Dělají víc než jen hudbu. Jako maskovaná alter ega inscenují divadlo, ve kterém zvuky, prostor a příběhy tvoří „gesamtkunstwerk“ (souborné umělecké dílo): electro-popová hudba Creeps hovoří o fetiši a mýtu.
Dva roky po svém založení, roku 2016, Creeps vyhráli düsseldorfskou cenu pro mladé hudebníky City Beats. Studují na akademii múzických umění v Düsseldorfu a hrají, hovoří a působí skrze svá alter ega Kate Barlow (Gesang), Israel Black (instrumentální doprovod a rap), Joshua Grey (bubny) a Kasimir Gold (bubny). Po koncertu v divadle FFT Kammerspiele v jejich rodném městě měli Creeps chvíli času na rozhovor.
Mají vaše alter ega určitý význam?
Israel Black: Ano, mají. To by jako odpověď za mě mělo stačit.Kate Barlow: Tuhle historku pokaždé rád vyprávím, přestože ostatní ji úplně nemusí. Moje jméno je z jednoho románu, který jsem četl ve škole: Kissin’ Kate Barlow. Jeho hrdinka se mstí vrahům, co zabili jeho afroamerického přítele a zanechá jejich obětem polibek. To mi připadalo velmi estetické.
Literatura a estetično: existuje tu nějaká spojitost s vaší hudbou
Israel Black: Ano, určitě. Snažíme se texty pojímat poeticky a zabýváme se jimi často více než hudbou. Ale ne ve smyslu hledání příběhu, slova a jejich zvukomalebnost by se měla vnímat esteticky stejně jako zvuk samplu nebo zpěv.Sexuální násilí a fetiš pro vás evidentně hrají rovněž velkou roli – například v písničce „Dog“. Nebo alespoň já z toho měl takový dojem.
Israel Black: To máme radost, to bylo naším cílem. Nám jde vždycky o extrémy. Máme to to tak i v soukromí. Ne co se sexuality týká, ale obecně. Když na sebe beru své alter ego, můžu se v tomto ohledu plně realizovat. A stejně tomu bylo v případě písničky Dog. Šlo o to šokovat a najít jazykově něco hezkého k tématu fetiše. Nikdy, nebo jen zřídka, neobsahují naše osobní zkušenosti nebo přání, nýbrž vycházejí z našich alter eg.Joshua Grey: Tvoje asociace je trefná, to bylo přesně naším cílem. Ale nechceme používat explicitní slova, která připouští jen tuto interpretaci. Vždy by měl text nabízet určitý prostor pro různé asociace.
Takže když to shrnu, tak dáváte umění publikum a publikum vašemu umění dává obsah.
Israel Black: Jsme rádi, že pracujeme s multimédii, takže máme víceméně vliv na to, jak naše obsahy budou přijaty a interpretovány. Když například v písničce Dog zazní sexuální pasáž, můžeme dát do obrazu ženu, co líže sklo.Snažíte se tedy řídit vnímání mediálních obsahů?
Israel Black & Joshua Grey: Určitě.Israel Black: Mohli bychom ale publikum taky svést na špatnou cestu. To je Dog. To je sex. To je možná i něco úplně jiného. Chtěli bychom vytvořit mýtus.
Vaše sebeinscenování na jevišti to ještě podtrhuje. Toto podivné divadlo ještě dotváří to, že máte masky.
Israel Black: Chceme udělat show. Vůbec nám už nejde o muzikálnost jako takovou. Proto k tomu patří i masky.Jako v divadelní inscenaci.
Israel Black: Přesně. Mezi písničkami dokonce nemáme ani přestávky. Všichni říkají, udělejte si přestávku, proboha. My chceme tleskat. Kate chce dýchat. „Chci pauzu“ - a já říkám ne. Nejsme skupina, co říká: „Ahoj, jsme Creeps z Düsseldorfu. Jsme rádi, že jste přišli. Další písničku se jmenuje…“ když chcete dělat souborné umělecké dílo, musíte to udělat přesvědčivě, jinak to nefunguje. Lidé se nás ptají: Ještě nejste tak známí, proč masky nesundáte?“ Jenže to je jinak! To, že zazní snare, je stejně důležité jako zpěv, fotka nebo scéna. Když uděláte v něčem z toho chybu, celý ten gesamtkunstwerk se zhroutí.Joshua Grey: Nebo alespoň náš cíl, že všechny prvky lze vidět, slyšet, nebo řekněme cítit. A všechny tyto zakusitelné prvky mají mít nějaký smysl, nebo alespoň nějaký smysl naplňovat.
Ale zároveň existovat ve skrytu.
Israel Black: Posluchače a diváka nemá zajímat, jak umělecké dílo vzniklo nebo nějaké osobně laděné detaily. Jde o produkt a my nechceme našimi osobními příběhy za maskami odvádět pozornost. Na druhou stranu chceme vzbudit zájem a diváky navnadit na to, kdo se asi skrývá za maskou.Joshua Grey: Jakmile se maskuješ, dostaví se automaticky otázka, kdo se za maskou skrývá a proč to dělá. Před koncertem i po koncertu masku pořád máme. Je to fakt divnej pocit být na ulici v masce. Je to ale součástí toho ...
Kate Barlow: …bytí.
Joshua Grey: Přesně. Chceme našemu inscenování dostát až do poslední vteřiny. To většinou není vůbec jednoduché. Ale ve výsledku se to vyplatí. Když stojíte na podiu a jste pyšní na to, co se zrovna děje, a když ručíte za to, co děláte. To je prostě skvělý zážitek.
September 2017