Zvířecí symbolika  Jak nacisté v propagandě používali zvířata

Kniha „Zvířata za národního socialismu“ německého novináře Jana Mohnhaupta osvětluje brutální symboliku. Během svých rešerší mu poměrně rychle došlo, že osudy zvířat bezprostředně souvisí s osudy lidí.

Ve vaší knize jste se zabýval symbolikou zvířat v době národního socialismu. Proč to nezajímalo nikoho před vámi?

Ze strachu, že zaměřením se na zvířata se umenší utrpení lidských obětí národního socialismu. Při svých rešerších jsem poměrně rychle nabyl dojmu, že nikoli, právě naopak: osudy zvířat souvisí bezprostředně s osudy lidí. Drastickým příkladem je zákaz chování domácích zvířat, který byl nařízen Židům, stála za ním nehorázná logistická myšlenka: byť zákaz takto navenek oficiálně nebyl komunikován, šlo o to, že nebude třeba se postarat o zvířata poté, co jejich majitelé budou deportováni.

Krátce po převzetí moci v roce 1933 nacisti odhlasovali „říšský zákon na ochranu zvířat“. Šlo jim ale ve skutečnosti o blaho zvířat?

Sloužil k tomu, aby nacisté získali body u veřejnosti. Během války se částečně opět zmírnil, například se zrušil zákaz lovu, aby se lid udržoval v dobré náladě a vyhrála se válka. V říšském zákonu na ochranu zvířat šlo sice o to zvířata zbytečně netýrat –
vědecky orientované instituty měly pokusy na zvířatech povoleny, pokud tedy měl být výsledek získání poznatků. Tímto argumentem legitimovali náckové v podstatě všechno. I pokusy na lidech.

Některé rysy národně socialistická ideologie se obzvlášť zřetelně zrcadlí v ambivalentním vztahu ke kočkám.

Někteří v kočce spatřovali „hygienického pomocníka“ co se zdraví obyvatel týká, jiní tuláka, který zabíjí ptáky – a proto kočky zavírali, ba dokonce stříleli. To mělo i ideologické pozadí: protože kočka původně pochází z Orientu, považovali ji odpůrci koček za „židovské zvíře“. Zaznívalo dokonce to, že je na jedné lodi se samotným ďáblem, protože se nenechá zkrotit a vede „zvrhlý“ život.

© Hanser Verlag

Jakou roli v třetí říši hrál pes?

Po boku „vůdce“ byl pes především nástroj propagace a měl Hitlera ukazovat jakožto sympatického milovníka zvířat. To, že Hitlerovi, když přišlo na věc, nešlo tolik o lásku ke psům jako spíše o útlak, lze ukázat na příkladu smrti jeho ovčácké feny Blondi. Hitler za žádnou cenu nechtěl, aby se jeho pes po jeho smrti někomu – dost možná Rusům – dostal do spárů, stejně jako on sám nechtěl skončit v panoptiku v Moskevské zoo. Trval na tom, že jeho nejmilejší zemřou stejně jako on a nařídil otrávit svoji psici a její štěňata cyankáli. Na obojku psice Blondi byl po spálení nalezen nápis „navždy s tebou“.

I fotografie Hitlera s jeho cvičenými vlčáky demonstrují, do jak velké míry je měl pod kontrolou.

Německý ovčák neboli vlčák byl v době národního socialismu významný statusový symbol: čistokrevný německý pes, který poslouchá a taky navíc ještě vypadá trochu jako vlk.

V soukromých kruzích si Hitler nechával říkat přezdívkou „vlk“, svůj hlavní stan nazýval „vlčí doupě“.

Žádné zvíře nacisté tolik nezbožňovali jako vlka. Vlk symbolizuje „prapustinu“ Germánie, představoval pro ně něco krvelačného a neúprosného. Goebbels už v roce 1928, kdy šlo o to dobít říšský sněm, řekl: „Nepřicházíme jako přátelé (…), přicházíme jako nepřátelé, jako když se do ovčího stáda vkrade vlk, tak přicházíme.“ Vlka ale nacisté paradoxně nechránili, protože by si tak rozzlobili zemědělce. Jakmile se začal vlk vyskytovat ve východním Prusku, byl hned vymýcen.

Nacistická rasová ideologie se projevovala i v těch nejméně očekávaných oblastech. Jak si lze hmyz ideologicky přivlastnit?

Nejlepším příkladem jsou v tomto ohledu mandelinky a housenky bource morušového. Mandelinka symbolizovala „úhlavního nepřítele“ Francii. Údajně obyvatelstvu ujídala úrodu. Takzvané „kontrarozvědky“ je na polích sbíraly a ničily. Naproti tomu pro chování housenek bource morušového žáci stavěli speciální morušové háje. Z hedvábí z jejich vyvařených kokonů se měly vyrábět padáky pro vojenské letectvo. Už v dětství jste se tedy naučili, kdo je škůdce a kdo užitkové zvíře. 

Tohle schéma lze prismatem nacistického smýšlení převést i na člověka.

Ano. V karikaturách nebo na plakátech byly vši kladeny na roveň Židům – a to tím, že se jim přisuzovali zdánlivě židovské atributy. Ti, kteří tehdy vyrůstali, z toho měli logicky vysoudit, že vši, stejně jako Židy, je potřeba vyhladit.

Jaký příběh vás při rešerši nejvíce překvapil?

Příběh o zoo v koncentračním táboře Buchenwald, hned vedle krematoria. Sotva najdeme drastičtější příklad zacházení se zvířaty a lidmi v době nacismu: zoologická zahrada s výběhem s medvědy pro zabavení dozorců koncentračního tábora, kde medvědy hýčkali mletým masem a medem, zatímco o několik metrů dál se vraždili tisíce lidí.
 

apríl 2020