Pouhé informování o potratu lze podle německých zákonů vykládat jako reklamu na potrat a ta je ilegální. Tím pádem těhotné nemají téměř žádné možnosti, jak získat informace o tom, jaké mají možnosti. Tento nedostatek chtějí napravit webové stránky abtreibung-deutschland.de – jejich zakladatelky se ovšem provozováním webu ocitají v šedé zóně legislativy.
Hovořit veřejně na téma potrat může být v Německu tak ožehavé, že Sandra a Antje dokonce ani před autorkou tohoto článku nechtějí vystupovat pod svým pravým jménem a pod svým zevnějškem, upřednostnily raději plnou anonymitu. Jsou již dlouho kamarádky – alespoň to mi prozradí – a vznik webových stránek abtreibung-deutschland.de iniciovaly proto, aby těhotným poskytly neutrální informace o jejich možnostech.Informace = reklama?
V Německu je potrat možný v prvních dvanácti týdnech těhotenství – dle § 218 je přerušení těhotenství sice nezákonné a bývá stíhán peněžitou pokutou nebo odnětím svobody, dodatek zákona § 218a Beztrestnost přerušení těhotenství výklad ovšem za určitých okolností mění: daná osoba se musí před koncem dvanáctého týdne těhotenství informovat v rámci konzultace, poté tři dny počkat a následně přerušení nechat provést lékařem/kou.Kteří lékaři/ky přerušení těhotenství mohou provádět, ovšem není tak lehko zjistitelné. Hodně lékařů/řek, kteří na svých webových stránkách uvedli, že přerušení těhotenství provádí, bylo udáno a museli tuto informaci smazat s tím, že potratu dělali „reklamu“ a to je v Německu trestné. Příslušné kontroverzní paragrafy v trestním zákoníku se jmenují § 219 Poradenství těhotných v nouzové a konfliktní situaci a § 219a Reklama na přerušení těhotenství.
Především mladé ženy nemají tušení, že potraty jsou vlastně ilegální.“
abtreibung-deutschland.de
Neutrální informace o potratu v Německu doposud neexistovaly. Sandra a Antje situaci svými webovými stránkami změnily. „Vedlo nás k tomu to, že nás tohle téma obě šíleně rozčílilo,“ říká Sandra. „Hodně lidí vlastně neví, co je v tomto ohledu legální,“ popisuje Antje, „považují Německo za moderní zemi, dokud se sami do této situace nedostanou. Především mladé ženy nemají tušení, že potraty jsou vlastně ilegální.“ Obě začaly guglovat, chtěly zjistit, jaké informace lze na téma přerušení těhotenství najít. „Dokonce i webovky, které vypadaly neutrálně a nabízely přímý kontakt přes WhatsApp, nakonec přece jenom propagovaly tezi, že nenarozený život je důležitější než život těhotné ženy,“ popisuje Sandra své rešerše. Antje doplňuje: „Hodně těchto stránek provozují organizace spojené s církví, které stigmatizují ženy nebo je nechávají o samotě.“Aby na svých webových stránkách Antje a Sandra nabídli co možná nejobsáhlejší informace, hovořily s několika experty/kami, lékaři/kami, psychology/žkami, krizovými poradci/kyněmi a terapeuty/kami mládeže, ale také ženami, které samy potrat prodělaly, kromě toho si přečetly různé studie. Bylo pro ně důležité webové stránky koncipovat co nejvíce nízkoprahově, aby se daly číst i na starých chytrých telefonech. Veškerou práci – shromáždit informace, vytvořit webové stránky a zaplatit hosting – dělají mimochodem na vlastní náklady. „Platíme to ze svého,“ říká Sandra, „je to veselý koníček,“ doplňuje ji Antje a směje se, načež okamžitě zase zvážní: „Jinak by to ani nešlo. Pokud bychom od někoho dostali peníze, měly bychom financování, tím pádem by to byla reklama a to je ilegální.“
Tabuizované téma
Otázkou tedy je: proč je téma potratů v Německu tak tabuizované? „Historicky vzato nejsme laický stát, církev má dodnes velkou moc,“ říká Antje. „I reforma zákona ze 70. let je dvojznačná: na jednu stranu je potrat ilegální, na druhou stranu je za určitých podmínek možný. Šlo o kompromis mezi státem a církví a s tímto reliktem žijeme dodnes.“ Kromě toho podle ní chybí sociální porozumění tématu. „Žijeme v silně patriarchálním systému,“ říká Sandra. „O těle žen a lidí s dělohou se často rozhoduje shora. Musí být neuvěřitelně těžké se emancipovat.“K tomu je třeba přičíst stigmatizaci, o tématu se hovoří příliš málo, a to dokonce ze studu často i mezi přáteli. „Ženám se nahání strach, že potrat znamená mít navždy trauma. Myslím si, že nakonec si hodně lidí neodnáší trauma z potratu samotného, ale z toho ohně, kterým musí projít,“ říká Sandra s narážkou na zmíněnou povinnou konzultaci, kterou je třeba před potratem absolvovat, a veřejný diskurs. Antje cituje Studii hamburského Centra pro plánování rodiny zaměřenou na psychický stav ženy po potratu. „Ženy byly smutné, ale také pociťovaly úlevu, protože proti 20 rokům výchovy dítěte stál jeden jediný zákrok.“ To jim podle obou zakladatelek webové stránky tvrdila i krizová poradkyně: „Pokud žena rozhodnutí učiní autonomně a bez tlaku zvenčí, žije se jí s tím většinou dobře.“
„Máme za sebou potrat!“
6. června 1971 sdělilo 374 částečně prominentních žen ve velkém článku časopisu stern: „Máme za sebou potrat!“ („Wir haben abgetrieben!“)“ – přestože v té době přerušení těhotenství v Německu bylo ještě zcela ilegální. Tuto veřejnou akci, jíž se zúčastnila mimo jiné herečky Romy Schneider a Senta Berger, iniciovala známá feministka Alice Schwarzer. Je to už padesát let. Od té doby se zákon sice zmírnil, společenský diskurs se zároveň vyostřil natolik, že dvě ženy, které nehovoří o svých osobních zkušenostech, ale pouze poskytují informace o přerušení těhotenství, ani neuvádí v tiráži webových stránek svoje pravá jména. Obávají se totiž udání nebo dokonce vyhrožování smrtí.Možnosti pro ženy, jak se dostat k bezpečnému potratu, se zhoršují.“
Přerušení těhotenství provádí jen málo lékařů/řek, na venkově nebo v jižním Německu je malý výběr a časem se zmenšuje: „Možnosti pro ženy, jak se dostat k bezpečnému potratu, se zhoršují. Kdyby provedení potratu patřilo k základnímu vzdělání, vedlo by to destigmatizaci.“ Než se tak stane, provozují destigmatizaci alespoň provozováním svých webových stránek. „Už jenom hovořit o tom pomáhá téma oživit,“ tvrdí Sandra. A s úšklebkem dodává: „To ale není žádná výzva k revoltě!“
august 2021