Hranice mezi USA a Mexikem  Mr Trump, tear down this wall!

Drážďanští symfonikové se znovu a znovu pomocí hudby zasazují za politická témata. Naposledy zorganizovali koncert proti Trumpem plánované zdi – a to přesně tam, kde má stát: na hranici mezi USA a Mexikem.

„Už se to prostě nedalo vydržet,“ vzpomíná Markus Rindt na duben tohoto roku. Zprávy z Ameriky a z hranic Evropy ho tížily. Ve Středozemním moři se tehdy utopily stovky uprchlíků. Ve Washingtonu Donald Trump urychlil naplnění svého volebního slibu: oznámil, že na hranicích Mexika a USA má být postavena až devět metrů vysoká zeď. Rindt, šéf Drážďanských symfoniků, tehdy dostal nápad: „Co takhle využít toto neradostné místo ke konání koncertu a protestovat tak proti celosvětovému izolování, proti omezenosti a nenávisti?“

A pak začal žhavit dráty: Markus Rindt psal různým spolubojovníkům, telefonoval, kontaktoval hudebníky v USA, Mexiku, Guatemale a samozřejmě Evropě. Jeho projekt podpořila mimo jiné Amnesty International. Spousta umělců okamžitě souhlasila. I financování koncertu šlo hladce. Přes crowdfunding přispělo 380 podporovatelů více než 16 000 euro.
Markus Rindt, šéf Drážďanských symfoniků | Foto: © Ben Deiß

Přes plot proti zdi

Pak ale přišla rána: USA vydali zákaz vystupování na americké straně hranice. Ale Drážďanští symfonikové se jen tak nevzdávali. „A teď o to víc!“ se rozhodli celou akci omezit na mexickou stranu.

Téměř třicet let na den poté, co Ronald Reagans vyřkl v Berlíně svoji slavnou větu „Mister Gorbačov, tear down this wall!“, 3. června 2017 Drážďanští symfonikové protestovali společně s mezinárodními kolegy ze světa hudby proti prezidentem Trumpem plánované „krásné a mocné zdi“ - v Parku přátelství v Tijuaně, kde již nyní stojí několik metrů vysoký, mohutně opevněný kovový plot a představuje hranici s USA.

Na bezplatný sedmihodinový koncert s více než sto hudebníky přišla spousta diváků. Společně dokázali, že neexistuje žádná lepší země, žádné lepší náboženství nebo lepší barva kůže. Mexičtí perkusionisté Luis Miguel Costero, José Navarro, Manuel Andrade a Fabian Romero spolu s Drážďanskými symfoniky zeď proměnili v obrovský bicí nástroj. Premiéra tam měla také řízená improvizace jejich kolegy Haralda Thiemanna The Big, the Bug, the Cricket & the Quack. Markus Rindt dirigoval mládežnický orchestr Sinfónica Juvenil de Tijuana, který vystoupil společně s Drážďanskými symfoniky a operním sborem z Tijuany. O koncertu informovala média po celém světě.
 

„Hudba je mezinárodní jazyk, který oslovuje srdce“

Ale na americké straně stáli také protestanti s plakáty a megafony, kteří volali po ještě vyšších zdech. I přes odpor amerických úřadů, protestantů a obrovské geografické vzdálenosti mezi Mexikem a Německem to Drážďanští symfonikové a jejich kolegovédokázali: zasadili se za otevřenost světu a svobodu. Koncert byl také protestem proti izolování se v Evropě a opevňování se obecně: proti zdem v hlavách.

Stejně jako mnoho jeho kolegů z Drážďanských symfoniků má i Markus Rindt zkušenost s uprchlictvím. Jako východoněmecký student v roce 1989 utekl přes pražské velvyslanectví do Spolkové republika Německo. Hodně muzikantů volného orchestrového seskupení znají stísněný život za zdí – vyrůstali v NDR. Proto například basista Tom Götze zdůrazňuje, že je pro ně tento projekt obzvlášť důležitý. „Svoboda je největší bohatství. Nic ji nenahradí.“

Drážďanští symfonikové se od roku 1998 znovu a znovu pomocí hudby zasazují za politické otázky. Se Symphony for Palestine vystoupili na Západním břehu Jordánu, uskutečnili projekt Aghet, v jehož rámci zahráli „panelákovou symfonii“ spolu s Pet Shop Boys, a v rámci projektu Codex Dresdensis – Koncert ke konci času zdůraznili roli svobody a porozumění mezi národy. Co v hudbě funguje lépe než u slov? To nikdo z nich nakonec vysvětlit nedokáže. Markus Rindt ovšem tvrdí: „Hudba umí tvořit mosty, právě tam, kde dialog a slova nefungují. Hudba je mezinárodní jazyk, který oslovuje srdce. A když osloví srdce, určitě následuje i hlava.“

září 2017