OCHRANA LESŮ  V Krušných horách pokračuje kácení starých bučin

Na svazích Krušných hor se rozprostírají bukové lesy, které jsou podle odborníků v mnoha ohledech unikátní. Přesto dodnes nemají dostatečnou ochranu a těží se zde stromy starší i 130 let. Změnu by mohlo přinést vyhlášení chráněné krajinné oblasti, které Ministerstvo životního prostředí očekává v roce 2026. CHKO Krušné hory by se stala největší chráněnou krajinnou oblastí v Česku. Rozsah přísnějších zón ochrany je ale stále věcí vyjednávání a přístup k ochraně krušnohorských lesů zůstává předmětem sporů.

„Těch vrstev unikátnosti je tam opravdu mnoho,“ říká lesní ekolog Jeňýk Hofmeister z České zemědělské univerzity a zamýšlí se, jak význam krušnohorských bučin shrnout tak, aby mi o nich nevyprávěl celé hodiny. „Z pohledu původní přirozené vegetace by bukové lesy pravděpodobně pokrývaly velkou část území České republiky. Jedná se o příklad listnatého lesa typického pro střední Evropu. Kvůli lesnickému hospodaření a odlesňování nám z něho zbyly jen drobné fragmenty. A právě bučiny ve Východním Krušnohoří jsou jedny z těch plošně nejrozsáhlejších,“ vysvětluje.

Bučiny Krušných hor se kromě své rozlohy vyznačují také významným zastoupením starých porostů. Právě ve Východním Krušnohoří na svazích Jánského vrchu vědci objevili doposud nejstarší nalezený buk v Čechách ve věku více než 470 let. Vysoký podíl starých bučin byl i jedním z hlavních důvodů vyhlášení Evropsky významné lokality Východní Krušnohoří. Staré rozpadající se buky zde poskytují útočiště celoevropsky chráněným druhům, jakým je například vzácný brouk kovařík fialový.

Ke stárnutí bučin přispělo také to, že lesníci byli v průběhu 70. a 80. let zaneprázdněni imisní kalamitou a odumírajícími smrkovými porosty na hřebenech hor. „Díky tomu došlo k ‚zanedbání’ imisemi výrazně méně postižených bučin na svazích Krušných hor, což jim dalo prostor ve velké míře zestárnout bez vlivu lesní těžby,“ vysvětluje vedoucí oddělení životního prostředí Krajského úřadu Ústeckého kraje Tomáš Burian. Po ustálení situace na hřebenech hor se ale lesníci začali znovu soustředit i na těžbu starých bučin.

Nejstarším porostům hrozí vymizení

Podle analýzy státní Agentury pro ochranu přírody a krajiny by pokračování těžby podle schválených lesních hospodářských plánů znamenalo vymizení naprosté většiny nejstarších bukových porostů. Během příštích zhruba deseti let by se podíl lesů starších 160 let snížil z 9,5 procent na 0,6 procent. „Unikátní staré bučiny by takové kácení prakticky zdevastovalo,“ sděluje mi Lukáš Hrábek z organizace Greenpeace, která dlouhodobě proti kácení starých lesů v Krušných horách vystupuje.

V současné době podává organizace správní žalobu proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, které ve shodě s původním povolením Krajského úřadu Ústeckého kraje povolilo státnímu podniku Lesy ČR pokácet zhruba 1 800 stromů starších 130 let. Jedním z důvodů těžby je zmlazování bukového lesa a prodej vytěženého dřeva. Podle Greenpeace by se ale kácení v Evropsky významné lokalitě mělo omezit pouze na neodkladné havarijní kácení s ohledem na bezpečnost návštěvníků. Lesy ČR původně usilovaly o těžbu i v bukových porostech starších 180 let, což krajský úřad zamítl.

S ohledem na vysokou hodnotu starých bučin pro biodiverzitu v minulém roce krajský úřad v několika řízeních zakázal těžbu v porostech starších 120 let. „Pokračování trendu v kácení by v horizontu několika následujících desetiletí mohlo znamenat výrazné snížení zastoupení starých porostů a tím i vymizení vhodných biotopů řady vzácných druhů,“ popisuje v e-mailové komunikaci Tomáš Burian z krajského úřadu.

„Z těchto důvodů a po zhodnocení dosavadních koncepcí ochrany území, které se jeví jako nedostatečné, se úřad rozhodl změnit dosavadní přístup. Jedním z prvních kroků bylo odmítnutí vysokého objemu těžeb navržených v rámci lesních hospodářských plánů. Jedná se ale o zákazy dočasné a preventivní,“ pokračuje Tomáš Burian a dodává, že krajský úřad v současné době pracuje na nastavení koncepce přísnějších pravidel lesního hospodaření v Krušných horách. Povolení pro Lesy ČR pokácet stromy starší 130 let pak bylo podle krajského úřadu vydáno z důvodu malého rozsahu těžby.

Organizace Greenpeace ale upozorňuje, že v Lesy ČR mají v několika dalších řízeních požádáno o povolení pokácet kolem patnácti tisíc stromů na místech plánované CHKO. Podle organizace je hospodaření Lesů ČR na území Evropsky významné lokality značně problematické. „Kácení starých stromů za účelem zmlazování lesa je podle nás v rozporu s tím, jak bychom staré porosty v Krušných horách měli chránit,“ říká mluvčí organizace Lukáš Hrábek.

Nelegální těžby

Před dvěma lety dokonce Lesy ČR bez povolení nelegálně vytěžily část lesa v Evropsky významné lokalitě se stromy staršími přes 200 let. Lesy ČR nejsou jediným podnikem, který se podobných těžeb bez povolení v bučinách dopustil. Další nelegální těžba se odehrála i v minulém roce nad Horním Jiřetínem, kde soukromá německá firma Royal Pine bez povolení holosečně vykácela stromy v Mariánském údolí. Tyto nelegálně pokácené buky pak podle šetření Greenpeace skončily v prodeji jako palivové dříví. V okolí Horního Jiřetína v minulosti docházelo také k nelegálnímu vysazování nepůvodních dřevin na holinách vykácených tehdejším vlastníkem lesa firmou I.H.Farm, vlastněnou rodinou uhlobarona Pavla Tykače.

„Když jsme se před lety do problému začali více nořit, zjistili jsme, že nejde jen o jednotlivé excesy, ale že ochrana krušnohorských bučin je od začátku systémově špatně nastavená,“ popisuje Hrábek. Organizace Greenpeace si na systémové nedostatky v ochraně krušnohorských bučin stěžovala už i u Evropské komise a u českého ombudsmana.

Mrtvé dřevo je v lese zdrojem života

„Řada lidí, především lesníků, má představu, že správná péče o chráněné bučiny vyžaduje, aby se staré odumírající stromy pokácely a v lese rostly samé zdravé a vitální stromy,“ popisuje lesní ekolog Jeňýk Hofmeister. „Chybí tam to poznání, že život lesa přichází až tehdy, když je tam dostatek umírajícího dřeva, které poskytuje organismům důležité zdroje, a světlo, které přichází s tím, jak se porost začíná rozpadat.“

Podle ekologa by bylo nejlepším způsobem ochrany vyčlenit co největší území bučin zcela z lesního hospodaření a ponechat je jejich samovolnému vývoji. „Pokud necháme lesy stárnout a zvládneme si odříct jejich využívání, stanou se opravdu cenným územím pro biodiverzitu. Navíc se v nich bude dál kumulovat uhlík, což nutně potřebujeme, protože představa, že vymyslíme nějaké technologické řešení, které sníží emise na nulu, je lichá. My pomoc lesů skutečně potřebujeme a tyhle bučiny nám nabízejí tu pomoc velikou,“ vysvětluje ekolog.

Navzdory vysoké hodnotě starých lesů pro klima a biodiverzitu pokračuje státní podnik Lesy ČR v jejich kácení. Když se krajský úřad pokusil těžbu v porostech starších 120 let omezit, Lesy ČR se proti zákazu těžby odvolaly: „Nemyslíme si, že je zákaz těžeb jedinou a nejlepší cestou, jak tyto porosty chránit. Konzervace stavu podle našeho názoru jen odkládá nutná řešení v budoucnu a zvyšuje riziko jejich plošného rozpadu,“ sděluje mi mluvčí podniku Lesy ČR Eva Jouklová a dodává: „Chceme les prosvětlit a podpořit tak jeho přirozenou obnovu pro budoucí pestrou druhovou skladbu dřevin. Jen tak se podaří zachovat jeho vitalitu i plnění všech funkcí.“

Význam starých stromů

V reakci na kampaň neziskových organizací za ochranu starých lesů zveřejnily Lesy ČR na svém webu prohlášení s názvem „Deset mýtů o ochraně starých lesů”. Za mýtus považují i to, že staré lesy jsou důležité pro adaptaci na klimatickou změnu. Z textu se dozvíme, že „zhruba ve sto letech strom téměř přestává růst a tím i ukládat uhlík.“

„To je takový nesmysl,“ říká s povzdechem ekolog Jeňýk Hofmeister, když spolu text procházíme. „Když strom přiroste třeba o milimetr, tak je to objemově zásadní rozdíl, pokud se jedná o mladý strom, nebo o starý široký strom s metrovým průměrem kmene. Staré stromy, pokud rostou, naopak poutají uhlík velmi účinně.“

Vědecké studie dokonce ukazují, že okolo padesáti procent uhlíku je navázáno v pouhém jednu procentu těch největších stromů v lese. Tyto stromy navíc hrají vícero důležitých rolí i s ohledem na fungování celého lesního ekosystému. Ukazuje to například výzkum kanadské lesní ekoložky Suzanne Simard, která popsala, jak největší stromy v lese posílají prostřednictvím podzemní mykorhizní sítě mladým stromkům živiny potřebné pro jejich růst.

Mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová vysvětluje, že uvedené tvrzení na jejich webu vychází z toho, „že největší vázání uhlíku je spojené s největším růstem stromu, a ten je ve středním věku stromu.“ Z toho důvodu je podle Lesů ČR důležité „udržovat co nejvíce porostů ve věku, kdy jsou přírůsty největší, což znamená je průběžně obnovovat“.

Už jen příklad nejstaršího nalezeného buku ale nepotvrzuje, že by buky v Krušných horách přestávaly růst okolo sta let věku. Nalezený buk starý přes 470 let zatím nevypadá, že by se chystal umřít. Vědci podle jeho letokruhů z odebraného vývrtu zjistili, že buk výrazně narůstal i v době, kdy měl více než 200 a později i více než 360 let.

Místo pokrytectví přísnou ochranu

Podle ekologa Hofmeistera lze přístup některých lesníků ke starým porostům přirovnat k přístupu zemědělců k úrodě. „O les pečují jako o hospodářský útvar a ve chvíli, kdy les začíná stárnout a vitalita jeho dřeva klesá, tak ho sklidí.“ On sám kácení starých bučin vnímá jako ztrátu, kterou lze jen těžko vyčíslit: „Když si uvědomíte, že najednou zmizelo něco, co vznikalo přes 200 let, a po stromech zůstala jen paseka, tak to je i určitá kulturní ztráta,“ říká při vzpomínce na incident, kdy Lesy ČR kácely ve starých bučinách bez povolení.

Zda se povede dostatečnou ochranu krušnohorským bučinám zajistit bude do velké míry záviset na rozsahu první zóny CHKO, která stanovuje nejpřísnější režim ochrany. Rozvržení zón je ale zatím předmětem jednání. „V důsledku nezáleží tolik na tom samotném institutu, ale spíš, jestli jsme schopni zajistit věcnou ochranu dostatečně velké rozloze stanovišť,“ říká Jeňýk Hofmeister a upozorňuje, že například poslední vyhlášená CHKO Brdy v roce 2016 má naprostou většinu území ve třetí zóně ochrany, která prakticky žádné přísné požadavky na způsob lesního hospodaření nestanovuje.

V kontextu nedávného přijetí evropského nařízení o obnově přírody můžou Krušné hory po letech ničení těžkým průmyslem představovat významný příspěvek k evropskému cíli obnovy ekosystémů. „Z nějakého důvodu naše společnost považuje za normální, že tu naši kulturní krajinu, kterou už jsme jednou opanovali, budeme pořád všude obhospodařovat,“ říká ekolog. „Na jednu stranu voláme po ochraně tropických lesů jinde ve světe, a na druhou stranu pořád vedeme spory o jakékoliv rozšíření chráněných území u nás. Vidím v tom kus pokrytectví. Musíme najít, co všechno my tady můžeme chránit, protože zatím v ochraně lesů neděláme dost,“ dodává.