místo, kde člověk žije, může fluidně přecházet mezi městem a venkovem – momentálně letí trendy výraz, který to zastřešuje, a to „rurbanizace“ (kombinace urbanizace a rurálna). Už nesedíme celý život na jednom místě, ale podle toho, v jaké životní fázi se nacházíme, volíme mezi městem (k práci, studiu, důchodu) nebo venkovem (k založení rodiny). Hanna Christiansen zase vychází z toho, že děti a mládež generace Alfa bude mnohem informovanější: „Když se někdo narodil v roce 2010, bude mít s největší pravděpodobností chytrý telefon, vlastní koncové zařízení,“ zdůrazňuje profesorka psychologie. „Budou se neustále sdílet zprávy ze světa a hrát online hry, lidé po celém světě se budou propojovat. To je mnohem propustnější, než jako tomu bylo v generaci X nebo Y.“ Ovšem zprávy se k dospívajícím dostávají často nefiltrované. Mediální kompetence a digital skills si děti a dospívající v Německu v současnosti stále ještě musí osvojovat sami, jak vypozoroval Tim Gensheimer: „[Používání digitálních technologií] se u dospívajících už vůbec neřeší, nikoho by ani nenapadlo tvrdit, že by to mělo být nějak jinak. Používají se s naprostou samozřejmostí, člověk je takříkajíc always on, akceptují to tak i rodiče,“ poznamenává konzultant Sinus-Institutu. „Dospívající také vědí, že umět to s digitálními technologiemi je hlavním předpokladem toho se něčeho účastnit. Je to takové learning by doing. Není to tak, že by si někdo sedl a řekl: A jak vlastně přesně funguje TikTok?“

Co se digitalizace týká, shoduje se většina výzkumů, ale i tito tři experti na tom, že generace Alfa učiní obrovský posun kupředu. Je možné, že prakticky nebude existovat hranice mezi online a offline, že by se vytáhla ze zdi nějaká zásuvka a člověk se od digitálu oddělí, navíc technologie budou v budoucnu velmi individualizované. Mnoho digitálních produktů a zážitků bude mít imerzivní charakter, tedy splývat s offline světem nebo jej také čím dál více nahrazovat. Chytré implantáty by rovněž mohly nahradit části lidského těla nebo fungovat jako jakési hračičky. Tak jako už u předchozích generací bude jen málokdo rozumět programování a digitální DNA produktů, které denně používají. Jen málo toho budou vědět o tom, jaká data o nich kdo ukládá a kdy a jak s nimi pracuje. Generace Alfa bude ještě před svým narozením mít jednoznačnou digitální stopu – především na sociálních médiích a messengerech svých rodičů.  

Bude čím dál méně myslitelné existovat v prostoru mimo digitální obrazy a dokumentaci. Pro Horxe to značí také konec internetového zážitku, který se doposud vyznačoval bezstarostností, anonymitou a nádechem anarchie. Místo toho by se mohlo přihodit následující: čím dál větší ztráta datové autonomie a čím dál větší dozor hraničící až s pronásledováním, sabotáží a doxingem. V neposlední řadě povede neformálně a nestrukturovaně nabytá mediální kompetence v budoucnu k tomu, že s lidmi půjde snáze manipulovat – ať už co se vysátí jejich bankovního konta týká nebo způsobů, jak je radikalizovat.

Jak spravedlivá je budoucnost?

Vyhlídky ohledně generace Alfa jsou zatím všechny spíše vágní – a je evidentní, kdo už dnes o této generaci něco chce vědět. Tim Gensheimer kromě toho poukazuje na to, že neexistují „dospívající“ a „jedna generace“: „Výzkumu mládeže se věnujeme již několik let, budou to už desetiletí. A říkáme: v rámci jedné generace dospívajících existují velké rozdíly.“ Tristan Horx poukazuje na eurocentrický pohled, co se otázky generací týká: „Klasické generační modely, o kterých se teď bavíme, totiž fungují jen pro nás, protože generace babyboomu zde byla tak obrovská,“ analyzuje Gensheimer. V jiných částech světa je věková pyramida ještě skutečnou pyramidou, Evropa a Severní Amerika skutečně nebudou udávat tón, co se počtu zástupců generace Alfa týká.

To znamená zčásti enormní posuny – je možné, že musíme počítat s konzervativně-tradičními zástupci, ale také výrazně nábožensky orientovanými jedinci. Mohlo by to znamenat roll back genderových rolí a rodinných modelů. Zároveň budou dominovat Alfy z regionů světa, které jsou, co se krizí týká, spíše zkušené a nekladou tolik důraz na hyper-individualitu (nebo ji zčásti teprve objevují).

Na co by se nemělo zapomenout, je jednak otázka sociálního původu, možností sociální vzestupu, rovnost šancí a narušení sociálních hierarchií. Kromě toho nestačí, co se klimatické krize týká, sázet na kapitalistická řešení a produkty. Osídlování Marsu ani digitalizace nevyřeší naléhavé problémy, s nimiž se potýkáme – a to generaci Alfa, ani těm, co přijdou po nich.

červen 2022