Napříč světem zaznívá, že současná podoba ekonomie je jakýsi zastaralý příběh, možná i báj, která nejenže nefunguje v současnosti, avšak nefungovala nikdy. Tato myšlenka není překvapivá. Má vyprávění příhodnějšího ekonomického příběhu formu koblihy?
Ekonomie i ekonomické instituce mají ve světě ohromnou moc, že jí vlastně málokdo z nás rozumí. Vše posuzujeme podle HDP, vše rozebíráme a jsme nuceni rozebírat z ekonomického hlediska. A to všechno v době, kdy se potýkáme s jednou krizí za druhou. S krizí pandemickou, která ukazuje nakolik je systém globálního kapitalismu křehký, s krizí demokracie, s krizemi sociálními i s krizí ekologickou. Není divu, že zastaralé neoklasické pohádce už málokdo věří. A už vůbec není divu, že mnoho z nás volá po jiném příběhu. Anglická ekonomka Kate Raworth se ve svojí knize Ekonomie koblihy (originál Doughnut Economics vyšel v roce 2017, český překlad v roce 2020) takový příběh snaží vyprávět. Jedná se o poměrně unikátní pokus o vyprávění uceleného ekonomického příběhu, který by odpovídal realitě a potřebám 21. století.21. století ostatně v knize zaznívá poměrně často. Vzhledem k tomu, jak výše zmíněné problémy pokročily, je možná na místě se ptát, zda se jedná o potřebu současnosti, nebo zda takový „příběh“ neměl přijít už dávno. Podíváme-li se na historii alternativní ekonomie, zjistíme, že již dávno byl takový příběh na cestě. Možná tak dlouho, jako samotná ekonomie. Ostatně i opomíjené části Smithovy práce by v kontextu dnešního středního proudu byly považované za alternativní.
Toho si je sama Raworth vědoma. Ekonomie koblihy není postavena na zelené louce – je postavena v první řadě na hlubokém poznání ekonomických teorií a jejich kritiky; na hlubokém poznání dosavadních závěrů a přístupů ekologické ekonomie; a na hlubokém poznání jiných oborů. Ekonomii koblihy bych tak neoznačoval za novinku pod sluncem, ale spíše za významný skok v dlouho se formující ekologické ekonomii. Raworth kupříkladu na Twitteru napsala, že ji v mnohém inspiroval dort ekonomky Hazel Handerson, který měla dlouho pověšený nad svým psacím stolem. Jako student ekonomie jsem si všiml dvou důležitých věcí. Za prvé, středoproudá ekonomie tvoří systematický celek. Za druhé, tento celek poskytuje ekonomům a ekonomkám takové sebevědomí, že dokáží obhájit vše, díky čemuž se jejich systémy a modely stávají jednoduše stravitelným pro širokou veřejnost i zodpovědné osoby. Od začátku přemýšlím nad tím, čím tuto systematiku nahradit. V mnoha knihách se setkáme s různými drobnými kroky – s kritikou jedné části ekonomie, ať už předpokladů či konkrétního konceptu, případně s alternativou vůči takovému konceptu. Myslím, že Ekonomie koblihy může být velkým krokem na cestě k systematickému pojetí nové ekonomie.
Sociální základna a ekologický strop
Inu, ke koblize. Pro představu lépe řečeno k donutu, tedy k americké koblize, která má ve svém středu díru; v Česku bychom si to celé možná mohli lépe představit pod pojmem věneček. Geometricky bychom to pak mohli nazvat dvěma soustřednými kružnicemi. Kobliha se snaží vyobrazit způsob přemýšlení o fungování světa blízký mnohým sociálním i ekologickým hnutím ve světě. Každá z kružnic totiž představuje jednu z pomyslných hranic, které by měly limitovat naše konání.První z hranic je hranicí sociální, tedy sociální základnou naší společnosti. Ta představuje vše, co je nezbytné k důstojnému lidskému životu: materiální zabezpečení jako voda, jídlo, energie či střecha nad hlavou a nemateriální potřeby jako politický hlas, vzdělání či propojení s komunitou.
Druhou hranicí je hranice ekologická, která představuje planetární limity, tedy to, co nutně potřebujeme k udržení stabilního prostředí kolem nás, ať už pro prostředí samotné, či pro naši existenci. Zde Raworth definuje kritické hodnoty, které lidstvo překračuje – ať už je to stabilita biodiverzity, znečištění ovzduší či úbytek vody.
Máme tedy dvě linie, které bychom v rámci lidské aktivity neměli překračovat. Stejně jako z HDP i z koblihy implicitně vyplývá cíl: lidstvo a jeho chování by se mělo držet „uvnitř koblihy“ – všichni bychom se měli mít dobře, ale neměli bychom náš blahobyt udržovat na úkor planetárních limitů. Myslím, že kobliha představuje unikátní indikátor. Unikátní zejména pro to, že se snaží nastavit komplexní měřítko a metodiku k posuzování stavu společnosti i planety.
Často máme totiž tendence jednotlivé jevy ve společnosti oddělovat. Společenský diskurz a veřejná debata se točí tu kolem úpadku biodiverzity, tu kolem nedostupného bydlení, tu kolem změn klimatu. Každý z těchto jevů pak nazýváme krizí. Stav koblih různých zemí světa, který je dostupný na webových stránkách, ukazuje, že velká část zemí překračuje tolik kritických hranic (ať už dovnitř či ven), že nelze hovořit pouze o jedné krizi, jako spíš o krizi celistvé. Není pak náhodou, že tyto krize mají často tutéž příčinu ve špatném paradigmatu a neoliberálním přístupu, o nichž v podobných debatách tak moc mlčíme.
Proč ale potřebujeme koblihu na to, abychom věděli, že jsme v háji? Stejně jako jiné obrazy, nákresy a diagramy, nám pomáhá model koblihy něco pochopit. Existují modely a vyobrazení, které zjednodušují, nebo ukazují jen jednu část. Potřebujeme koblihu proto, abychom si uvědomili, že neexistuje jen jeden problém, ale problémů je celá řada. Že jsme v háji na všech frontách možná víme – kobliha to však může zprostředkovat i těm, kteří dosud měli klapky na očích.
V kapitole Vnímat širší souvislosti – od soběstačného trhu k zapuštěné ekonomice se Raworth věnuje neoklasickému paradigmatu ekonomického koloběhu a Montpelerinskému programu neoliberální ekonomie. Tedy představě, že ekonomika sestává z domácností, podniků a dalších hráčů (např. bank a vlád), mezi kterými probíhají finanční toky. Jako alternativu pro 21. století pak autorka představuje nákres „zapuštěné ekonomiky,“ který formuloval ekologický ekonom Herman Daly. Ta zdůrazňuje neoklasickou ekonomií opomíjené toky energie a hmoty a ekonomiku ohraničuje společností, jejíž činností ekonomika je, a naší planetou, v rámci jejíchž limitů se veškerá naše činnost odehrává.
V náčrtku tohoto staronového paradigmatu pak Raworth mj. hovoří o vyváženosti ekonomické činnosti v jí čtyřech definovaných oblastech – domácnosti, trhy, občiny a stát. To podle ní umožňuje „střídat sociální a ekonomické identity,“ tedy přecházet z role do druhé – z role rodinných příslušníků a sousedů do rolí občanů či producentů.
Autorka tak, stejně jako středoproudá ekonomie, vytváří v lidské činnosti jistou schizofrenii – takovou, která může v důsledku znamenat opouštění zodpovědnosti za jednu oblast při vykonávání oblasti druhé.
Kate Raworth na TED konferenci ve Vancouveru v roce 2018
| Foto: Bret Hartman | TED Conference | CC BY-NC-ND 2.0
Slepé skvrny koblihy
Byť Ekonomie koblihy, dle mého mínění, představuje obstojné základy ekonomického paradigmatu 21. století, nelze si z pozic ekologické ekonomie povšimnout, co v knize chybí. Raworth (2020, str. 86) sice kritizuje koncept mezinárodního obchodu a komparativní výhody pro jejich ekonomickou nestabilitu, výkyvy a následný nedostatek. Opomíjí však aspekty, které jsou pro kritiku zastaralého myšlení nejdůležitější – totiž fakt, že mezinárodní obchod zadupává provázanost místní produkce a vzájemný prospěch různých procesů, který autorky Desai a Riddlestone nazvaly bioregionální výhodou.Rawoorth nevolá po zásadním obratu lidských hodnot. Volá po návratu k hodnotám přirozeným. Možná i proto na mě kniha celkově působí tak, jako by neříkala nic nového, ale jen popisovala něco, co hluboko v nás už dávno je. To jí samozřejmě vede ke kritice „homo economicus“ a myšlení středoproudé ekonomie, které se vše snaží kvantifikovat a vyčíslit. Středoproudá ekonomie však nekončí u počítání – veškerou vzájemnost se totiž snaží nacpat do mantinelů tržní mechaniky. Raworth však upozorňuje, že jsou lidské hodnoty, emoce a pohnutky, které nelze nahradit penězi. Snaha o takové nahrazení pak podle ní (a opírá se o mnoho ekonomických experimentů) vede k vytěsňování přirozených motivací. „Dávej pozor, než zapálíš zápalku nebo otevřeš trh, nevíš, jaká bohatství spálíš na popel.“ Před zaváděním tržních principů se podle Raworth máme spíš ptát, jaké existující síly ve společnosti již existují, než střílet trhem naslepo.
Obrazem dortu Hazel Handerson bychom mohli říci, že nemusíme přidávat nové vrstvy do tržního sektoru. Stačí se podívat, zda se totožné vrstvy nenachází v některém z nižších pater, kde s ostatními surovinami tvoří mnohem lepší chuť. Od zjednodušených modelů středoproudé ekonomie se podle ní musíme posunout k vnímání světa jako provázaného a komplexního systému.
Tato myšlenka mě zaujala. Jako student středoproudé ekonomie se setkávám s aplikací tržních principů téměř na všechno. Do grafů, škatulí, spotřebitelských a indiferenčních křivek umíme nacpat vše; od toho, nakolik si ekonomicky „vážíme“ volného času, až po ochotu platit za znečištěné ovzduší. Ekonomické přemýšlení pak vede mnoho ekonomů a ekonomek k zjednodušeným a ne zcela promyšleným závěrům (např. že sucho vyřeší deregulace stočného). Jako by ekonomie vytlačovala humanitu. Raworth svoji argumentaci opírá o mnoho studií a experimentů, které toto vytlačování humánních hodnot zaváděním trhu sledují.
Změní kobliha svět?
Ekonomie koblihy nám nabízí souhrnné paradigma pro současnost. Aby však došlo ke komplexní transformaci společenského myšlení, nesmí ekologická ekonomie ani ekonomie koblihy zůstat na papíře či v akademickém prostředí. Kobliha i samotná autorka takové ambice mají. Koblihové paradigma přijala za své například amsterdamská radnice a Kate Raworth v rozvíjení myšlenky pokračuje skrze komunitní platformu Doughnout Economics Action Lab, který vytváří prostor pro sdílení zkušeností a materiálů z celého světě. Za zmínku také stojí projekt University v Leedsu, v rámci kterého došlo ke zpracování koblih pro jednotlivé země.Myšlenky a představy ekologické ekonomie se s tou středoproudou dostávají do střetu. Je to střet mezi novým a starým, střet mezi zjednodušováním a vnímáním složitosti a v neposlední řadě je to i střet hodnot. Především se jedná ale o střet mocenský, neboť ekonomie sama má silný politický přesah a sama středoproudá ekonomie a její protagonisté od začátku hrají mocenskou hru. Myšlení ekologické ekonomie koblihy se stejně tak musí dostat do politického prostředí. Jedině tak naplní kobliha své poslání. A kdo ví, třeba změní svět.
január 2022