Festival Kiosk v Žilině  Nízkoenergetické divadlo pro otevřenou společnost

V Žilině se za nepříznivých společenskopolitických okolností konal divadelní festival Kiosk, a to už po šestnácté. Zabýval se tématy, která jsou na Slovensku tabuizována a přehlížena, ale jsou palčivě aktuální a provokativní. Naše přispěvatelka na pár dní vstoupila do paralelního univerza Kiosku.
 

Když stojíte uprostřed starého města slovenského krajského a okresního města Žilina – na náměstí pojmenovaném po ultrakonzervativním slovenském nacionalistovi Andreji Hlinkovi – žasnete: stavební dělníci, vybaveni bagrem a vším možným, co patří na staveniště, předvádějí ty nejodvážnější akrobatické manévry. Balancují na žebřících, chodí po kutálejících se sudech a žonglují s kladivy – vypadá to lehce a naprosto nebezpečně zároveň. Navzdory mrholení je náměstí obsypané zvědavými diváky*čkami: mladými i staršími, místními, kteří jdou náhodou kolem a zastaví se, ale také umělci*kyněmi z Bratislavy, Brna a Prahy, kteří sem přijeli z metropolí na divadelní festival Kiosk. Ve skutečnosti se nejedná o žádné pracovníky na stavbě, ale o performery kollektivu Kaukliar z Banské Bystrice. Prezentují tu právě svoji inscenaci Show robošov – Umelci k lopatám! (Art is work). V programu se k tomu píše:
 
Poselství zní jednoznačně: „Umění je práce.“ Kdo si myslí, že umělci*kyně jsou zbyteční a líní, toho umělci-zedníci-akrobaté přesvědčí o opaku. Každopádně publikum se evidentně baví. Mnoho lidí se nenechá odradit ani špatným počasím a zastavují se a show pozorují: lidé, kteří jdou pravděpodobně právě z práce, senioři a rodiny s dětmi. Z jejich potěšených výrazů a potlesku je vidět, že se jim podívaná líbí.

Performeři kolektivu Kaukliar z Banské Bystrice prezentují žilinské veřejnosti performance „Show robošov – Umelci k lopatám! (Art is work)“. | Foto: © Marek Jančúch | Kiosk 2023

Na hony vzdáleni hodnotám většiny

Divadelní festival Kiosk se koncem července 2023 konal již po šestnácté a představil především experimentální performance a inscenace umělců*kyň ze Slovenska a České republiky, ale také z Ukrajiny, Německa a Polska. Některá představení jsou srozumitelná i bez patřičných jazykových znalostí nebo díky angličtině – na festival občas přijíždějí i návštěvníci z ciziny. Iniciativa Studenti pro Ukrajinu, uskupení pražských uměleckých vysokých škol DAMU a FAMU, uvedla participativní „kavárenskou“ performance Language Barrier Equal, v níž vystupují ukrajinští studenti z řad uprchlíků.

Kiosk pořádá alternativní kulturní centrum Stanica v Žilině, které sídlí v nádražní budově. O jeho chod se stará mnoho dobrovolníků a je vidět, kolik festivalu věnují práce a lásky. Některé akce se konaly v budově nedávno opravené Nové synagogy, která byla v roce 2017 otevřena jako kulturní centrum. Představení bylo možné zažít i v menších prostorách, jako jsou galerie, nebo dokonce v přírodě.

„Festival Kiosk se každoročně zabývá otázkami veřejného života, které jsou tabuizované, přehlížené, neprobádané, ale palčivé a také provokativní, a to přímým a hořce konkrétním způsobem, takže v tomto smyslu je vždy politický. Festival se otevřeně zasazuje o rovnoprávnost všech pohlaví a LGBTQI+ komunity, kritizuje sociální nespravedlnost a angažuje se v boji za práva všech menšin, což jsou hodnoty, které jsou na Slovensku na hony vzdálené většině politického spektra. Divadlo jako živé umění má potenciál intenzivně zapůsobit na lidi a změnit jejich pohled na některé životní otázky,“ říká divadelní kritik Milan Hrbek, který si festival Kiosk v Žilině nikdy nenechá ujít. Podle něj jde o nejvýznamnější akci svého druhu na Slovensku.

Vlivem rostoucích cen elektřiny kvůli ruské agresi na sousední Ukrajině a všeobecně napjaté politické a ekonomické situaci na Slovensku je letošním mottem festivalu: nízkoenergetické divadlo. V ironicky zabarveném oznamovacím textu Kiosk na svých letáčcích píše:
 

Na vesnici o vesnici

Toto motto je třeba chápat jako koncept festivalu; tematické spektrum prezentovaných děl je skutečně široké: například umělecká platforma Innenhof z Bratislavy uvádí one-woman performance Dedina – „Náhodilá monodráma o dedine. O dedine vnútornej. O dedine vonkajšej.“ – A to v obci Stráňavy, několik kilometrů od Žiliny. Mária Ševčíková v něm hraje mladou slovenskou ženu z venkova a pronáší monolog o své rozporuplné roli i o očekáváních, která od ní má většinově konzervativně smýšlející slovenská společnost.

One woman show „Dedina“ bratislavské platformy Innenhof. Publiku rozdává klobásky a pivo. | Foto: © Marek Jančúch | Kiosk 2023 V obrovské bublinkové fólii, zpočátku složené do pytle, který se o něco později rozloží a slouží jako jeviště, táhne vše, co potřebuje jako „žena z východní Evropy, které se říká střední Evropa“, jak říká ve svém monologu: přitom s neobyčejnou pečlivostí na různé hromádky třídí brambory, elegantní lodičky, červenou rtěnku (kterou si vzápětí štědře rozetře po celém obličeji), zaprášené klobásky a také lahve od piva (které jsou rozdávány divákům), u toho mluví. Na konci monologu, který trvá asi hodinu, vše opět sroluje do pytle s bublinkovou fólií.

Někteří místní, většinou ženy středního věku, z obce Stráňavy se přišli podívat na hru do místního kulturního domu. Zdá se, že je překvapila netradiční forma představení. V malých skupinkách diskutují o tom, že vidí paralely s vlastním životem a sociální problémy vyjádřené v monologu znají z vlastní zkušenosti. Zde se evidentně zadařilo skloubit divadelní jeviště a realitu.

Kleist a klimatická změna

V květnu 2019 došlo ke žhářskému útoku v kulturním centru Stanica, v jehož důsledku zcela vyhořel divadelní sál, který se nacházel mimo hlavní budovu pod mostem. Okolnosti činu jsou zatím nejasné, ale v kulturním centru existuje podezření, že za ním stojí pravicoví extremisté. Stanica symbolizuje mnoho věcí, které pravicoví extrémisté nenávidí – experimentování, toleranci, dialog.

Nicméně v rámci letošního Kiosku se divadlo hrálo i na tomto místě pod mostem - nyní však pod širým nebem a s hlukem ulice v pozadí. K vidění byla aktuální interpretace německé klasiky, divadelní hry Michael Kohlhaas Heinricha von Kleista ve slovensko-českém jazykovém mixu v podání divadelního kolektivu Lachende Bestien z Prahy. Hlavní hrdina Kohlhaas poskakuje po jevišti v huňatém včelím kostýmu a vyzbrojen elektrickou kytarou – včela Kohlhaas zpívá o tom, jak se chce pomstít těm, kteří způsobují klimatické změny.

Během hry se objevují protestní transparenty, včetně hesla jako „Všechnu moc imaginaci“ českého filmaře a výtvarníka Jana Švankmajera nebo „No justice, no peace“, které má svůj původ v afroamerickém protestním hnutí.

Pražský divadelní kolektiv Lachende Bestien prezentoval provokativní interpretaci německé klasiky, divadelní hry „Michael Kohlhaas“ Heinricha von Kleista ve slovensko-českém jazykovém mixu. | Foto: © Natália Zajačiková | Kiosk 2023

Dveře do paralelního univerza

Předčasné parlamentní volby se na Slovensku uskuteční 30. září a podle průzkumů veřejného mínění jsou pravicové a populistické strany na vzestupu. Ty se nebojí vést nenávistnou kampaň proti LGBTQI+, uprchlíkům a menšinám, jako jsou Romové a Židé. Mnozí významní politici*čky se uchylují ke konspiračním narativům a využívají strachu a nespokojenosti lidí kvůli špatné ekonomické situaci. Například bratislavský think tank Globsec zjistil, že 66 procent Slováků v současnosti souhlasí s výrokem „USA zatahují Slovensko do války s Ruskem, protože z toho mají prospěch“. Důvěra v demokratické struktury je na historickém minimu: vládě důvěřuje pouhých 18 procent lidí. Toto politické klima je opakovaně tématem i v rozhovorech umělců*kyň a návštěvníků*nic festivalu Kiosk. Mnoho z nich vypráví o rodinných příslušnících nebo známých, z nichž se vyklubali příznivci*kyně konspirací o ruské útočné válce nebo koronaviru.

Navzdory společenskopolitické atmosféře, v níž se Kiosk konal, a navzdory mottu poukazujícímu na nízkoenergetické projekty se festival vyznačoval především vzácným pocitem svěží tvůrčí energie a komunity: v rámci hutného programu se tu spěchalo z jednoho představení na druhé a dalo se tu pohovořit s cizími lidmi, jako by to byli staří známí. Atmosféra festivalu je přátelská i pro ty, kteří přijíždějí zvenčí. Na závěrečném večírku v kulturním centru Stanica hrála DJane TRANSmisia z Bratislavy, která je trans ženou. Na několik dní se otevřely dveře, kterými bylo možné vstoupit do kioskového paralelního vesmíru. Může ale být hravý dialog v podobě divadla, jaký je v malém měřítku každoročně možný během festivalu Kiosk, natolik silný, aby přinesl dlouhodobé ovoce a pomohl utvářet otevřenou společnost?

September 2023